HRH 2 - Prolog k poválečnému období

Prolog k poválečnému období       

 

Říše Gran Chaos byla na západě kontinentu.

Na tomto kontinentu, pokud jste vyloučili panství Pána démonů, měl tento stát největší území. Pokud šlo o obyvatelstvo, válečný potenciál, technologie, a dokonce i kvalitu života svých obyvatel, byla to velká říše, s níž se žádná jiná země nemohla srovnávat.

Dokonce i království Elfrieden, které mělo druhé největší území na kontinentu, bylo ve srovnání s Říší bezvýznamné. Pokud by království chtělo s Říší soupeřit i po anexi Amidonie, stále by potřebovalo zdvojnásobit své síly.

Ve skutečnosti tento výpočet fungoval jen tehdy, když bojovali proti Říši sami. Kdyby si znepřátelili i spojenecké země Říše, nezbylo by pro ně na kontinentu místo.

Asi jediná oblast, kde mohlo království konkurovat Říši, spočívala v tom, jak daleko sahaly jejich dějiny. Říše byla mladší než království, i když jen o málo.

Stalo se to ke konci chaotického období. Mezi mnoha rozmanitými rasami kontinentu došlo ke konfliktu a mnoho zemí se náhle dostalo k moci. Na rozdíl od Elfriedenu, který byl založen spojením mnoha ras, vládl tehdejšímu království Chaosu jediný král. Centralizoval moc, soustředil ji do rukou lidské rasy a vytvořil něco, co by se dalo nazvat diktaturou.

Zejména v neklidných časech jsou centralizované státy mocnější. Je tomu tak proto, že rozhodnutí učiněná jediným jednotlivcem jsou okamžitě zohledněna, takže mohou učinit rychlá rozhodnutí a jednat okamžitě. V době, kdy se chaotické období chýlilo ke konci, stálo Království Chaosu hlavou a rameny nad ostatními národy na kontinentu. V té chvíli to však byla jen jedna mocnost z mnoha. Tehdejší lidé by si nikdy nepomysleli, že se z něj stane taková masivní říše, jakou je dnes.

Největší revoluce přišla před sto lety, když se v Království Chaosu narodil hrdinný jedinec.

Manas Chaos.

Osoba, které se později začalo říkat Císař Chaos.

Manas se narodil jako druhý syn krále Chaosu, ale zdědil trůn, když jeho otec a starší bratr zahynuli ve válce s královstvím Euphorie, zemí, která existovala na severozápadě kontinentu. Když Manas usedl na trůn, lidé kolem něj přirozeně očekávali válku pomsty proti království Euphoria.

Nicméně, Manas nejenže nezahájil válku kvůli pomstě, ale také si vzal za manželku dceru krále Euphorie, čímž mezi oběma zeměmi vytvořil manželské pouto. A co víc, zašel tak daleko, že se přejmenoval na Manas Euphoria, takže ti v království Euphoria polevili ve stráži.

V Království Chaos byl proti tomu určitý odpor, ale Manas byl vojenský génius a všechny odpůrce potlačil.

Jako vojenský génius, Manas pochopil situaci. Právě teď nebyla mocenská propast mezi královstvím Euphorie a jeho královstvím tak velká. Kdyby za těchto okolností bojovali, válka by se protáhla a podařilo by se jen vyčerpat zemi.

Jeho plánem bylo nejprve využít krále Euphorie, absorbovat menší země kolem nich, a pak, až bude rozdíl v moci mezi nimi drtivě v jeho prospěch, pokusí se znovu spolknout království Euphoria.

Ve skutečnosti, Manas pohltil menší země, a když byl rozdíl v moci mezi nimi dost velký, vtrhl do Euphorie, domova své ženy, a zničil ji.

Nicméně, možná z nějakého malého pocitu lítosti, ani poté, co zničil království Euphoria, se nevrátil ke svému dřívějšímu jménu Chaos a nadále používal jméno Euphoria. I nyní používala císařská rodina Říše Gran Chaos jméno Euphoria.

I po zničení království Euphoria, Manas pokračoval ve svých invazních válkách, a než se nadál, stala se jeho země velkým národem ovládajícím západ kontinentu. To bylo, když se království Chaos přejmenovalo na Říši Gran Chaos.

Vzhled této mohutné země vzbuzoval velké obavy i v zemích, které s ní nesousedily

K tomu došlo o několik desetiletí později, ale v Elfriedenském království to byl důvod, proč se král, který byl předchůdcem Soumova předchůdce, vydal cestou expanzionismu, ze strachu z existence Říše.

