Bývalý král a královna si užívají pomalého života
Friedonské království mělo panství v horách, které bylo pod přímou kontrolou královské rodiny.
Bylo to bývalé panství předchozího krále, Alberta, z dob, kdy byl šlechticem, a nyní sloužilo jako místo odchodu do důchodu pro bývalý královský pár.
Bylo to pastorální a lidé tam ve dne obdělávali pole a mléčné stodoly, a pak, i když měli jen zvuk, se bavili hudbou a dalšími programy z vysílacího hlasového klenotu, zatímco v noci pili. Byl to uvolněný životní styl. Tohle byly holé, ale lidé byli mírumilovní a bylo to překvapivě snadné místo k životu.
„La, la, la,“ zpíval Albert.
Na tom klidném místě, na Albertově panství, bývalý král právě prořezával stromy ve své zahradě a zpíval si. I když si Alberta lidé pamatovali jako dobrého člověka a průměrného krále, byl tu vlastně jeden talent, ve kterém vynikal, zahradnictví.
Albert byl zvláště dobrý v tom, aby krásné květiny rozkvetly a úhledně ostříhal větve stromů. Bylo to proto, že v dobách, kdy byl chudým šlechticem, zahradničil v panství sám. Protože to pro něj byl zčásti koníček, jeho obratnost se rychle zvýšila. Pravdou bylo, že i poté, co se oženil s Elishou a vstoupil do královské rodiny, občas pomáhal udržovat vnitřní zahrady hradu.
Albert zejména uměl prořezávat stromy tak, aby jejich větve získaly tvar zvířat (topiár). Listy a větve, které teď prořezával, budou vypadat jako labuť, která si čistí křídla. Ještě měl nějaké drobné detaily, na kterých mohl pracovat, ale už to byla natolik kvalitní práce, že se zdálo, že má smysl pro pohyb. Tehdy…
„Ale, dal by sis pauzu a dal si se mnou čaj?“ volala jeho žena.
Bývalá královna, Elisha stála na terase sousedící se zahradou a po jejím boku stála služka s již připraveným čajem.
Albert si otřel pot z čela a usmál se na ni. „Ohh, Elisho. Hned tam budu.”
A tak si ti dva v tichosti užívali odpolední čaj na terase. Odpoledne kolem nich pomalu ubíhalo. Elisha se ráda dívala na zahradu a usrkávala čaj.
„Počet květin a zvířat se určitě zvýšil. Jako bychom žili v pohádkové knížce.”
„A-Ahahaha... Možná jsem se nechal unést a udělal jich příliš mnoho poté, co mě za ně náš zeť chválil,“ zasmál se rozpačitě Albert.
Albertovy zahradnické dovednosti byly nádherné a současný prozatímní král, Souma, se na ně díval s úctou. Kvůli tomu, Souma platil Albertovy výdaje na zahradničení ze svého. Postavil na zahradě skleník, a kdykoli narazil na neobvyklé květiny, poslal je Albertovi, aby zjistil, zda by se v této zemi daly pěstovat. Kvůli tomu byla současná zahrada plná květin a stromů ve tvaru zvířat všech barev.
Když viděla, jak je Albert stydlivý, Elisha se zahihňala. „Oh, co je na tom špatného? Tato zahrada je koneckonců velmi oblíbená.”
Náhle se ozval dusot kroků. Vypadalo to, že si děti z nedaleké vesnice přišly hrát.
„Krááááli! Krááálovno! Ahoj.”
„„„Ahoj!“““
Děti je pozdravily bezchybnými úsměvy.
„Hej, hej, královno,“ řeklo jedno z dětí. „Můžeme znovu prozkoumat zahradu?”
„Hee hee! Můžete.”
Když děti získaly její souhlas, vykřikly, „Jo!“ vyhodili ruce do vzduchu a rozběhly se do zahrady.
Tato zahrada, přetékající mnoha barevnými květinami a stromy ve tvaru zvířat, byla pro děti lákavým místem k prozkoumání a často si sem chodily hrát. Albertovi a Elishe to nijak zvlášť nevadilo, ale rodiče dětí, kteří si byli vědomi jejich postavení, to brali velmi pokorně a vždy posílali čerstvou zeleninu jako výraz uznání za to, že si tam jejich děti mohly hrát.
„Dělá mi dobře, když je vidím tak energické, ale už nejsme král a královna, ani nic jiného, když na to přijde,“ řekl Albert a utrápeně se dotkl kníru.
„Oh, co je na tom špatného?“ řekla Elisha. „Ať nám říkají, jak chtějí.”
„Rozumím tomu, ale mám pocit, že škodím našemu zeti a Liscii, kteří na hradě tak tvrdě pracují.”
„Hee hee! Těm dětem by to vůbec nevadilo.” Poté, co to řekla se Elisha dívala, jak děti skotačí v zahradě. „Když si pomyslím, že takhle můžeme trávit dny v klidu.... Nikdy jsem si to nepředstavovala.”
„Opravdu. Koneckonců, první polovina našich životů byla obzvlášť těžká.”
Oba se navzájem podporovali, aby zvládli válku o nástupnictví, která následovala po smrti krále před Albertem. V té době si ti dva pravděpodobně nikdy nedokázali představit, že přijde takovýhle klidný život.
Usměvavá Elisha položila ruku na Albertovu. „Ale právě proto jsem ráda, že jsem si tě vybrala. Protože já tohoto světa jsem si vybrala tebe, jsme schopni prožít naše dny v míru, jako je tento.”
„Elisho... Byla to tvá moc, která mi umožnila svěřit trůn našemu zeti. Díky tomu, jsem schopen se uklidnit a potloukat se po zahradě a trávit čas s lidmi, které mám rád.”
„Miluju tě, Ale.”
„Taky tě miluju, Elisho.”
Služebná se mohla jen trpce usmát, když se dívala, jak tento zestárlý pár vydává zamilovanou holubičí auru.
Pak k nim přistoupila další služka a podala Albertovi dopis. „Mistře Alberte, dopis od Liscie adresovaný vám dvěma.”
„Hmm. Od Liscie? Daří se jí dobře?”
Přijali dopis a podívali se do něj. A pak...
„Oh drahá,“ řekl Albert.
„Oh, můj. Oh, můj,“ řekla Elisha.
Jeho obsah oba přiměl ke spokojenému úsměvu.
---------------------------------------------------------------------------------------------------
ARA ARA 😁
asi by pomalu měli chystat kolébku :D
OdpovědětVymazatDěkuji za překlad.
OdpovědětVymazatDěkuji :)
OdpovědětVymazatKonečně už se dostáváme k tomu co všichni tuší a autor zatajuje 🤣
ďakujem, sú tu "dobré novinky" pre kráľovstvo.
OdpovědětVymazat