IwS 5 - Kapitola I: Zakládací večírek 3/3

 „Ohoho! Úžasné, nevím, co to je, ale je to úžasné!“ V momentě, kdy vešel do herny, se belfastský král otočil k pinballovému automatu se škodolibým výrazem ve tváři. Šel za ním, ale otočil se úplně opačným směrem a šel k bowlingové dráze.

„Aha, tohle má nějakou váhu, chlapče! Možná dělová koule? Ne, má to tři díry...Když oba císaři vstoupili za těmi dvěma, opatrně se rozhlédli po místnosti.

„To všechno je na hraní? Tady to není nijak zvlášť křiklavé.“ Císař Regulusu něco zamumlal a zezadu se vynořili všichni rodinní příslušníci, které si panovníci přivedli s sebou.

Původně jsem jim říkal, aby si přivedli jen blízké rodiny, ale jejich vládní členové byli zřejmě znepokojeni, a tak si přivedli i malou stráž.

Z Belfastu přijelo Jeho Veličenstvo král, královna Yuel, vévoda Ortlinde, vévodkyně Ellen a Sue.

Z Regulusu přišli Jeho Výsost císař, korunní princ Lux a princezna Sarah.

Z Refreese, Jeho Imperiální Přítomnost císař, císařovna Zeldo, princezna Reliel a korunní princ Redis.

Z Mismede, tam byla Jeho Bestie, královna Thillie, první princ Remza, Druhý princ Alba a první princezna Thea.

Celkem to bylo sedmnáct lidí. Každý z nich měl také malý doprovod ozbrojených stráží.

Z Belfastu přijeli Neil a Lyon. Z Regulusu tam byl velitel Gaspar. Z Mismede, tam byl Garm. A stráže z Refreese, o kterých jsem nevěděl vůbec nic. Z každé země přišlo asi pět lidí, takže počet hostů se nakonec blížil dvaceti. Jejich zbraně byly zabaveny pro případ, že by došlo k nějakému švindlu, a já jsem použil [paralyzující] efekt, který by se uchytil, kdyby se stalo něco legračního.

Když strážní poprvé spatřili místnost a její divy, vypadali docela zaraženě. Naši tři vojáci byli umístěni v herně pro případ, že by se něco stalo. Vypadali extrémně nervózně, i když... Přesto to bylo přirozené. Obrana samotného hradu byla ponechána Cerberovi, Griffinovi a dvěma Pegasům, takže vnější část bude většinou v pořádku.

„Vítejte, milí hosté, v naší herně. Různá zařízení a výtvory jsou zde sestaveny tak, abyste je mohli používat podle svého uvážení. Pokud chcete vědět, jak fungují, jednoduše se zeptejte člena naší domácnosti a my vám rádi pomůžeme.“ Elze, Linze, Yae, Yumina, Lu a služebné byli seřazeny pro naše hosty. Lapis, Cecile, Renne, Cesca a dívky z Měsíčního Čtenáře tu byly také, aby pomohly. Rosetta dokonce jen vzácně změnila tempo a oblékla se spíše do služkovského úboru než do svých běžných kombinéz. A samozřejmě, na všechny dohlížel můj vážený a velkolepý komorník, Laim.

„Horké jídlo, zákusky, nápoje a tak dále jsou hned támhle. Klidně se najezte podle vlastního uvážení.“ V rohu herny jsem připravil různé stoly a židle, stejně jako luxusní masážní křesla. Na stolech ležely různé vzorky dobrého jídla.

Každý z vládců se vydal ke hrám, oči plné zvědavosti a úžasu. Na druhou stranu se zdálo, že jejich ženy a děti více zajímají různé kousky cukrovinek zastrčené v rohu místnosti.

„Haaah!“ Bez dalších okolků šelma zamířil přímo k bowlingové kouli a pevně ji hodil. I přes jeho zuřivý křik to byl žlábek. Princ Remza a princ Alba udělali totéž. Remzovi bylo asi devět, zatímco Albovi asi pět. Oba byli sněžní leopardí bestie, stejně jako jejich otec.

U leteckého hokejového stolu, vévoda Ortlinde a Jeho Veličenstvo král byli zapojeni do vysoké konfrontace mezi bratry.

U mahjongového stolu probíhal souboj mezi Jeho Imperiální Přítomností císařem a jeho synem, korunním princem Redisem.