Svět už tehdy přecházel k atmosféře spolupráce, ale musel chtít posílit svou vlastní zemi dřív, než se na něj vrhla hrozba, kterou byla Říše. Avšak postrádající genialitu Manase, když se bývalý král Elfriedenu zmocnil poloviny Amidonie, jeho stoupenci, kteří byli nešťastní z vyčerpání země, jež vzešla z jeho nadměrné expanze, ho zavraždili.

Poté království zažilo válku o nástupnictví mezi jeho příbuznými (tři vévodové té doby se nechtěli zapojit, a tak se ve svých vévodství odloučili), což téměř vedlo k eliminaci královské linie.

Nakonec mladá dívka, která se později stala Lisciinou matkou, potíže přežila, zdědila trůn a podařilo se jí uklidnit situaci v království tím, že si vzala Alberta za manžela.

Vraťme se k mluvení o Říši.

Říše se stala velkou mocností a dokonce se dívala na sjednocení kontinentu, ale hlavní postava v tom všem, Manas zemřel ve věku padesáti let, kdy ještě mohl udělat víc. Kolovaly zvěsti o atentátu, ale pravdou je, že to byla nemoc. Ani tak velký muž nedokázal porazit nemoc.

Po Manasově smrti se situace v Říši začala jevit jako pochybná. Když je země postavena na silné osobnosti, často se zlomí, když je tato silná osobnost ztracena. I na Zemi existují takové příklady. Existovala říše Alexandra Velikého, Mongolská říše, Qin Shi Huang dynastie Qin a další. Čím rychleji se země rozšiřuje, tím je pravděpodobnější, že se rozpadne dříve, než uplynou tři generace. Stejné to bylo s Říší Gran Chaos.

Druhý císař, zčásti díky Manasovým věrným společníkům, kteří ještě žili, vládl Říši pevnou rukou. Avšak v době, kdy na trůn nastoupil třetí císař, tito věrní pomocníci už zemřeli.

Částečně proto, že to byla země soustředěná kolem lidí, neexistovali vazalové jiných ras, jako byla Excel, kteří sloužili královské rodině po generace. Výsledkem bylo, že třetí císař zahájil nové invaze ve snaze získat podporu svých vazalů. Musel chtít ukázat lidem uvnitř i vně země, že může pokračovat v Manasově práci na sjednocení kontinentu.

Válka, která vypukla před šedesáti lety, se však změnila ve válku celosvětovou, v jejímž důsledku bylo mnoho zemí vyčerpáno. Říše nebyla výjimkou. Vzhledem k tomu, že zemi ničily nečekaně vysoké válečné náklady, poškodila podporu, kterou se snažil vybudovat.

V Říši byly opakované občanské války a třetí císař zemřel rukou rebelů během čtvrté takové války. Je ironické, že právě kvůli ztrátám způsobeným ve válce se třetí císař začal pokoušet pokračovat v úsilí o sjednocení, které způsobilo posun světa směrem k atmosféře větší spolupráce.

Čtvrtý císař, který zdědil říši v chaosu, opustil expanzionistickou politiku a zaměřil se na domácí politiku. Mohlo se to nazvat moudrým rozhodnutím, ale byl nazván příliš pasivním a vládci říše se na něj dívali svrchu.

Když usedl na trůn pátý císař, Říše již ztratila svou dostředivou sílu a předpokládalo se, že se brzy rozpadne. Avšak zhruba před deseti lety se stalo něco naprosto neočekávaného.

Vznik panství Pána démonů.

Náhlý postup těchto nenormálních armád způsobil, že Říše ztratila bývalé území království Euphoria spolu s mnoha dalšími severními územími. Hrozba však byla pro všechny země stejná, což vedlo k výzvám, aby se lidstvo tváří v tvář této situaci sjednotilo.

A tak se obrátili k největšímu, nejmocnějšímu národu, k Říši, o vůdcovství. Díky tomu se Říši podařilo vyhnout se hrozbě rozdělení.

Stali se vedoucí mocností v alianci národů lidstva, ale vzhledem k tomu, že lidstvo zpočátku nepracovalo jednotně, byli donuceni k tvrdému boji proti monstrům. V bitvě během invaze, která se prodrala hluboko do panství Pána démonů, pak lidstvo utrpělo drtivou porážku.

Pátý císař byl kulturní člověk, který nebyl nadaný ve válečném umění. V důsledku neznámého bitevního pole, které mu drtilo tělo i duši, před pěti lety zemřel.

Pátý císař neměl chlapce, a tak trůn zdědila dívka, které bylo v té době teprve čtrnáct.

Ta dívka byla Maria Euphoria.

Nyní, v devatenácti letech, byla císařovnou Říše Gran Chaos (císař je titul pro muže, pozice byla nově vytvořena).

