IwS 7 - Kapitola I: Kalamita 13/13

Poté uběhlo několik dní. Skončili jsme s třiceti šesti vážně poškozenými Frame Geary, dvaceti čtyřmi lidmi s lehkými zraněními, čtyřmi lidmi s život ohrožujícími zraněními a vůbec bez obětí.

Bylo skvělé, že jsme v boji nikoho neztratili, ale celkový obraz byl poněkud ponurý.

Hlavní město Yulongu bylo zcela vymazáno a různá města a vesnice byly zcela vymazány z mapy. Nemohl jsem se ubránit pocitu, že bychom mohli mít lepší výsledek, kdybychom byli trochu zručnější v našem přístupu.

„Takže, co se teď stane s Yulongem?“

„To je těžké říct. Raději bych se však dál nezapojoval. Pro začátek to opravdu není moje věc.“ Ze všech vůdců Západní aliance mluvil šelma polohlasně

„Začnou nyní ostatní země bojovat o území Yulongu? Bylo by špatné, kdyby se začaly dít války. Lidé z Yulongu trpěli dost...“

„No, pokud jde o Hannock, od začátku se o Yulong nezajímali, takže by měli být v pořádku. Xenoahs má přísnou politiku nezasahování do lidských záležitostí, takže je to také v pořádku. V Eashenu je mnoho občanských nepokojů, takže nejsou dostatečně sjednoceni, aby zahájili zabírání půdy... A království Horn se zjevně staví proti militaristické invazi jako věc národního principu.“

„Takže zbývá Felsen, Nokia a Roadmare...“ Král Belfastu a císař Regulusu se po papežově znepokojení ozvali.

„Podle mého názoru si tyto tři národy pravděpodobně zahrají vyčkávací hru a uvidí, jak se věci budou chvíli vyvíjet. Přemýšlejte o tom takhle... Záhadní útočníci prostě přišli odnikud a způsobili Yulongu naprosté zkázu. Chtěli byste vládnout takovému místu, aniž byste nejprve čekali, zda je to bezpečné? I při pomyšlení na to, co se děje na mém vlastním území, mi tuhne krev v žilách...“ Císař z Refreese také vznesl slušnou věc. Bylo by přirozené očekávat, že se něco takového bude opakovat.

„Takže... postrádá Yulong momentálně vůdce?“

„Ne, právě naopak. Nebeský císař měl tři syny. Jeden z nich žil v Shenghai a sdílel jeho osud. Další byl v jiném městě, ale to bylo zpustošeno frází a on podlehl. Třetí syn přežil a nazývá se novým právoplatným nebeským císařem.“ Král Belfastu se obrátil na krále Lihney a odpověděl na jeho otázku. Netrvalo dlouho a objevil se nový nebeský císař. Doufal jsem, že se mu podaří navést Yulong na správnou cestu.

Ale když jsem měl takové nadějné myšlenky, král Belfastu se zatvářil podrážděně.

„Bohužel... podle zpráv nový nebeský císař tvrdí, že Yulong byl zničen jako válečný akt vévodství Brunhild... Tvrdí, že jsi přímo odpovědný, Touyo.“

„Počkej co?!“ Jak to sakra mohl říct?! Tiše jsem zíral, s ústy dokořán. Nechápal jsem, proč někdo vymýšlí takový příběh.

„Příběh říká, že fráze jsou mocná zvířata vytvořená jedinečným přivolávacím kouzlem, které jsi použil po útoku na Shenghai. Používá velkou zeď, kterou jsi postavil na hranici Hannocku, jako důkaz tvého magického potenciálu. Kromě toho existují lidé, kteří si šeptají, že jsi svou magii naplnil krví... Přesněji krví nevinných občanů Yulongu. Tvrdí, že jsi obětoval a sklízel populaci, abys vytvořili další monstra, a dokonce existují lidé, kteří tvrdí, že tě viděli, jak to děláš.“

Co to k sakru?! No tak, to je naprostá kravina! To zní jako nesmyslné drby! Kdo sakra řekl, že mě viděl přivolávat ty věci, co?!

„Zdá se, že ty fámy už docela znáte, jak to?“

„No, vlastně nás formálně kontaktovali. Obdrželi jsme dopis, ve kterém bylo uvedeno, že celou věc jsi zorganizovali ty a že jsou nevinnými oběťmi tvé divoké mocenské hry. Také tvrdí, že se snažíš předvést svou vojenskou sílu po celém světě, aby ti nikdo nemohl odporovat.“

„Opravdu jsme také dostali dopis. Říkalo to něco o tom, že Brunhild nemůže mít takovou sílu. Proto by měla být zabavena a bezpečně nárokována většími národy jako Belfast, Regulus a Yulong.“ Poté, co promluvil král Belfastu, připojil se i císař Regulusu. Byl jsem ohromen tím, že nový nebeský císař skutečně zkoušel tento druh podvodného přístupu.

