HRH 7 - Po návratu do země oblouk – 1: Dívka počasí 2/2

„Soumo! Probuď se!“

„Gwuh! C-co?!“

Najednou jsem měl náraz na břiše. Ještě před chvílí jsem tvrdě spal, takže jsem panikařil a nedokázal situaci zpracovat, když jsem uviděl Naden sedět mi na břiše. Zdálo se, že mě Naden tělem udeřila.

Rozhlédl jsem se kolem sebe s hlavou stále rozmazanou. To bylo ... Správně, úřad pro vládní záležitosti.

Po mém návratu z republiky Turgis, Hakuya mi dal horu práce, která se hromadila, takže jsem se tím prokousával až do pozdních nočních hodin. Usnul jsem v prosté posteli v kanceláři.

Dokonce i v republice Turgis, pořád jsem používal svou magii, žijící poltergeisty, k přesunu Továrního rameno č. 1 a dělat papírování, ale bez ohledu na to, kolik jsem toho udělal, další práce pro krále se hrnula. Opravdu... Byl jsem tady, konečně zpátky v zemi, ale nemohl jsem ani navštívit Lisciu, která odpočívala v panství bývalého krále sira Alberta.

Za těchto okolností, jsem byl teď velmi ospalý a ještě jsem se nechtěl probudit, ale Naden to nehodlala připustit. Otočením se do strany, aby vytvořila kříž s postelí, ve které jsem spal, Naden se natáhla a převalovala se mi na břiše sem a tam.

„Soumoooo, vzbuď seeeeee.“

„Promiň, Pa*rasche,“ zamumlal jsem. „Jsem vyčerpaný. Jsem tak ospalý.“

„Kdo má být Pat**sche? Už vstávej.“

Jako když se základní školačka snaží v neděli vzbudit svého otce, Naden třásla svým tělem sem a tam. V tomto stavu jsem nemohl znovu usnout, a tak jsem se neochotně rozhodl vstát.

Jakmile jsem se posadil, vrhl jsem na Naden poněkud rozmrzelý pohled. „Včera v noci jsem byl dlouho vzhůru a pracoval. Nech mě ještě chvíli spát.“

„O čem to mluvíš? Když nevstaneš, nemůžu dělat svou práci, víš?“ Naden vstala z postele a položila si ruku na bok.

„Práci?“

„Musím předpovídat počasí, ne?“

„...Oh, bože. Dobře, chápu to.“

Přece jen to byla důležitá práce, tak jsem to vzdal a vstal z postele.

 

Výroba programu předpovědi počasí.

Když jsme začali vyrábět vysílací programy pro tento svět, přemýšlel jsem, jestli existuje způsob, jak to uskutečnit. V mém starém světě bylo samozřejmé, že během zpravodajských pořadů byla předpověď počasí, takže jsem nikdy necítil takovou vděčnost, že tam je. Nicméně, když jsem přišel do tohoto světa, kde lidé žili bez předpovědi počasí, dovedlo mě to k bolestnému poznání, že to byla neuvěřitelná věc po celou dobu.

Kdyby znali budoucí počasí, lidé by mohli být aktivnější.

Kdy byl čas na praní? Kdy byl čas zasít semena? Kdy byl čas vyrazit na ryby? Kdy byl čas opravit dům a připravit se na bouřku? Díky znalosti počasí, které přijde v budoucnu, bylo možné se na tyto věci předem připravit. Lidem by to zefektivnilo život.

Dokonalý člověk, který by takovou předpověď počasí udělal, přišel za mnou.

V její ryuu formě, Nadeniny dva dlouhé vousy byly velmi vnímavými smyslovými orgány a jen slabý vánek přes ně by jí prozradil počasí na tomto místě na příští týden. Proto jsem nechal Naden létat po království každých pár dní a zkoumat, jaké bude počasí v každé oblasti.

Kromě Naden zde žili lidé, kteří v těchto regionech žili po generace a dokázali předvídat větší změny počasí. Bylo to v pořádku, i kdyby to bylo jen něco jako, „Jestli jsou kolem té hory mraky, další den přijde přeháňka.“ nechali jsme je, aby nám takové informace posílali poslem kui, a vedli jsme si statistiky v hlavním městě.

Díky tomu, že jsme jako páteř použili Nadeninu předpověď počasí a zprávy lidí, kteří dokázali rozeznat počasí na všech těch různých místech, abychom to zhmotnili, jsme byli schopni dát dohromady poměrně přesnou předpověď počasí.