Korunnímu princi Redisovi bylo dvanáct let, pokud si dobře vzpomínám. Vypadal nesmírně dospěle, ale být mladším bratrem té dívky muselo být nesmírně nepříjemné. Přesně jak jsem si myslel během převratu, princ Lux nebyl příliš přítomen. Nemohl jsem uvěřit, že se ten chlap ožení a vystřídá svého otce. Bylo to dost překvapivé, opravdu.

Lapis odpovídala na všechny otázky o mahjongu poměrně snadno. Lidé to pochytili docela snadno, protože jsem vedle tabule postavil vizuální pomůcku pro skórování komb.

Vypadalo to, že stráže se také baví sledováním toho, jak se hry odvíjejí.

U jídelního stolu se ukázalo, že jídlo je u žen obzvlášť oblíbené. Byl jsem docela rád, že spolu všichni vycházejí.

Sue, Relieliel, Thea a Renne seděly u karetního stolu a hrály něco, co vypadalo jako Stará služebná. Zdálo se, že princezna Thea je přibližně stejně stará jako Sue, asi deset let.

„To je něco úžasného, že ano...“ Neil stál opodál a něco si mumlal. Ten, kdo mu odpověděl, byl Gaspar.

„Přesně tak. Nikdy by mě nenapadlo, že se dočkám dne, kdy se všichni vládci západní části kontinentu takhle spojí. Je to docela úleva vidět je, jak se uvolňují a trochu se baví.“ Oba se usmívali, když hráli kulečník a prohlíželi si své svěřence.

Nezdálo se, že by vládcům vadilo, kdo vyhrál nebo prohrál zápasy, a tak šli po všech těch, do kterých se vešli najednou.

„Touyo, co je tohle?“ Bestie se ke mně otočila a ukázala na malý stojan se šesti otvory. Zvedl měkké pěnové kladivo připevněné ke straně a nakoukl do jedné z děr.

Když jsem ho viděl, připomnělo mi to, že moje schopnost používat [bránu] byla Mismede odhalena před nedávnem. Zpočátku o tom zřejmě pochybovali, ale Leen, která se za mě zaručila, jim nakonec stačila, aby tomu uvěřili. V této chvíli na tom příliš nezáleželo, protože říše Regulus si také uvědomovala, co dokážu.

Zdálo se, že to Bestii stejně nezajímá. Rozhodl jsem se, že ho naučím, jak Práskni krtka funguje.

„Takže v této hře musíte získávat body rozdrcením malých krtků, kteří vyskočí z děr. Nejlepší by bylo, kdybyste neudeřili plnou silou, protože i malý náraz by měl být zaznamenán.“ Jo, ta hra byla prašť jako uhoď. V okamžiku, kdy hra začala, šelma okamžitě udeřil krtky s ohromující přesností. Přesně tak, jak by člověk očekával od druhu náchylného k válce... jeho smysly byly ostré. Ale jsi naivní, Bestie!

„T-to není možné!“ V polovině hry krtci zrychlili tempo a v rychlém sledu několikrát poskočili nahoru a dolů. Nakonec Jeho Bestie ukončil zápas s dvaadevadesáti body.

„Ghaughu! Ještě jednou, porazím tě!“ Navzdory tomu, že jsem mu řekl, aby je moc nemlátil, pustil se do toho naplno. Něco takového jsem však očekával, a tak jsem se ujistil, že pro tuto konkrétní hru postavím mimořádně robustní rám.

Ohlédl jsem se k jídelnímu stolu a zjistil jsem, že se všechny ženy hihňají, klábosí a vybírají si různé zákusky. To bylo dobré. Cecile a Laim tam měli situaci pod kontrolou, tak jsem obrátil pozornost zpět ke hrám.

„Promiňte, velkovévodo? Jak se s tím hraje, pane?“ Přistoupili ke mně dva mladí princové z Mismede a ptali se na jistou věc, kterou jsem umístil do rohu místnosti. Byly to trampolíny ve tvaru krychle s průhlednými boky. Pomocí magických prostředků můžete skákat a odrážet se ze všech šesti stran.

„Vejdeš dovnitř vchodem a můžeš vevnitř skákat. Mělo by to vzít až dva dospělé najednou, takže vy dva budete v pořádku. Zkuste to.“ Dva sněžní leopardí chlapci vběhli do vchodu a začali skákat kolem. Netrvalo dlouho a pustili se úplně. Po chvíli začali dělat backflipy a bláznivé parkourové věci. Bestie byly opravdu úžasně talentované...