„Tak co jim řeknete?“

„Fakt nic. Kdybych měl odpovědět, řekl bych jim, že bychom nemohli soupeřit s Brunhildem a že bychom nebyli připraveni čelit nepříteli, který by mohl vymazat hlavní město Yulongu z mapy. Opravdu nevím, co očekávali, ale za normálních okolností bych navrhl vzdát se.“

„V mém případě bych to asi neměl nechat jen tak. Řeknu jim, že ukážu dopis velkovévodovi, abych potvrdil pravdu, ale varuji je, že velkovévoda z Brunhildu je strašně vznětlivý a může zaútočit na Yulong, pokud dojde k omylu. Jen zopakuji, že je mou národní povinností hledat pravdu a nechat vše na mně.“

Tihle dva... Mám pocit, že se tady vyhýbají zodpovědnosti... No, co už. Myslím, že mohu sympatizovat, protože se o tento nesmysl ve skutečnosti neptali.

Přesto mám trochu obavy... Nemyslím si, že by standardní občan Yulongu mohl říct, že to byla lež...

No tak... Myslím, že nemusí být všichni takoví. Vyšší třída Yulongu je rozhodně prohnilá, ale jsem si jistý, že jejich lidé takovým nesmyslům nepropadnou. Doufám...

„Mezitím bychom pravděpodobně měli nechat Yulong být. V současném stavu nebudou moci podniknout mnoho akcí a není to tak, že by s nimi kdokoli z nás sdílel hranici.“ Král Lihney také vznesl slušnou poznámku. Yulong již neměl stejnou národní nebo vojenskou moc jako dříve.

Nemyslel jsem si, že Hannock měl v úmyslu s nimi bojovat, a tak jsem se rozhodl předat jim hraniční zeď. Nechat Yulong na pokoji byl nejchytřejší způsob jednání. Tak jsem se rozhodl. Už jsme neměli zasahovat do té země a obecně ignorovat jakýkoli nesmysl, se kterým nový nebeský císař přišel.

Ten chlap do značné míry zničil veškerou důvěryhodnost Západní aliance díky svým lžím. Přál bych si, aby mu sloužili někteří čestní lidé, ale myslím, že nová vláda byla stejně zkorumpovaná. Předpokládám, že staré přísloví platilo, jaký otec takový syn.

O dva týdny později byl nebeský císař Yulongu zavražděn. Mezi zbývající šlechtou národa probíhala intenzivní mocenská hra končící několika smrtmi. Mnoho šlechticů nakonec oznámilo, že jsou skutečným nebeským císařem, a nakonec se navzájem zabíjeli v paranoie.

Různí občané z Yulongu se po krizi stali uprchlíky, uprchli ze zpustošeného národa a začali žít jako kočovníci.

Nakonec byla vražda nebeského císaře svedena na mě. Té pitomé země už jsem měl opravdu dost.

„Tak co se stalo potom?“

„Nic. Lidé si mohou říkat, co chtějí. Pokud se zabavíte jejich hloupostí, tak už jste prohráli.“

„Hmph... Ale Touyooo ... Postavit se hloupé zemi, jako je Yulong, by pro chlapa, jako jsi ty, byla úplná hračka!“ Sue mi seděla na klíně a chovala se ke mně jako k židli. Chovala se trochu nervózně.

Potloukal jsem se s ní, protože mě nějakou dobu nenavštívila, ale jakmile jsem začal mluvit o Yulongu, trochu se rozčílila.

„Navíc, nezachránil jsi vlastně Yulong? Proč tě obviňují? Vymýšlejí jen to, co je pro ně nejlepší! Ale co je ještě horší, nejednají podle těchto fám! Jen štěkají bez kousání!“

„No, bude nejlepší to nechat být... Bude to ještě otravnější.“

„V žádném případě! To není dost! V takových chvílích se musíš naštvat, Touyo! Pokud to nemyslíš vážně a neukážeš jim, co v tobě je, budou se ti jen posmívat! Pokud tam sedíš jako rohožka, nediv se, že po tobě budou chodit všude! Pokud je neplácneš do obličeje, budou si myslet, že v tom mohou pokračovat...!“

Člověče, začínáš se z toho pěkně zlobit... Hádám, že se od svého otce naučila hodně o diplomacii.

„Takže, jaký postup bys navrhovala?“

„Shoď všechny ty nové nebeské císaře vším, co máš! Veřejně je ponižuj a řekni jim, aby s těmi fámami nadobro přestali!“

...Takový diplomatický přístup rozhodně ne. Je trochu... dětinské, zacházet s věcmi takovým způsobem.

Přesto bylo trochu roztomilé, že se za mě naštvala. Jemně jsem poplácal Sue po hlavě a tiše se usmál na její nervózní tvář.

„Díky, opravdu... Ale to je v pořádku, Sue. Slibuji.“

„...Jsi příliš laskavý, Touyo. Je to na tobě jedna z nejhezčích věcí... ale nedovol, aby tě lidé zneužívali, ano?“ Sue se otočila a pevně mě objala a otírala si obličej o mou hruď. Usmál jsem se, jemně jsem ji přitáhl k sobě a pohladil po zádech. Cítil jsem se s ní v teple a bezpečí.

