HRH 6 - Kapitola 5: I kdyby ta láska byla předem připravená 1/4

Kapitola 5: I kdyby ta láska byla předem připravená

       

Parnam, hlavní město království Friedonia.

Se zastaralým, ale stále působivým hradem, oranžovými střechami, které dodávaly městu barvu, a kulatými městskými hradbami, které je obklopovaly, to bylo město, které v jistém smyslu působilo nostalgicky.

Nicméně pod tím vším byly Soumovy reformy veřejné hygieny, stejně jako instalace kanalizace a dopravní sítě, které vytvořily město, které bylo efektivní a obyvatelné způsobem, jenž popíral jeho staromódní vzhled. Toto město bylo jako symbol Friedonského království, když začalo shromažďovat moc.

Přes všechno, co Parnam procházel rychlými pokroky, se tu a tam objevily i bizarní zvěsti, které se šířily uvnitř města. Městské legendy, dalo by se říct.

Minulý rok přinesl zvěsti o pohyblivé figuríně a kigurumi dobrodruhovi. Ty přirozeně odezněly, když pozorování pohyblivých figurín skončilo, a když zmínky o kigurumi dobrodruhovi začaly přinášet odpovědi, „Ah, ty myslíš Malého Musashiba.”

V poslední době se však na jejich místo začala dostávat nová fáma.

Bylo to...

„Temný stín, který se pohybuje noční oblohou.”

Takto vyprávěl příběh jeden prodejce kovového zboží, pan A:

„Ten den jsem narazil do láhve dost tvrdě, takže si to moc dobře nepamatuju, ale.... Byl jsem opilý ze zadního konce, na zádech, zíral jsem do nebe, když se mi něco přehnalo nad hlavou. Bylo to všechno... černé, stočené a dlouhé.”

Tady byl další účet obchodníka, pana S:

„Toho dne jsem se vracel ze své dodávky na hrad. Byla jasná noc a bylo vidět měsíc a mraky úplně jasné, ale z nějakého důvodu se okolí kolem mě zčistajasna setmělo. V tu chvíli jsem si uvědomil, že mi nad hlavou mizí velký stín. Blokovalo to měsíční světlo. Vyděsil jsem se a nohy mi vypověděly službu, ale stín přeletěl nad hradem a pak, puf, zmizel. Doufám, že to není špatné znamení věcí budoucích...”

Takových pozorování bylo mnoho a mezi měšťany, kteří se obávali, že mohlo přijít monstrum, to vyvolalo nejistotu. Nicméně, když Chris Tachyon odvysílala pravdu za těmito pozorováními z hradu, situace se začala uklidňovat.

Říká se, že ti dva zodpovědní za tyto zvěsti dostali později od svých opatrovníků drsnou důtku.

 

 

Ležel jsem teď Naden na zádech a letěl noční oblohou. Fantastická situace letu mořem mraků pod hvězdnou oblohou na zádech ryuu mi rozbušila srdce. Napumpovalo mě to tak, že aniž bych to chtěl, začal jsem si broukat úvodní téma na anime, které jsem kdysi dávno sledoval.

Mimochodem, cestou zpět do království jsme minuli pravoslavný papežský stát Lunaria. V mém bývalém světě bylo možná spravedlivé se zeptat, jestli jsem neporušoval jejich vzdušný prostor, ale tady, zatímco civilizace možná ovládly oblohu, neexistovala žádná koncepce práv vzdušného prostoru. V tomto světě ještě neexistoval systém mezinárodního práva, který by umožnil jiným zemím, aby se zabývaly wyverny a dalšími podobnými létajícími tvory, kteří jsou používáni k přeletu nad jejich územím ve velkých výškách.

Byl pro to jeden jasný, jednoduchý důvod. Nemohli to prosadit.

Například, kdyby wyvern vstoupil do vzdušného prostoru země, neexistovaly by na tomto světě žádné radarové systémy, s nimiž by ho mohli detekovat. Nebylo by možné monitorovat celý jejich vzdušný prostor, bez systému, jako je radar, pouze s využitím hlídek.

Kvůli tomu byly takové hlídky omezeny na oblasti nad velkými městy. To se dělalo proto, aby malá letecká síla nevstoupila do jejich vzdušného prostoru, aby shodila bomby nad městem, nebo aby vysadila špiony. A také, kdyby skupina letěla ve formaci blízko povrchu, ti na zemi by je rychle zpozorovali a bylo by možné je chytit.

Takže když to otočíme, pokud nepoletíme blízko země, ve formaci nebo nad městy, bude možné přeletět jinou zemi.

Poslal jsem v minulosti Poncha do jiných zemí, aby sbíral ingredience na vaření. Při těchto příležitostech jsme do těchto zemí vyslali posly, aby mu zajistili řádné povolení tam přistát. Když jsme však projížděli nad jinou zemí ve vysoké nadmořské výšce, jako jsme to dělali teď, nebylo třeba jim o tom říkat.