„Oho, to vypadá docela zábavně. Možná trochu intenzivní pro mě...“ Jeho Výsost císař se díval, jak si chlapci hrají, a jemně se zasmál.

„Postavil jsem sem několik speciálních židlí, abych uvolnil napětí. Zpočátku vám to může připadat trochu divné, ale ujišťuji vás, že se během chvilky budete cítit pohodlně a osvěženě.“

„Oho?“ Dovedl jsem starého císaře k masážním křeslům a pomohl mu na ně usednout. Potom jsem jím nechal proudit magii. Válečky v opěradle židle a pumpy kolem nohou a spodku židle začaly fungovat a pomalu zahajovaly masáž celého těla. Císař se nejdřív trochu zamračil, ale zanedlouho se jemně usmíval se zavřenýma očima.

„Ohooo... je to tak hezké... Je to úžasný pocit... D-Děkuji...“

„Jestli chcete, aby to přestalo, zmáčkněte tohle tlačítko.“

„Hm... ano...“ Bez ohledu na to, jestli mě slyšel jsem odešel od císaře, abych mu dopřál odpočinek.

Kousek odtud, Jeho Imperiální Přítomnost, císař z Refreese a Bestie si užívali minigolf. Naproti nim, princ Lux hrál stolní tenis s vévodou Ortlindem. A kousek od těch chlapů, Jeho Veličenstvo král Belfastu hrál kulečník s Gasparem. Počkej, je fajn, že si strážní taky hrají?!

„Král ho pozval a císař mu to dovolil. Určitě musí být hezké být právě teď Gaspar... Kéž bych taky mohl hrát.“ Lyon ke mně přistoupil a vydal slabý nářek. Měl malou pravdu, ale dovedu si představit, že bys asi nesměl vyhrát, kdybys hrál proti králi jiné země. Myslím, že by se to taky dalo považovat za práci... bavit krále kulečníkem a tak.

„Klidně sem přijďte, až budete mít den volna. Můžete si zahrát. Vlastně. Až se oženíš s Olgou, můžete to přijít oslavit sem.“

„Vážně?! To by bylo neuvěřitelné! Mí kolegové rytíři budou potěšeni!“ Napadlo mě, jestli bych neměl pozvat všechny rytíře... Myslel jsem, že bych měl, zdálo se mi to jako standardní tarif. Všichni, kdo je znali, by se tu sešli, aby se pobavili. Bylo by to jako svatební večeře, opravdu, jen s uvolněnější atmosférou ve stylu párty.

Po chvíli hraní se muži soustředili na vystavené jídlo a pití, což znamenalo, že ženy byly nyní více než připraveny dát průchod hrám. To znamená, že se nerozhodly pro fyzicky náročné činnosti, jako je trampolína nebo bowling. Místo toho se rozhodly hrát karty, mahjong, pinball a další lehčí aktivity.

„Takže, pokud dovolíte šlechtě Brunhildu, aby vám všem poskytla skromný dar, prosím, jděte tudy.“ Když účastníkům došly hry, všechno se uklidnilo, tak jsem na ně zavolal. Služebné pak začaly rozdávat malé kartičky všem v místnosti. Na každé kartě bylo v mřížce napsáno pětadvacet náhodných čísel. Pak jsem nasměroval pozornost všech k loterijnímu automatu a řekl jim, aby si na karty zapsali číslo, které vyšlo. Abych byl upřímný, hráli jsme bingo.

Stáhl jsem z hromady v rohu místnosti látkové prostěradlo, abych odhalil ceny.

Na výstavě byla široká škála věcí, od výzbroje až po domácí dekorace a ozdoby. Dokonce tu byly i nějaké kouzelné doplňky pro dámy. Plyšové hračky pro děti. Zbraně také nebyly pouhé kusy materiálu, které jsem vyrobil. Každá z nich měla své jedinečné kouzlo. Když se to tak vezme, ujistil jsem se, že zbraně nejsou nijak zvlášť nadupané nebo tak něco, jen jedinečné ve svých funkcích.

„Dobře, začněme s.... osm. První číslo je osm! Označte si na kartách, kde je číslo osm, pokud tam vůbec je. Poté, co dostanete sadu čísel, nebo bingo, v horizontální, diagonální, nebo vertikální čáře, vyhrajete cenu!“ V tomto případě jsem připravil dost dárků pro každého, aby nějaký dostal. Spíš šlo o to, kdo vyhraje první.