Najednou jsem slyšel vrzání dveří a podívala jsem se nahoru. Cesca nakoukla do pokoje a vešla dovnitř s trochou čaje.

„...Přinesla jsem ti čaj, můj mistře v loupeži kolébek.“

„...Musím s tebou hned mluvit, služko.“

Ne, takhle to nevypadá. Přísahám! To, že objímám Sue, není nic sexuálního, je to úplně zdravé a rodinné! Není to vůbec perverzní... Prozatím alespoň... Ne, počkat!

„Není třeba se tak pozdě plížit v soukromí, víš? Malá stará Cesca dobře zná zlobivé chování svého chlípného pána... Prosím, chovej se, jako bych tu nebyla. Věnujte se svým divokým touhám podle svého srdce.“

„Pojď sem, sakra! Potřebuji s tebou mluvit o tvém chování.“

„Oh, ty mi dáš lekci, mistře...?“

„Dost, pojď sem!“

Přednášel jsem té hloupé perverzní služce asi hodinu... Ale během přednášky se jen červenala a říkala věci jako „Urážejte mě víc.“ Nakonec jsem se na ni naštval a vzdal jsem to. Na její nesmysly jsem neměl čas.

Odešel jsem z hradu a nechal Cescu jejím klamům. Dříve toho dne jsem Sue formálně předal prsten na znamení našeho zasnoubení, ale to nebylo vše, co jsem s ní chtěl dělat. Rozhodl jsem se, že je čas ukázat jí Babylon. Nechtěl jsem, aby byla mimo mísu, a neměl jsem důvod jí nevěřit. Zopakoval jsem však, že to za žádných okolností nemůže říct vůbec nikomu. Jistota je jistota.

Spustil jsem [bránu] a protáhl Sue skrz. Když z babylonského pozemku vzhlédla k nebi, údivem otevřela oči.

„Panebože! Páni! Wowow! To je tak skvělé! Zámek na obloze byl celou dobu skutečný!“

No, je to trochu jiné než to místo... Za prvé, není v troskách. Sue byla ještě vzrušenější, když jsme dorazili k hradu.

„Skutečně vás vítám, mistře.“

„Oh, ahoj Lioro. Kde je Noel?“

„Opravdu je uprostřed spánku po svačině.“

Znovu...? Člověče, ta dívka určitě ráda podřimuje, myslím, že se ve skutečnosti probouzí jen během jídla.

„Kdo je to, Touyo?“

„Tohle je Preliora. Je to ona, kdo má na starosti hradbu. Nechodí dolů příliš často, takže se nedivím, že jsi ji nepotkala.“

„Skutečně, já jsem Preliora. Ale můžeš mi říkat Liora, děkuji.“ Liora se jemně uklonila směrem k Sue se slabým úsměvem. Ze všech babylonských gynoidů z ní rozhodně sálal ten nejdůstojnější vzduch. Rozhodně byla spíš jako starší sestra.

„Lioro. Nějaké slovo o novém systému?“

„Vskutku. Opravdu jsem o tom mluvila s Rosettou a zdá se, že implementace je možná. Musím se přiznat, že jsem ani jednou neuvažovala o implementaci satelitní orbové technologie do Frame Gearů.“ Satelitní koule byla jedním z primárních obranných systémů Babylonu. Skládala se z několika orichalcumových koulí, které se pohybovaly autonomně a zachycovaly nepřátele.

Dostal jsem nápad to trochu upravit a udělat lokalizovanou verzi pro Frame Gear. Jinými slovy, jednalo se o útočný dronový systém, který mohly jednotlivé Frame Geary libovolně nasazovat. Inspiroval jsem se samozřejmě některým z mých oblíbených anime.

Spíše než koule by tyto orbitální drony, měly tvar mečů a byly by zkonstruovány z fragmentů frází. Kromě toho, nazývat je neustále fragmenty frází byla trochu bolest, a proto jsem začal nazývat materiál frázium. Byly dostatečně malé na to, aby je dílna mohla také efektivně hromadně vyrábět.

Jejich bojová účinnost by byla přímo vázána na schopnost pilota pro magii. Jak dlouho by mohly fungovat, by bylo také vázáno na magickou sílu uživatele. Ne každý by to dokázal náležitě využít, ale přidání útoku na dálku v jakékoli podobě bylo jistě vítané.

Rozhodl jsem se pojmenovat svůj nový dronový systém Fragarach. Bylo to prostě první jméno, které mě napadlo. Opravdu jsem se nemusel bát, že by to lidé zpochybňovali. Původ toho jména nakonec nebyl z tohoto světa.

Při použití řídicích systémů všech současných Frame Gearů by každý mohl ovládat až čtyři najednou.

Bohužel, plány pro vylepšené Frame Geary byly ve skladu, který jsem stále nenašel. Jaká otrava...

3 komentáře: