IwS 7 - Kapitola I: Kalamita 1/13

Kapitola I: Kalamita

           

Celkem jsem shromáždil šest Babylonů. Jednalo se o zahradu, dílnu, laboratoř alchymie, hangár, hradbu a věž.

Zpočátku v hradbě pracovalo patnáct minirobotů, ale já jich deset odklonil do hangáru, abych Monice a Rosettě poskytl nějakou tolik potřebnou pomoc. Byly vděčné za sníženou pracovní zátěž.

Přivedl jsem Lioru a Noel do Zanacovy šatny a řekla jim, že si mohou vybrat, co se jim zlíbí. Liora si vybrala sako, zatímco Noel si vybrala dres. Proč sis ze všeho vybrala zrovna tohle? Ah, to je jedno... Myslím, že když se jim to líbí, tak je to v pořádku.

Konečně nadešel den, kdy brunhildská cechovní síň dokončí stavbu, a tak jsem se k ní zatoulal, abych si ji prohlédl.

Z větší části bylo toto místo připraveno na slavnostní otevření. Potřebovalo to jen nábytek a dekorace uvnitř. Zvláště na mě zapůsobilo řemeslné zpracování. Lidé byli zjevně dost nedočkaví a zapálení, aby se cechovní síň otevřela, protože se nacházela na území, které patřilo velkovévodovi, jenž měl kořeny v cechovních dobrodružstvích.

Myslel jsem si, že je to v pořádku, ale nečekal jsem, že se objeví příliš mnoho dobrodruhů. Lupiči a monstra nebyli v Brunhildu běžní, takže jsem usoudil, že většina výprav nebude nic dobrodružného.

Sakra, to místo bylo uprostřed Regulusu a Belfastu smolné, takže by mě ani moc nepřekvapilo, kdybychom se vůbec nedočkali žádného monstra zabíjejícího úkolu.

Ogr Samsa měl stále co dělat, tentokrát pomáhal stavět nedaleký bar. Byla postavena jen konstrukce baru, takže měl ještě dost práce. Byl přece příliš velký na to, aby vypomohl s nějakým vnitřním vybavením cechovní síně.

„Hm...“ Najednou jsem se ohlédl a uviděl Sakuru, jak hledí na stavební práce. Sango a Kokuyou byli po jejím boku a plavali vzduchem.

„Hejjjj! Jsem rád, že tě vidííííím, miláčku.“

„...Lorde.“ Sakura stále ještě nezískala své vzpomínky, ale sotva jsem ji mohl jen tak vykopnout. Rozhodl jsem se, že bude nejlepší, když ji nechám na hradě bydlet jako svého hosta.

Navzdory své klidné povaze byla ve skutečnosti docela aktivní a otevřená. Požádal jsem Sanga a Kokuyou, aby ji doprovodili pro případ, že by se ocitla v nesnázích nebo se zatoulala příliš daleko.

„Co vás sem přivádí?“

„Ještě před chvílí jsme byli v Měsíčním Čtenáři. Šli jsme domů pěšky, ale když jsme dorazili, dívka se prostě zastavila a začala zírat.“ Kokuyou odpověděl na mou otázku, nikoli Sakura.

„Vy jste byli v Měsíčním Čtenáři? Kdo zaplatil za jídlo?“

„Manažer právě řekla, že by bylo fajn dát vám to na účet.“ Tsk... To je nepříjemné, i na její poměry. Na druhou stranu, tady pobočka Měsíčního Čtenáře je v podstatě obchod provozovaný vládou, takže je to v pořádku...

„Tak co přesně teď Sakura dělá?“

„Sleduji...“ Sakura náhle cosi zamumlala a ukázala na ogra Samsu. Tahal dřevo s širokým úsměvem na tváři. Co, má něco na tváři?

„Je to demonkin... ale nikomu to nevadí... Je to zvláštní.“

Ah, chápu... takže to je to, co ji přivedlo ke zvědavosti. Přiznávám, že je rozhodně divné, aby demonkin pracoval v míru s lidmi. Ve většině případů se lidé báli demonkinů a jim podobných, což způsobilo, že se oba druhy vyhýbaly tomu druhému.

