HRH 8 - Kapitola 2: Pro budoucnost 1/2

Kapitola 2: Pro budoucnost

       

—Začátek 10. měsíce, roku 1547., kontinentálního kalendáře —

V horách království bylo malé panství. Byla to bývalá doména Lisciina otce, bývalého krále, sira Alberta. Byl to drobný šlechtic, který vládl této oblasti, ale jednoho dne potkal Lisciinu matku, lady Elishu.

V té době byla královská rodina zapojena do následnické krize ohledně toho, kdo nastoupí na trůn po smrti předchozího krále. Dokonce i nyní byla jeho osobnost, v příznivých podmínkách, jemná a bez touhy po moci, za méně výhodných podmínek, banální a neambiciózní. Vyhýbal se vytváření nepřátel tam, kde je nepotřeboval. Sir Albert tak tím, že svou dobromyslnou osobností podporoval tehdy mladou lady Elishu, neúmyslně vytvořil situaci, kdy bylo pro ostatní členy královské rodiny těžké obrátit svou nenávist k lady Elishe.

Nástupnická krize tedy skončila eliminací všech členů královské rodiny kromě lady Elishy, a trůn jí připadl jako jedinému přeživšímu. Jako uznání za jeho neustálou podporu bylo siru Albertovi dovoleno oženit se s lady Elishou, čímž se stal králem.

Nyní se bývalé země sira Alberta staly součástí korunního panství, ale protože se do nich rozhodl odejít, byl tam v podstatě znovu pánem.

Byl jsem teď nad panstvím sira Alberta a shlížel jsem zezadu na Naden v její podobě ryuu.

Krajina byla ztělesněním venkova způsobem, který vyvolával pocit, že staré lidové písně by se k ní dobře hodily. Byly tam hory, potoky, pole a pastviny spolu s farmářskými domy.

Pro někoho, kdo byl v hlavním městě zvyklý se každý den potýkat s vražednou pracovní zátěží, to byl pocit, že zde čas utíká pomaleji. Nebylo lepší místo pro někoho, kdo chtěl žít klidný život.

„Kdybych přestal být králem, žít na takovém místě by nebylo tak špatné,“ uvažoval jsem.

„Jsi příliš mladý na to, abys toužil po venkově.“ Nadenin podrážděný hlas promluvil přímo do mé mysli. „Chci říct, že jsi ještě neměl korunovaci. Nebo naše svatba. Je ztráta času přemýšlet o tom, co uděláš, až skončíš. Zaprvé, v dnešní době, jaká je, nebude těžké mít snadný důchod? Kdyby na severu došlo k náhlé změně situace, možná by ses v první řadě nedožil vysokého věku, víš?“

Neochotně jsem řekl, „Myslím, že v tom máš pravdu.“

Naden měla pravdu. Pokud by se situace na severu, jinými slovy v panství Pána démonů, měla změnit, nedalo se říci, kdy se do ní toto království může zaplést. Království bylo nyní stabilní, ale pokud se panství Pána démonů dále rozšíří, bude tam více uprchlíků a chaos z doby, kdy jsem poprvé usedl na trůn, se může vrátit.

Na západní straně kontinentu bránila Mariina říše Gran Chaos, takže jsem si byl jistý, že budou v pořádku, ale nemohl jsem se zbavit dojmu, že Unie Východních Národů na východní straně kontinentu je jen volné shromáždění malých až středně velkých národů. Pokud by se zhroutily, dotklo by se to i naší země. Proto jsem musel vyslat posily.

Povzdechl jsem si. „Není to snadné odejít do důchodu, co.“

„Tak to chodí. Kromě toho... musíš vytvořit dobrou zemi pro děti, že? Táto.“

„Ahaha...“

Tati...jo. Ještě se to moc nepovedlo, ale to je to, čím budu, ne?

„Oh, chci si pospíšit za Liscií,“ řekl jsem toužebně.

„Řekneš to na mých zádech?“

„Pokud spolu budeme mít dítě, Naden, jsem si jistý, že k tobě budu cítit totéž.“

„No, tak to je v pořádku. Odnesu tě tam, tak buď trpělivý.“

„Rozumím.“

„To je můj řádek!“

Naden zkroutila své tělo a plavala po obloze ještě rychleji. Plavala větrem k sídlu sira Alberta, kde bydlela Liscia.

Dnes byl den, kdy jsem konečně mohl vidět Lisciu. I po návratu z republiky Turgis mi volný čas sežrala veškerá nahromaděná práce, která mi bránila v cestě.

Proto mě to, že jsem poprvé po nějaké době mohl vidět Lisciu, tak potěšilo, ale... zároveň mě to trochu zatížilo.

Musím jí přeci jen říct, že jdeme do Unie Východních Národů...

Právě když jsem si myslel, že o veškerou moji práci je postaráno, říše požádala o vyslání posil do Unie Východních Národů. Nějakou dobu bych ji nemohl znovu vidět a bylo bolestivé vědět, že bych jí dělal starosti.

Opravdu bych se raději nebál o Lisciu, když je těhotná.

Úmyslné rozhodnutí neříkat jí to nepřicházelo v úvahu. Chystal jsem se organizovat armádu a nešlo to nijak skrýt. Proto jsem chtěl dát Liscii náležité vysvětlení předem, abych minimalizoval její úzkost. Ale stejně mě to tížilo.

Zajímalo by mě, jestli se takhle cítí manžel, který nemůže své ženě říct, že je přeřazen na místo, kde bude muset žít sám někde jinde...

To jsem si myslel, když jsem mlhavě zíral vzhůru do jasné podzimní oblohy.

Sídlo s modrou střechou na kopci bylo sídlem bývalého krále sira Alberta.