Kdyby se však něco stalo, dotyčná země by za to nemohla nést odpovědnost. Tohle byla situace, kdy jsme si nemohli stěžovat, ani kdyby nás sestřelili, ale Naden letěla výš než průměrný wyvern, takže jsem si s tím nedělal starosti. Proto jsme při cestě z pohoří Hvězdná Dračí Hora do Friedonského království proťali pravoslavný papežský stát Lunaria.

Naden letěla cestou, kterou naše uvolněná cesta trvala téměř týden, a teď jsme ji zvládli za pouhé dvě až tři hodiny.

„Hej, Kazumo... je to opravdu v pořádku?“ zeptala se Naden. Čím blíž jsme se dostali k hlavnímu městu, Parnam, tím ustaraněji zněly její otázky. „Parnam je hlavní město Friedonie, že? Létání nad jejich územím je jedna věc, ale když poletím nad městy, nestane se z toho diplomatická záležitost a nezpůsobí to, že na nás zaútočí?”

Poplácal jsem Naden po zádech, abych ji uklidnil. „Bude to v pořádku. Už jsem je informoval.”

„Říkáš, že jsi je informoval, ale... celou tu dobu jsme byli ve vzduchu!”

„Je to trochu moc námahy na vysvětlování, ale, no, ber to jako moji magii.”

Použil jsem figurínu s Tovární paží č. 1, ve které jsem nechal část svého vědomí živých poltergeistů, aby mohla papírovat, zatímco jsem byl pryč, a napsal zprávu. Ve zprávě stálo, „Brzy se vrátím. Bude jezdit na dlouhém, stočeném stvoření. Nedivte se.“ Takže věděli, že přijdeme. Tovární rameno č. 1 bylo neuvěřitelně strašidelné na pohled, ale dalo se použít k předávání zpráv, jako je tato, takže bylo stále po ruce.

„Spíš by mě zajímalo, jak jsi dokázal vysvětlit situaci celému království, i když....“ řekla Naden.

Nedokázal jsem vyčíst její výraz, když byla ve formě ryuu, ale Nadenin hlas zněl pochybovačně.

„No, řekněme, že.... Jsem v pozici, abych to mohl udělat,“ řekl jsem.

„Taky říkáš, že máš čtyři snoubenky, takže nejsi obyčejný chlap, že? Kazumo? Možná jsi v království opravdu důležitý? Jako hlavní šlechtic?”

„Jsem obyčejný chlap,“ řekl jsem. „Někdo, kdo byl donucen k mimořádné situaci, nic víc.”

Když jsem jí odpověděl, mohla si z toho vyvodit, co chtěla, objevilo se město Parnam se světelnými pouličními lampami a měsícem ozářený hrad Parnam.

Jsem zpátky, myslel jsem.

To, jak jsem se cítil, i když jsem byl pryč jen asi půl měsíce, byl důkaz, že tento hrad se už stal mým místem pro návrat domů.

„Naden, přistaň na nádvoří toho hradu,“ režíroval jsem.

„Hradu?! Je to v pořádku?!”

„Je to v pořádku.”

Tam na mě lidé čekali, až se vrátím domů.

Naden se stále vznášela ve vzduchu a držela mě v ústech, dokud mě nemohla položit na zem. Pak na sebe okamžitě vzala lidskou podobu a přistála také.

Hradní nádvoří bylo dost velké, ale pořád bylo příliš těsné, než aby tam Naden mohla přistát ve své ryuu podobě. Kdyby se pokusila takto přistát, královští zahradníci by pravděpodobně plakali. Technicky vzato jsme měli prostor podobný heliportu, kde mohli přistávat i wyverny, ale nádvoří bylo blíž k vnitřku hradu.

Když jsme přistáli na nádvoří, strážní ztuhli, jako by nemohli uvěřit tomu, co vidí, ale okamžitě nám zasalutovali a vřítili se dovnitř. Nedlouho poté, Liscia, Hakuya, Juna a Roroa vyšli ven.

Když mě Roroa uviděla, okamžitě se rozběhla, využila všech sil a skočila po mně a objala mě. „Vítej doma, miláčku!”

„Urgh... Jsem doma,“ podařilo se mi říct.

Roroa byla lehká a jemná, takže jsem nebyl sražen na zadek nebo něco podobného, ale musel jsem se otočit asi jeden a půl krát, abych utlumil její hybnost. Roroa mě pevně objala kolem pasu a tulila se ke mně jako kočka a tiskla obličej na hruď.

„Drahoušku, byla jsem bez tebe tak osamělá.”

„Osamělá?“ namítl jsem. „Je to teprve asi týden.”

„Když ti nevidím do tváře, ať už je to den nebo rok, je to jedno. Juna se také chovala neklidně, a zatímco velká sestra Cia předstírala klid, čelo měla svraštělé.”

„Roroo!“ vykřikly Liscia a Juna.

Zatímco na ni obě křičely, že vyklopila podrobnosti o tom, jak se měly, když jsem byl pryč, Roroa se zasmála a schovala se za mě.

Ah... Bylo to trochu neurčité, ale připadalo mi, že jsem se vrátil domů.

„Liscio, Juno, jsem doma,” řekl jsem s úsměvem

„Oh! Vítej doma, Vaše Veličenstvo.“ Juna ustálila postoj a uklonila se.

„Vítej doma.“ Liscia promluvila podrážděným tónem. „Vrátil ses tak náhle, překvapilo mě to.”

„Náhle?“ zeptal jsem se. „Nedostala jsi zprávu, že se vrátím?”

„Trvalo to moc dlouho, než to přišlo. Máš vůbec ponětí, kolik poslů Kui poslala Aisha, obávajíc se o tvé bezpečí, Soumo?”

...Oh. Teď, když se o tom zmínila, nechal jsem Aishu a ostatní v té vesnici. Asi jsme je mohli vyzvednout cestou sem, co?

„Slyšel jsem ale, že jim pohoří Hvězdná Dračí Hora bude vysvětlovat situaci,“ řekl jsem.

„Nemá to smysl, pokud jí to neřekneš sám,“ odsekla Liscia. „V dopise, který mi poslala, Carla říkala, že Aisha se málem ohnala po poslovi, který odtamtud přišel.”

„Cože? To je děsivé ...”

„Carla a ostatní ji zoufale zastavili. Upřímně, málem z toho byl diplomatický incident. I když se zdá, že uznali, že chyba byla hlavně na jejich straně, že tě vzali tak náhle, a pak se vyslanec začal omlouvat.”

„Aisha... Když přijde na mě, umí být tak nevybíravá,“ povzdechl jsem si.

Začít totální válku s draky by nebylo vtipné. Ukaž trochu sebeovládání, prosím.

„Prostě to ukazuje, jak moc jí na tobě záleží, že?“ odsekla Liscia. „Vynahradit jí to, až budete zase spolu.”

„Dobře...”

Pak jsem oslovil Hakuyu, který byl stranou rozhovoru.

„Stalo se něco neobvyklého, když jsem byl pryč?”

„Nic, co by vyčnívalo. Kdybyste na mě tlačil, abych s něčím přišel, dali jsme siru Piltorymu, který byl vyslán do říše, povolení se sem dočasně vrátit.”

„Piltory? Stalo se s ním něco?”

Piltory Saracen. Byl jedním z mých vazalů, a aby posílil naši koordinaci s říší Gran Chaos, vyslal jsem ho, aby se stal naším velvyslancem umístěným v říši. Jestli se Piltory vrátil, znamenalo to, že se v říši něco stalo?

Ale Hakuya zavrtěl hlavou s klidným výrazem ve tváři. „Zdá se, že jedna z žen, které vzal s sebou do říše, otěhotněla. Vrátil se jen dočasně, aby ji nechal u své rodiny, která má víc volných rukou, aby se o ni mohla starat. Jakmile nechal svou ženu v jejich péči, sir Piltory se okamžitě vrátil do říše.”

„To je... úžasná zpráva,“ řekl jsem. Takže se vrátil domů, protože počali. Byl jsem rád, že to nejsou špatné zprávy.

Pokud si vzpomínám, když Piltory odešel do říše, přivedl si jen své dvě ženy a malý počet svých vazalů. Možná, než aby jeho žena porodila v neznámém prostředí, Piltory se cítil bezpečněji, když ji nechal doma. To mi přišlo fér.

Nicméně mě znepokojovala ještě jedna věc.

Hakuyův výraz.

I když byl obvykle tak klidný a vyrovnaný, dnes vypadal trochu šťastně.

„...Hakuyo, stalo se něco dobrého?“ zeptal jsem se opatrně.

„Hm? Nic konkrétního. Proč se ptáte?”

„No, vypadal jsi trochu závratně.“

„...Myslíte?”

S tím se Hakuya vrátil ke svému obvyklému klidnému a vyrovnanému vystupování. Hmm, představoval jsem si to? Trochu mi to vadilo, ale.... No, bylo to lepší, než kdyby se mračil.

Jakmile Hakuya skončil a dal mi podrobnější zprávu o tom, co se stalo, když jsem byl pryč, Roroa, která se mě stále držela a zdálo se, že ji čekání nebaví, promluvila.

------------------------------------------------------------------------------------------------------

A jelikož se už dost blížíme k otřesu chápání tohoto světa, tuší někdo co by to mohlo být?😏

4 komentáře:

  1. Děkuji, že by byl na cestě nějaký dědic? 🤣

    OdpovědětVymazat
  2. ďakujem, prikláňam sa k názoru kolegu čitateľa.

    OdpovědětVymazat
  3. Děkuji za překlad a možná to bude mít co dělat s Naden? ; )

    OdpovědětVymazat
  4. Můj odhad je prozatím 1. svět na troskách starého světa, 2. prolnutí realit, 3. je to uměle stvořené.(1.znalosti draků+ technologie z dungeonu 2. uzemí démonů představuju si něco podobneho jako v GATE 3.četl jsem už dost ligt novel a knih typu LITMMORPG tak mě to jen tak napadlo) ted už jen čekám jak moc jsem přestřelil. Díky za překlad

    OdpovědětVymazat