Mimo Brunhild jsem nebyl svědkem jiného místa, kde by se člověk s demonkinem spolu smáli nebo spolu popíjeli. Kdykoliv jsem viděl demonkina v jiných zemích, byli většinou na vlastní pěst, v koutech barů a tak.

„Ať už je to demonkin nebo ne, moje země diskriminaci netoleruje. Je pravda, že cestovatelé z jiných zemí by se jim mohli vyhýbat, ale v mém rytířském řádu je dokonce pět demonkiních členů. Jsme docela různorodí.“

„Tahle země je zvláštní... Posouvá se k rozmarům svého vůdce... Ale i tak je tu hezky... Každý si tu přeje pracovat v harmonii, společně.“ Měl jsem pocit, že mě ve skutečnosti nechválí, ale přesto jsem byl šťastný.

No, Brunhild byl poměrně malá země, takže bylo přirozené, že všichni společně tvrdě pracovali na tom, aby si vytvořili budoucnost.

Rozhodl jsem se vzít Sakuru, abych se podíval na zemědělský projekt na východě Brunhildu. Alraune Lakshy pracovala na polích jako obvykle. Ona byla taky demonkin.

„Co tu tedy vychováváš?“

„Ředkvičky a tuřín! Brzy budou připraveny na sklizeň, tím jsem si jistý. Měli bychom je naložit. Jsou super mňamka, když to uděláme.“ Lakshy se při těch slovech usmála. Nakládací metoda byla pro Eashen zřejmě něčím jedinečným, ale přes Brunhild se rychle šířila díky tomu, že většina našich občanů byli Eashenci.

Rýžová políčka se také dobře blížila. Chtěl jsem projekt rozšířit až do jara. Těšil jsem se, až si dám rýží.

Potom bychom měli pěstovat miso a sójové boby, všechno dobré pro natto. Tofu a zelené fazolky zní taky dobře. Byl jsem trochu natěšený, tak jsem doufal, že jaro přijde o něco dřív.

Rozloučili jsme se s Lakshy a vydali se zpátky po cestě k hradu.

Po chvíli chůze mi něco přišlo divné. Kolem nikdo nebyl, v okolí nikdo kromě nás.

„Paaane...“

„Já vím.“ Sango promluvil, aby mě varoval, ale já už rozmisťoval [štít]. Bylo to právě včas, aby na nás z nedalekého stromu vylétl šíp.

„Ah...?!“ Sakura se ostře, překvapeně nadechla, ale kouzlo útok úspěšně odvrátilo. Vzhlížel jsem k místu, odkud přišel šíp, a uviděl jsem někoho oděného v černé masce, něco podobného typu, jaký se používá v tradičním čínském divadle.

To je podivně vypadající maska ... Rozhodně je to podezřelé. Šel jsem ke stromu, ale tam, kde jsem stál, jsem byl přepaden třemi podobnými, černě oděnými muži ze země. Vycítil jsem v té oblasti několik přítomností, ale překvapilo mě, že byly pohřbeny v půdě. Nesli zakřivené krátké meče. Přimhouřil jsem oči a podíval se zblízka na neobvyklé čepele. Byly nasáklé tekutinou, pravděpodobně jedem.

Nebylo o tom pochyb. Byl jsem tváří v tvář skupině zabijáků.

„Pověz nám, kde se nachází obří válečník.“

„...Obří válečník? Myslíš můj Frame Gear?“

„Ticho. Odpověz.“

„Ne. Já se ti nezodpovídám. Z jaké jste země?“ Mluvil jsem jasně k těm třem před sebou, ale ti neodpověděli. Bylo by v pořádku, kdyby byli jen poslušní a odpověděli mi, ale museli mi to ztížit. Přistoupil jsem k nim a rychle poklepal všem třem na rameno.

„[Gravity].“

„Guwagh?!“ Přiměl jsem je, aby se mi klaněli u nohou pomocí mé magie, která pozměňovala váhu. Čtvrtý asasín, zděšený obrazem, vyskočil ze stromu a začal utíkat pryč.

„[Slip].“

„Guwah?!“ Čtvrtý vrah okamžitě upadla na zem. Pěkně tvrdě se plácl do zátylku. Ouch, špatné načasování...

Rozhodl jsem se, že toho chlapa prozatím opustím, a soustředil jsem svou pozornost na tři muže přede mnou. Natáhl jsem se, abych jim stáhl masky. Uvidíme, jak budeš vypadat...