Když jsme s Naden přistáli před vchodem, první, kdo nás pozdravil, byla Carla v šatech pro pokojskou. Zatímco jsme byli pryč v Turgis, Carla sloužila jako Lisciina osobní asistentka a bodyguardka. Byli sem vysláni také lidé z Černých Koček a Národních obraných sil, kteří chránili Lisciu a její rodinu před stíny i před slunečním zářením.

Carla stála před námi a uklonila se. „Už je to dlouho, mistře.“

„Dlouho jsme se neviděli,“ řekl jsem lehce. „Změnilo se něco s Lisciou nebo její rodinou?“

„Ano. Madam Hilde říká, že Liscia i dítě jsou zdravé, ale... No, bylo by lepší, kdybys to slyšel od ní sám.“

„To dává smysl... Promiň. Nakonec jsem Lisciu nechal zcela na tobě.“

„Ne, ne. Liscia je partnerka mého pána, ale také moje nenahraditelná přítelkyně. Pokud mohu pomoci, nic mě neudělá šťastnější. Navíc...“

„Navíc?“

Když jsem ji popostrčil, aby řekla víc, Carla se na mě báječně usmála a řekla, „Narozdíl od hlavní služebné mě lady Elisha nenutí nosit trapné oblečení!“

„Oh...“

Zatímco byla na hradě, sadistická hlavní služebná Serina se o Carlu „dobře starala“. Práce pod lady Elishou, která vždy nosila jemný úsměv, pro ni byla jistě snazší.

„Víš, od produkčního týmu na Overmana Silvana je požadavek, že by chtěli, aby ses zase někdy brzy objevila jako slečna Dran...“ přemítal jsem.

„Urgh... já-jestli to nařídíš, musím poslechnout,“ řekla Carla s opravdu nespokojeným výrazem ve tváři.

Zdálo se, že se přizpůsobila krátké sukni na šatech pro služebnou (Serinin nápad), ale zjevně si stále nemohla zvyknout na sexy kostým slečny Dran (také Serinin nápad).

„Zjevně dostávají spoustu dopisů, ve kterých se píše, „Přiveďte zpět slečnu Dran.“ Odesílatelé... jsou většinou dospělí muži, jak jsem slyšel.“

„Celá tahle země by měla spadnout do záhuby...“ zasténala.

„Neříkej to před králem!“

Její oči vypadaly docela vážně, ale pro Carlu by asi bylo nejlepší, kdybych se tomu jen zasmál jako vtipu. Nebyla to pro mě přímá urážka, takže její otrocký obojek na to nereagoval, ale kdyby to někdo zaslechl, musel bych ji vyšetřovat za urážku majestátu takže jsem doufal, že to přerušila.

Předmět se zdál nebezpečný, tak jsem se rozhodl ho tam pustit.

„Přejděme rovnou k věci, Carlo. Ukaž mi, kde je Liscia.“

„Ah! To je správně. Ale nejdřív, proč se nejít poklonit bývalému králi? Čeká v salonu, až dorazíš.“

„Jo, to by byla zdvořilostní věc, co. Dobře, vezmi mě nejprve za sirem Albertem.“

„Rozumím. Tudy prosím.“

Carla mě vedla do sídla a já a Naden jsme šli za ní. Poté, co nás provedla do salonu, nás přivítal sir Albert a lady Elisha.

„Proč, zeti,“ pozdravil sir Albert. „Jak je od tebe dobré, že ses k nám přišel podívat.“

Ty musíš být Naden,“ řekla lady Elisha s úsměvem. „Jsi tak roztomilý, jak mi Liscia říkala.“

Sir Albert mě vzal za ruku a lady Elisha Naden.

„Už je to nějaký čas,“ řekl jsem. „Otře, matko. Jsem rád, že se máte tak dobře jako dřív.“

„J-já jsem Naden. Ráda vás poznávám.“ Naden byla napjatá a mlčela.

Když lady Elisha takto viděla Naden, zahihňala se a pevně objala Nadeninu hlavu ve svém bohatém poprsí.

„Whuhwhuh?!“

Když se Naden náhle ocitla v objetí, zpanikařila a máchla rukama. Musela se také stydět.

Elisha jemně poplácal Naden po hlavě. „Moje dcera se také provdá za sira Soumu. Takže, Naden, kdyby se něco stalo, prosím, spolehni se na mě jako na matku. Jsem šťastná, že jsem dostala další roztomilou dceru, jako je Tomoe.“

„Vaše vůně mi připomíná lady Tiamat.“ Naden objala ruce kolem pasu lady Elishy. Byla ochočena během okamžiku.

Vůně jako svatá Matka Drak...? Byla to vůně mateřství, nebo něco podobného? Jako ryuu neměla Naden žádné příbuzné. Ruby byla jediná kamarádka, která jí teď z vlasti zbyla. Kdyby lady Elisha mohla být její matkou v této zemi, nic by mě neudělalo šťastnějším. Je šťastné mít někoho, kdo vám to nakonec dopřeje jako dítěti.

Zatímco jsem je dvě s úsměvem sledoval, sir Albert začal mluvit.

„Zeti, my se tady postaráme o madam Naden, tak prosím jdi za Lisciou. Je na terase ve dvoře a netrpělivě čeká na tvůj příchod.“

„Děkuji. Prostě to udělám.“

Pozdravil jsem je oba, nechal jsem Naden za sebou a odešel ze salonu. Potom jsem s vedením od Carly zamířil na terasu s výhledem do dvora.

------------------------------------------------------------------------------------------

Tak zase po roce tu je výročí začátku této stránky a tím pádem v průběhu dneška a Nového roku vyskočí o hodně víc kapitol než normálně. Tak se těšte a průběžně kontrolujte ať vám toho moc neuteče… 🥳🥳