Po několika tazích se zdálo, že někteří lidé mají blízko k tomu, aby vyhráli ceny.

„Dva... dva.... Potřebuju dvojku!“

„No tak, čtrnáctko!“

„Padesát jedna, prosííím.“ Všichni v očekávání zírali, jak stroj bzučí a cvaká.

„Třicet dva! Máme třicet dva!“

„Bingo!“ Ten, kdo vykřikl, byl Gaspar, velitel rytířů říše Regulus. Když jsem zkontroloval jeho kartu, ukázal jsem mu ceny.

„Tak pro kterou z nich jdete?“

„Chcete říct, že si můžu vybrat z kteréhokoliv z nich?“

„To je pravda, ale můžete mít jen jednu.“ Gaspar si svůj dar vybral po chvilkové úvaze. Rozhodl se pro zdobené červené kopí.

„Říkám tomu Tryskající kopí. Když odříkáte určitou frázi, vystřelí ze špičky silný plamen.“

„Cože, opravdu?!“

„Jo, tu frázi tě naučím později. Bylo by špatné, kdybys to vypálil tady.“ Trochu jsem se zasmál vlastnímu vtipu a podal kopí Gasparovi. Chvíli ho šťastně držel v ruce, než se vrátil tam, kde byl předtím.

Ukázal ho císaři, který vypadal, že ho docela zajímá, jak funguje. Muž se na něj díval se směsicí úžasu a obdivu, takže jsem si nebyl úplně jistý, co si myslí.

Spotřebovalo spoustu many, takže obyčejný člověk by byl schopen se zhroutit poté, co by to třikrát odpálil. Proto jsem zkonstruoval tuto zbraň jako speciální trumf, jen když byla správně použita.

„Dobrá, lidičky, podíváme se, co máme dál! Číslo... patnáct! Patnáct, lidi!“ Hra bingo postupovala bez problémů a všichni byli se svými cenami spokojeni. Manželky vládců byly obzvlášť spokojené s doplňky a odměnami souvisejícími s interiérovou výzdobou, které si vybraly. Mladá princezna Thea z Mismede také obdržela plyšovou hračku. Dal jsem ji [program], který způsobil, že opakovala vše, co ji bylo řečeno. Škoda jen, že to náhodou vyslovila ta rozčilující robodívka.

„Teď už je docela pozdě a padla noc. Prosím, pojďte se mnou na poslední z dnešních událostí.“ Vzal jsem všechny s sebou na hradní balkon. Obloha byla černá jako smola a měsíc nebyl nikde vidět. Kromě hradu v okolí také nic nebylo, takže krajina byla také tak tmavá, jak jen mohla být.

Náhle se na obloze ozval obrovský výbuch, který vyslal daleko po obloze barevný květ. Strážní se postavili do obranných pozic, ale já jsem zvedl ruku, abych je uklidnil.

„Ah, to je ohňostroj. Jednoduše si sednete a oceníte ho. Často se vypouštějí během léta v Eashenu, to jsou.“ Yae mi potvrdila, že v Eashenu existují ohňostroje, ale zdálo se, že nemají nic zvlášť okázalého, jen základní rakety.

Ohňostroj rozkvetl na noční obloze, jeden po druhém. Abych byl upřímný, vlastně jsem je nevystřelili nahoru. Nechal jsem Rosettu, aby je vyhodila z Babylonské dílny, která byla schovaná v maskovacím režimu. Napsal jsem [program], abych zajistil, že ohňostroj vybuchne dříve, než dopadne na zem. Bylo to mnohem snazší než vytvářet pyrotechnické odpalovací zařízení.

Stáli jsme na balkonu a dívali se, jak ve vzduchu kvetou krásné květiny. Naše služebné rozdávaly šampaňské všem dospělým, kteří zírali na oblohu. Děti byly také nesmírně vzrušené, vzhlížely k ohňostroji s úžasem v očích.

S tím se zakládající večírek vévodství Brunhild chýlil ke konci. Byl to obrovský úspěch.

Nakonec, když jsem každému z panovníků řekl, že si mohou vzít jednu věc z mé herny s sebou domů, každý z nich si vybral masážní křeslo. Vést národ musela být přece jen únavná práce…