„Tak zatím, kámo. Můžeš se mnou jet kdykoliv. Vlastně, jestli jsi to ty, tak naskoč zadarmo.” Když se Zagan svezl na kočáru, Zagan skončil v Kianoides. Když vůz zastavil, řekl to kočí před odjezdem.
Město bylo jako obvykle hlučné. Vznešená dáma se dívala stranou a užívala si nákupů. Když se podíval jinam, špinavý chuligán prodával narkotika. I když to bylo chaotické město, mělo tu výhodu, že člověk měl všechno k dispozici.
Takže, kam bychom měli jít?
Prozatím bylo jeho cílem shromáždit ingredience, ale hrad neměl nic z Nephyiných denních potřeb.
Pro začátek, co vůbec každodenně potřebuje? Zagan o tom vůbec nevěděl.
Poté, co si odkašlal, přeorientoval pozornost na Nephy.
„Poslouchej, Nephy. Většina všeho je k dispozici v tomto městě. Je fajn, když si vybereš, co si přeješ.“
„I kdybys mi dal hadry, byla bych spokojená." Slyšení této odpovědi, která neobsahovala žádné náznaky snů nebo naděje, Zaganovi bylo do pláče.
Pojďme se podívat ... Ani zítra si nemyslím, že by si ta dívka najednou něco přála.
Nicméně, v tom případě, co jí měl koupit?
Zatímco se trápil nad takovými myšlenkami, Zagan přenesl pozornost na lidi, kteří se procházeli po městě.
Nebylo to tak, že by tu nebyli žádní šlechtici v oslnivých šatech, ale většina z nich měla na sobě oblečení, ve kterém se dalo poměrně snadno pohybovat. Pokud šlo o boty, většina z nich měla na nohou boty, sandály a podobně, ve kterých se snadno běhalo.
Dlouhé šaty, ve kterých se zdálo, že je musí zvednout, a boty se zúženými podpatky, které měla Nephy na nohou, vypadaly, že se v nich opravdu těžko chodí. Hlavně na nákupy.
„...Hmm. Pro teď, vezmeme nějaké oblečení?”
„Šaty... že?”
„Jo. V tom ohozu... se těžko chodí, že?“ Včera se zapotácela, když stoupala po schodech, a dnes, když musela jít, zvedala si lem sukně.
Nephy zamrkala, jako by nemohla uvěřit tomu, co říká, ale záhadně nevykazovala žádné známky toho, že by se jí situace nelíbila.
Zatímco se procházel a litoval, že se kočího alespoň nezeptal, kde prodávají dámské oblečení, po chvilce se jim podařilo najít obchod, který se mu zdál vhodný.
Zdálo se, že se specializují na oblečení zaměřené na cestovatele, ale na dřevěných stojanech měli vystaveny kompletní sady vybavení pro ženy. Vypadali, že mají alespoň nějaké neformální oblečení.
Když Zagan
otevřel dveře obchodu, vnitřek náhle ztichl.
Zdálo se, že jsou ve střehu, když vidí oděv čaroděje.
Ta, co vypadalo jako mladá úřednice, okamžitě přišla. Byla to létavkyně se zelenými křídly na zádech a stylově vzorně nosila oblečení seřazené v obchodě. Na dobře zaoblené hrudi měla jmenovku s nápisem „Manuela“.
Úřednice Manuela oslovila Zagana s křečovitým úsměvem.
„V-Vítejte. Po jakém oblečení toužíte?“ Byla to přímo nevítaná atmosféra, ale Zagan byl upřímně vděčný, že přišel úředník.
Pak ukázal na Nephy, která stála za ním.
„Rád bych, abyste té dívce vybrala vhodné oblečení.“ Manuela pohlédla na Nephy a otevřela ústa dokořán.
„Páni, to je ale krásné dítě...“ Zdálo se, že i příslušníci stejného pohlaví to tak cítí. I když to z nějakého důvodu nebylo o něm samotném, Zagan se cítil hrdý.
Nicméně, Manuelin výraz se okamžitě zachmuřil. A její pohled mířil na límec.
Jak jsem si
myslel, měl bych jí sundat ten obojek, co?
Kdyby měla tak divné pohledy jen z toho, že je v obchodě, nemohla by vyjít ven. Nezajímalo ho, jak mu bylo řečeno, že by mohla uprchnout, kdyby ji sundal límec.
Zagan si opravdu přál zachránit Nephy. Přirozeně měl postranní úmysly, protože ji miloval, ale nemělo žádný význam, i kdyby obojek naznačoval, že patří jemu. S ním se na něj jistě bude dívat jako na čaroděje s tím stejně vyděšeným obličejem.
Prodavačka zavedla Nephy hlouběji do obchodu a zmizela.
Zagan vlastně nevěděl, kam si má stoupnout, a tak prozatím šel ke vchodu a postavil se podél zdi.
A jak to udělal, Manuela se okamžitě vrátila.
„A co tenhle styl?”
„Hm... Huh,
co!?” Když se podíval na Nephy, když vyšla z větší části obchodu, Zaganova
víčka se odlepila.
Na svém nahém těle, měla Nephy kolem sebe jen kožené opasky.
Více méně to mělo tvar oblečení, aspoň to tak vypadalo. Bradavky a třísla měla skvěle skryté. Nicméně všechno ostatní bylo odhaleno a její velká ňadra se vůbec neskrývala.
Domníval se, že i límec jako součást scény poněkud umělecky splývá, ale nebylo to tak, že by něco takového požadoval. Kdyby tu byli nějací mužští úředníci nebo zákazníci, musel by jim vydloubnout oči.
Nephy byla celá rudá až ke špičkám bílých uší a svíjela se, jak se snažila skrýt své tělo.
Byla to reakce, kterou neviděl, ani když si předchozího večera klidně vyhrnula sukni.
Ani někdo, kdo opravdu chtěl zemřít, neunesl tu hanbu. V tomto smyslu měla v sobě alespoň nějakou vůli žít, a to Zagana poněkud potěšilo, ale právě teď na to nebyl čas.
Třesoucí se dívčino tělo skrývaly bílé vlasy.
„Ehm, prosím... nedívej se...“ Když Zagana z nějakého důvodu přivedl k rozumu Nephynin kolísavý hlas, Manuela hrdě vystrčila hruď.
„Jaké to je? Věřím, že je to perfektní kombinace, když to řeknu sama.”
„Jak je to dokonalé!? Řekl jsem jen, že ji vybrat vhodné oblečení, tak jak to mohlo dopadnout takhle!?”
„Cože...? Chtěla jsem se ale přizpůsobit tvému vkusu...“ Co přesně si o něm myslela?
Dobře, Jsem zlomyslný čaroděj, co chodí s roztomilou dívkou s obojkem, asi...
Titul čaroděj byl v podstatě synonymem pro zlo. Prodavačka se nad tím pečlivě zamyslela a její reakce se zdála docela rozumná.
...Ne, i
tak tento druh oblečení stále nepřicházel v úvahu.
Zagan se poškrábal na hlavě a promluvil.
„Hledám neformální, každodenní oblečení.”
„Eeeh... I když máš tak pěkný materiál na práci?“ Zatímco prodavačka bezostyšně nasadila nespokojený výraz, zavedla Nephy znovu hlouběji do obchodu.
„Počkej, to, co držíš v ruce, tam nech.” Nenapravitelně, Manuela se držela lascivního oblečení, které vypadalo jako spodní prádlo.
Když si toho všimla, i Nephy měla slzy v očích
Prodavačka se zamračila na Zagana, jak by se dalo čekat, zvedla obě ruce a vzdala to.
„N-No tak.
Dělám si srandu, jasný?“ Vůbec to tak nevypadalo a Zagan na ni namířil
podezřívavý pohled. Poté, co prodavačka odložila ten kus oblečení,
Nephy si položila ruce na hruď, jako by se jí ulevilo z hlubin srdce.
Zanedlouho, po druhé změně oblečení, se Nephy vrátila
„Tak jaké to je?“
„Hoo...” Tentokrát si Zagan upřímně a obdivně povzdechl.
Měla na sobě jasně modré šaty se zástěrou, zdobené okázalou krajkou, a boty, ve kterých se dalo snadno chodit, jí chránily nohy.
Byly to šaty pro služku, ale upřímně si myslel, že vypadá rozkošně.
Manuela pak jaksi sklesle začala vysvětlovat.
„Je to ortodoxní uniforma pro služku, ale šaty i zástěra jsou z hedvábí, takže se dají použít i jako uniforma pro dvorní dámu. Boty mají také léčivé účinky, takže zmírňuje únavu při jakékoli práci vestoje.“ Nevypadaly špatně a také se zdály být docela funkční.
Zíráním na ně ještě jednou, Zagan cítil, že jsou to pěkné články.
„Jaké to je, Nephy?”
„Jestli je to něco, co mi dáváš, pane, pak to použiji.”
„...Podívej, jestli to budeš říkat dál, donutím tě nosit ty šaty z dřívějška.“ Oči ptačí prodavačky vedle ní pochybovačně zajiskřily a ona znovu vytáhla oblečení vyrobené z kožených pásků.
A navíc, Nephy rychle zavrtěla rozčileně hlavou. Zagan měl pocit, že to bylo poprvé, co udělala tak zábavnou reakci.
„Já – já myslím, že tonhle je dobré, pane!”
„Aha. Pak bude stačit tohle.“ Manuela mlaskla jazykem. Byla to úřednice s dost špatnými způsoby.
Když prodavačka vyřídila účet, pošeptala něco Nephy do ucha.
(Díky bohu, že tě tvůj pán tak opatruje.) Zagan vůbec neslyšel, co říká, ale Nephy najednou vytřeštila oči.
A potom zaváhala a vážně přikývla.
„...Ano.” Její výraz vypadal nějak šťastně
Pak když
nechali obchod za sebou, Zagan se jí na to zeptal.
„Co ti úřednice řekla?”
„Oh... Že mám dobrého pána.”
„Je to tak?“ Pravděpodobně to byla jen lichotka, ale nedokázal pochopit, co to znamená, když to řekne.
Vedle Zagana, který teď nakláněl hlavu, si Nephy jemně kartáčovala nové šaty, jako by s nimi byla spokojená.
(Jsem...
opatrována... Zajímalo by mě?) Ten třesoucí se hlas, který nevěděl, jestli tomu
může skutečně věřit, se nedostal k uším nikoho, když zmizel ve větru.
◇
Díky
OdpovědětVymazatDěkuju
OdpovědětVymazat