V té době se ozývalo mnoho hlasů, které se obávaly, že na trůn usedne tak mladá dívka. Jakmile však usedla na trůn, okamžitě uvedla své přirozené charisma do chodu.

Nejprve změnila politiku Říše, která byla nakloněna lidem, a zaměstnávala ty, kteří měli talent, i když patřili k jiné rase. V době míru by se proti tomu lidé možná ohradili, ale teď nastal čas krize, kdy se na ně snášela hrozba panství Pána démonů. Jejich postavení a prestiž závisely na jejich přežití.

Její politika, která odpovídala současné době, získala podporu jejích poddaných.

Do Mariiny politiky byla zahrnuta i ta, o níž se říkalo, že je její největší, Deklarace společné fronty lidstva proti rase démonů (známá také jako Deklarace lidstva).

V reakci na zasahující hrozbu panství Pána démonů vyzvala k vytvoření společné fronty mezi celým lidstvem.

Deklarace lidstva se svými třemi články, „Nabývání území silou mezi národy lidstva je považováno za nepřípustné,” „Právo všech národů na rovnost a sebeurčení bude respektováno,” a „Země, které jsou vzdálené od panství Pána démonů, poskytnou podporu těm národům, které s ním sousedí a fungují jako obranná zeď,” byl revoluční v tom, že nejen že vytvořil společnou frontu proti silám Pána démonů, ale také odkazoval na zastavení válek a zákaz rasové diskriminace.

Maria se také plně věnovala záchraně slabých. Svým krásným zjevem a jemnou povahou zdravila všechny bez ohledu na jejich původ, a zmocnila se srdcí lidí.

V určitém okamžiku ji lidé přirozeně začali nazývat takto:

 

„Svatá Císařovna.”

◇ ◇ ◇

 

Ta svatá z Říše, Maria, byla nyní ve svém pokoji v císařském hlavním městě Říše Gran Chaos s ponurým výrazem ve tváři.

Byla tichá noc. Na tom, jak stála vedle okna a dovnitř proudilo měsíční světlo, aniž by se obtěžovala rozsvítit, bylo něco přechodného. Její ženská, dobře vyvážená postava byla zahalena do čistě bílých šatů a s vlnitými blond vlasy vypadala nádherně.

Kdo by věřil, že stojí na vrcholu nejmocnějšího státu na kontinentu?

Když se Maria podívala přes sklo na měsíc zářící na noční obloze, znovu si povzdechla. V tom okamžiku se ozvalo zaklepání na dveře jejího pokoje.

Maria upravila postoj a pak řekla, „Pojďte dál.”

Vstoupila další mladá dívka. „Promiň, sestro.”

Tato dívka byla oděna do vojenské uniformy a měla tvář, která vypadala stejně jako ta Mariina.

Pokud mezi nimi byl nějaký rozdíl, pak to byl ten, že si svázala vlasy do culíku a oči vypadaly o něco odvážněji. Bylo přirozené, že vypadali podobně, protože to byla Mariina sestra, která byla o dva roky mladší, Jeanne Euphoria.

Jeanne stála před svou sestrou a pozdravila ji. „Já, Jeanne Euphoria, zamířím do hlavního města Amidonie, Van, jako velitelka armády.”

Jeanne měla pro armádu tak velký dar, že se jí říkalo „žena Manas,” a přestože byla první v nástupnické linii, působila také jako velitelka celé armády.

Maria se starala o administrativu, zatímco Jeanne o armádu. Rozdělením rolí mezi tyto dvě sestry se jim podařilo zvládnout úkoly, kvůli nimž se předchozí císař zhroutil z přepracování.

Mimochodem, byla tu ještě jedna sestra, která byla o rok mladší než Jeanne, ale podle zvěstí byla vzácná výstřednice a nesměla na veřejnost.

Maria se omluvně podívala na Jeanne. „Ano... Setkáš se s tím králem hrdinou.”

„...Ano,“ řekla Jeanne. „Nelíbí se mi, že mě Amidonie takhle využívá, ale předpokládám, že budeme muset vyjednat návrat Van, který je okupován.“ Jeanne vypadala, jako by se právě zakousla do něčeho nepříjemného.

Posel od svrchovaného prince z Amidonie, Juliuse, přijel do císařského hlavního města, Valois, jen pár dní před tím.

„Okupace Van Elfriedenským královstvím je výzvou signatářům Deklarace lidstva, která zakazuje změnu hranic,“ řekl jim posel. „Jako vůdčí sílu smlouvy žádáme, aby Její Císařské Veličenstvo, Císařovna Marie Euphoria, použila svou sílu a dostala Van zpět z této země."