„Nedělej to!“ Sakura se ke mně náhle vrhla a odtrhla mi ruku. Spadl jsem na záda... zrovna když ti tři muži vzpláli. Jejich masky vybuchly.

„A-ah...“ Trojice mužů se bez hnutí sesula k zemi. Vzduchem vedle dýmu tančily kusy masa. Měli úplně ustřelené hlavy.

Co to sakra bylo? Sebevražedná pumová taktika pro případ, že by je chytili? Viděl jsem pár historických her, kde by si ninjové vykousli jazyk, kdyby je chytili, ale tohle bylo trochu moc...

Na druhou stranu, sebevražedný atentát v podstatě zaručoval smrt. Kdyby jim vyřízli jazyky, mohli by být stále udržováni naživu a mučeni.

Podíval jsem se na chlapa, kterého jsem zakopl, ale už tam nebyl. Zbraň podobná kunai dýce připevněná na laně byla umístěna v blízkosti stromu. [Uklouznutí] zasáhlo prostor na zemi, takže se musel vytáhnout z operačního prostoru.

Rozhlédl jsem se po jeho masce, ale nenašel jsem ji. Nejspíš se jí zbavil a dal se na útěk. Nechápal jsem, co se právě stalo, ale věděl jsem, že musím podniknout protiopatření, než se vrátí na druhý pokus. Rozhodl jsem se, že se té záhadné výzvě postavím čelem.

„U těch tří mrtvol jsem nenašel žádné identifikační doklady ani rysy a jeden z mužů utekl. Tudíž je nezvěstný.“ Vice-velitel Nikola mi přečetl jeho zprávu. Nechtěl jsem, aby se z toho stala zvlášť závažná záležitost, ale byla pravda, že monarcha národa se stal terčem přímého útoku, takže jsem o tom nemohl mlčet.

Lidé, kteří se ke mně v zasedací místnosti připojili, byli tři nejlepší členové rytířského řádu, premiér Kousaka, starci z Takedy a Tsubaki ze zpravodajského sboru.

„Tak tedy... šli po něčem tvém, prcku?“

„Jsem si docela jistý, jo... Nepochybuji, že šli po Frame Gearu.“

„To asi znamená, že musíme podezřívat všechny ostatní země.“ Stařec Baba si povzdechl a založil si ruce na prsou, když se opřel do křesla.

Chápal jsem, odkud přichází. Frame Gear bylo něco, co ostatní země považovaly za mocnou zbraň, a tak mě nepřekvapilo, že jiná skupina konečně udělala krok, aby se ho pokusila získat. Pravděpodobně mě chtěli unést a mučit, dokud bych jim neřekl, kde to je.

Šíp, který čtvrtý chlap vystřelil, byl pravděpodobně také pokrytý jedem. Pravděpodobně to vyvolávalo paralýzu a oni si to namazali na meče, aby se ujistili, že mě budou moci snadno odvést.

„Je nepravděpodobné, že by národ spojený s naší západní aliancí něco takového udělal. A i kdyby tomu tak bylo, je docela dobře možné, že šlo spíše o neopatrný čin vlivného šlechtice než o vládu země samotné. Nesmíme podnikat drzé kroky, aniž bychom plně nepochopili, kdo je viníkem.“ Souhlasil jsem s Kousakovým hodnocením. Kdyby se nějaká země ze západní aliance pokusila mě okrást, ostatní národy by je hanobily. Udělat takový krok by byla sebevražda.

Navíc ho nazývali obří válečník. To znamenalo, že nevěděli, že se jmenuje Frame Gear. Mnohem pravděpodobnější bylo, že pokus o atentát provedla země, se kterou jsem se zatím nezapletli.

Zatímco jsem uvažoval, Tsubaki zvedla ruku.

„Promiňte, ale je tu jedna věc, která mě znepokojuje. Říkal jsi, že měli masky, což mi trochu vyčnívalo.“

„Proč je to divné? Bez ohledu na éru špionážní skupiny a vražedné týmy vždy nosí masky. Je na tom něco divného?“

„Ne, jen jsem přemýšlela... Kdybychom o té masce věděli trochu víc, mohlo by nám to pomoci je identifikovat…“

No, to je férový bod ... Ale všechny ty masky byly rozmetány na padrť. Lapis a Cecile používaly masky, když pracovaly pro belfastskou zpravodajskou jednotku Espion… Kdyby to, co Yamagata řekl, byla pravda a každá organizace používala masku... Pak je možná bylo možné identifikovat podle masky.