Bylo to populární u lidí, kteří říkali, že je dost přesná.

„La, la, la!“ Naden zpívala.

Pokud bych měl vznést jen jednu stížnost, bylo to, že pokaždé, když letěla po zemi, Naden mě táhla s sebou.

Jel jsem na Nadeniných zádech, zpívala si pro sebe a plavala oblohou, hlava mi podvědomě kývala, jak mě zasáhly vlny ospalosti.

Ti, kteří měli smlouvu s drakem, byli chráněni její magií, takže jsem nebyl ovlivněn tlakem větru nebo gravitací a nespadl bych. To znamenalo, že byla velmi pohodlná, což mě jen více uspávalo. Bylo to jako když sedíte ve vlaku a kymácíte se, cítíte se strašně ospalý.

Naden se zase cítila dobře, když jsem jí jel na zádech, když letěla. Tím, že má svého smluvitele na zádech, mi předtím vysvětlila, „Mám pocit, jako by to škrábalo svědění, nebo jako by něco bylo tam, kam patří.“

Byl to pocit, kterému člověk těžko rozuměl, ale taková stvoření draci byli.

Proto mě kvůli tomu táhla s sebou. To byl také důvod, proč Naden zpívala tak vesele.

V její ryuu formě, Naden nemluvila, komunikovala pomocí něčeho jako telepatie, takže jsem ji slyšel zpívat přímo v mém mozku. Naden byla překvapivě dobrá ve zpěvu a poslouchat ji bylo uklidňující, což mě ještě víc uspávalo.

„A jsme tady,“ řekla Naden. „Hej, Soumo. Teď jsme nad Lagunovým Městem.“

„...Huh? ...Oh, jo.“

„Počkej, ty jsi spal, když máme tak pěknou procházku po obloze?“ zeptala se Naden a znělo to rozmrzele.

I s jejím ryuu obličejem, jsem poznal, že nafukuje tváře.

„Na zádech je to tak příjemné, nemůžu si pomoct.“

„Grrr, když to říkáš takhle, není to tak špatné…“

Naden měla stále ve tváři poněkud nespokojený výraz, ale musela se přepnout do pracovního režimu, protože nechala své dva vousy unášet větrem. Tehdy...

„V Lagunovém Městě bude dnes slunečno. Zítra taky celý den. I pozítří bude jasno, ale večer se zatáhne. Za tři dny to vypadá, že od rána budou mírné přeháňky. Ty vydrží celý den.“

Naden dávala dohromady předpověď počasí pro tuto oblast.

Napsal jsem si to slovo od slova, aby mi nic neuniklo.

„Za čtyři dny bude zataženo a za pět dní bude také zataženo, ale odpoledne se vyjasní. Za šest dní bude jasno celý den. Za sedm dní bude zase jasno celý den.“

Počasí jsme znali až sedm dní ode dneška, což bylo celkem osm dní.

V tomto světě byl týden osm dní, takže jsme měli týdenní předpověď počasí pro tento region hotovou.

Odložit to, co jsem napsal, vydechl jsem obdivem. „Tvé vousy se určitě hodí, Naden.“

„Hee hee! Můžeš mě pochválit víc, víš?“

„Hej, ty jsi číslo jedna! Kdybychom znali teplotu na příští týden, bylo by to perfektní.“

„To je příliš velké očekávání!“

Snažil jsem se ji škádlit a Naden se naštvala. Očekávám příliš mnoho, co... O tom není pochyb.

Bylo štěstí, že se Naden stala mou snoubenkou. Nejen pro mě, ale pro celou zemi. Kdybych na to zapomněl, měl jsem za to být potrestán.

Pohladil jsem Naden po zádech. „Jsem ti vděčný. Díky, že jsi přišla, abys byla se mnou, Naden.“

„Ohh... Když jsi ke mně tak upřímný, tak se stydím. Eheheh...“

„Tak se opravdu cítím. A teď na další místo.“

„Rozumím! Ponesu tě kamkoliv, Soumo.“

„Oh? Pak Republika Turgis...“

„Nesnáším zimu!“

Během těchto bezvýznamných rozhovorů jsme létali po celé zemi.

◇ ◇ ◇

...A, no, zhruba tak byla vypracována předpověď počasí. Dnes Naden předávala tu předpověď počasí lidem, kteří sledovali nebo poslouchali vysílací hlasový klenot.

„Tady Naden. Nyní budu informovat o zítřejším počasí.“