Říše samozřejmě věděla, že nepřátelské akce zahájilo knížectví Amidonia. Když na ní posel naléhal, řekl, „To je něco, co bývalý princ, Lord Gaius, udělal navzdory varování lorda Juliuse, že tomu tak není. S lordem Juliusem to nemá nic společného.“ Výmluva zněla téměř vzdorovitě.

Když s nimi takhle mluvil, Jeanne málem tasila meč u boku, ale jako velitelka Císařské armády se ovládla. Pak, přestože se jí opravdu nechtělo, souhlasila, že jednání převezme.

I kdyby to byla vina knížectví, Deklarace lidstva musí být respektována. Deklarace lidstva byla ztělesněním prestiže Říše. Pro Marii a Jeanne to bylo trpké rozhodnutí.

„Omlouvám se,“ řekla Maria. „Nutit tě, aby sis dala takovou práci.”

„Co to říkáš? Jsem si jistá, že ty jsi ta, kterou to trápí nejvíc, sestro. Přísahám, že jednou za to Julius Amidonia zaplatí,“ odplivla si Jeanne.

Maria chápala, jak se Jeanne cítí, ale co nejklidnějším tónem jí řekla, „Bude to v pořádku. Nový král Elfriedenského království, Souma, je podle všeho moudrý muž. Nedokážu si představit, že by byl tak hloupý a bojoval s naší zemí.”

„Víš to jistě?“ zeptala se Jeanne. „Kdysi jsme požadovali, aby nám byl předán...”

„Pravda... musí z nás mít špatný dojem.”

Zhruba před půl rokem Říše požádala Elfrieden, aby poskytl dotace na válku proti démonům. Pokud to nedokázali, Říše stanovila podmínku, že budou moci provést rituál hrdinského povolání, který byl v jejich zemi předáván, a místo toho předat povolaného hrdinu Říši. Finančně problémové Elfriedenské království se proto rozhodlo přivolat hrdinu.

Pak povolaný hrdina, Souma Kazuya, od krále dostal trůn a stal se současným králem Elfriedenu.

Bylo mnoho bodů, které zůstávaly nejasné, například proč bývalý král, Albert tak snadno předal trůn, ale Souma zlepšil zdraví hospodářství království Elfrieden a začal poskytovat dotace.

Od té doby nový král Souma vyřešil potravinovou krizi, potlačil povstání tří vévodů a vypořádal se s Amidonií, která využila povstání jako příležitost k invazi, zahájil protiinvazi a obsadil jejich hlavní město, Van.

Muž, který byl Marii věkově blízký, to všechno dokázal v krátkém čase. I kdyby nebyl hrdina, chtěla by někoho tak schopného pro sebe.

Aby byla upřímná, raději než Juliusovi, který jednal svévolně, by byla dala přednost přátelským vztahům s králem Soumou. Protože však Říše požadovala, aby jim byl předán, předpokládalo se, že není naděje, že navážou přátelský vztah. Nicméně, Maria se ještě nevzdala naděje.

„Podle toho, co jsem slyšela ve zprávách, myslím, že sir Souma je ten typ, který pochopí, když s ním budeme mluvit.“ řekla.

Jeanne naopak s jejím hodnocením nesouhlasila. „Vážně? Cítím opak, sestro. Ty a on jste jako olej a voda ...”

Podle všech zpráv, které Jeanne o Soumovi slyšela, měla pocit, že je Mariin polární protiklad. Například, Maria se snažila sjednotit lidstvo tváří v tvář hrozbě z panství Pána démonů, zatímco Souma si zřejmě myslel, že jeho země musí být nejdřív schopna postavit se na vlastní nohy.

A také, bez ohledu na to, jak nepříjemné věci se staly, Maria respektovala zákon a pravidla, snažila se chovat logicky, jak by císařovna měla. Mezitím se pro Soumu, pokud šlo o jeho moc jako krále, poddané a systémy, zdálo, že jeho politika je: „Pokud jsou užitečné, používám je, a pokud nejsou, ne,” se svými kritérii, pro které bylo rozhodnuto jeho vlastní citlivostí. Kdyby nějaký systém nebyl v souladu s fakty, změnil by ho, zatímco kdyby byl praktický, použil by ho, i kdyby se na něj nikdo předtím nepodíval.

Maria jednala podle logiky, zatímco Souma podle jeho pocitů. Jeanne si myslela, že si ti dva nikdy neporozumí.

„Mně to připadá, jako byste se vy dva dívali úplně jiným směrem...“ řekla.

Maria chvíli mlčela a pak se zahihňala. „Ale když oba stojíme každý jiným směrem, nemyslíš, že bychom mohli odstranit naše slepá místa, kdybychom spolupracovali?”

Když viděla Mariin zlomyslný úsměv, ještě jako její sestra, Jeanne si myslela, že je roztomilá.