„Jak ty masky vypadaly?“

„Ehm... trochu se stylově podobá těm, které se používají v tradičním čínském divadle.“

„Číňské?“ Velitelka Lain zmateně naklonila hlavu. Stejně zvědavě jí cukaly králičí uši. Oh, jasně... jiný svět. Oh, já vím.

Vytáhl jsem ze stolu kus papíru a použil [kreslení]. Zobrazil jsem dokonale přesnou repliku toho, jak vypadaly masky na mých útočnících.

„...Přijde mi trochu pozdě to říct, ale určitě máte k dispozici spoustu příhodných věcí, milorde,“ tiše zamumlala vicevelitelka Norn. No, prostě to nazvěme kouzlem Vašeho Veličenstva... heh.

„To je každopádně ta maska. Poznáváte to?“ Všichni se dívali dolů na obraz, až nakonec promluvila Tsubaki.

„Nemám žádný důkaz, ale zdejší barvy a značky... připomínají národní symboly Yulongu. Slyšela jsem zvěsti, že z tohoto národa operuje špionážní organizace s názvem “Qulau“.“

„Yulong?“

„Yulong, říše nebes. Je to země západně od Eashenu, za mořem. Bojovali proti Eashenu mnohokrát a vládne jim nebeský císař.“ Huh ... Yulong, říše nebes? Jsou to sousedi Eashenu z druhé strany moře, co? Je to docela daleko ... Pokud útočníci odtamtud skutečně přišli, cestovali daleko.

No, ne že bych měl nějaký důkaz, že to jsou oni. Je asi lepší jednat opatrně ačkoli ... Pochybuji, že to po jednom pokusu vzdají.

Prozatím jsem se rozhodl posílit obranu a zajistit, aby lidé věnovali pozornost podezřelým věcem. Předpokládal jsem, že mají v plánu ukrást Frame Gear, a v žádném případě jsem neměl v plánu jim ho nechat.

Jediná cesta do Babylonu vedla buď přes jeden z mých portálů, nebo přes teleport z krátkého dosahu, který měla Cesca a ostatní gynoidi

Vždycky existovala šance, že se tam dostanou tak, že se vypustí do nebe a budou doufat v to nejlepší, ale to nebude problém. Od chvíle, kdy jsem získal hradbu, se přímá invaze zvenčí stala nemožnou.

Bylo mi celkem jedno, jestli na mě pošlou nějaké lidi, ale nemohl jsem se vyhnout možnosti, že by se zaměřili na mé blízké. Za tímto účelem jsem se rozhodl, že bude lepší jim poslat zprávu naznačující, že si se mnou nemají zahrávat.

Kdyby nakonec šli po lidech, na kterých mi záleželo, tak bych jim to neodpustil. Nemilosrdně bych toho vůdce dohnal a přiměl ho přát si, aby byl mrtvý.

Přesto se lidé, kteří po mně šli, vyhodili do povětří, aby zakryli svou totožnost. Ten chlap, co to měl na starosti, byl nejspíš opravdové monstrum.

Když o tom tak přemýšlím... Jak to, že Sakura věděla, že vyletí do povětří? Ona není z té špionážní agentury nebo tak něco, že...? Ne, to nemůže být pravda. Našel jsem ji v Eashenu, ne v Yulongu, a Yumininy mystické oči potvrdily její status jako neškodná.

I když to vyvolalo otázku, mystické oči možná nebudou schopny vysvětlit špatné lidi, kteří ztratili paměť.

Bylo těžké poznat, jestli zlý člověk, který po ztrátě paměti a po tom, co se stane úplně jiným člověkem, bude stále souzen jako zlý. Neměl jsem ponětí, jak to přesně funguje, a na můj vkus to bylo trochu moc filozofické, tak jsem to tam nechal.

Trochu mě znepokojoval den, kdy se Sakuře vrátí vzpomínky.

Přesto jsem se rozhodl tyto obavy odsunout stranou. Sakura určitě nebyla špatná holka.

◇ ◇ ◇