HRH 8 - Kapitola 3: Přidělení personálu 2/4

„Hej, vy dva!“

Halbert a Kuu vyskočili do vzduchu. „„Co?!““

Otočili se, rychle mrkali a stál tam s přísným výrazem ve tváři Halbertův otec Glaive.

„S-Starý muži?! K čemu to bylo, z ničeho nic?!“ vykřikl Halbert.

Zatímco Halbert protestoval a svíral hruď nad bušícím srdcem, Glaive zkřížil své statné paže a dal mu, proč.

„Jak dlouho tady zůstanete s ochablou čelistí, na tomto setkání, kde se scházejí nejdůležitější lidé v této zemi! Ty zvláště, Halberte! Brzy z tebe bude ženatý muž. Bude se od tebe očekávat, že pro Jeho Veličenstvo uděláš ještě víc. Pokud jsi takový, je to ostuda pro mladou slečnu Kaede a Ruby, které ti dělají laskavost, aby si tě vzaly! Vidím, že ti zatím nemůžu dát vedení domu Magna.“

„To říkáš, ale oba víme, že neplánuješ v dohledné době odejít do důchodu,“ řekl Halbert a naštvaně nafoukl tváře.

Když Kuu viděl výměnu mezi otcem a synem, začal s Leporinou šeptem mluvit. „Vypadá to, že tátové jsou stejní, ať jdeš kamkoli...“

„Vím. Je to, jako bych se díval na tebe a Jeho Excelenci. Jsem si jistá, že sir Glaive se snaží fungovat jako zeď, kterou musí sir Halbert překonat. Je to odraz jeho vysokých očekávání od syna. Třeba jak tě Jeho Excelence poslala do světa, aby sis rozšířil obzory.“

„...Hmph,“ zamumlal Kuu. „No, je dobré vidět, že jsou plní energie.“

Zatímco Kuu a Leporina vedli ten rozhovor, Halbert a Glaive pokračovali v hádce otce a syna a Kaede a Ruby zasáhly, aby Glaiva uklidnily.

Když se obě jeho budoucí snachy zprostředkovávaly, Glaive neměl jinou možnost, než se utišit.

Zatímco pán a sluha z republiky Turgis přihlíželi s ironickými úsměvy, neschopni se necítit být zaujati hádkou otce a syna, kterou sledovali, několik dalších mluvilo s ministrem zemědělství a lesnictví Ponchem.

S Ponchem hovořil Colbert, ministr financí, který byl bývalým vazalem knížectví Amidonia, Herman, který byl Roroiným dědečkem a zároveň pánem města Nelva na jihu regionu Amidonia, a Margarita Wonder, bývalá velitelka z knížectví, která nyní pracovala jako zpěvačka.

Za Ponchem byly Komain a hlavní služebná Serina. Komain se právě nedávno stala jeho osobní pomocnicí.

Poncho nervózně řekl, „Vy-Vy jste byl také povolán, sire Colberte?“

Colbert přikývl. „Ano. Slyšel jsem, že Julius...ne, sir Julius, starší bratr lady Roroy...je zapojen do této záležitosti. Také proto, že při této příležitosti bude ze země vyslána velká síla, budeme pravděpodobně povoláni, abychom v nepřítomnosti Jeho Veličenstva spravovali oblast Amidonia.

„B-Budete? V tom případě, ano, byla povolána madam Margarita jako velitelka, ne jako zpěvačka?“

Margarita byla oděna v brnění a udeřila pěstí do náprsníku. Vzhledem k tomu, že byla zpočátku vysoká žena, stačila jen tato akce, aby se cítila zastrašující.

„Jsem ráda, že mohu poprvé po dlouhé době působit jako velitelka! Nenechala jsem svůj výcvik válečníka degradovat v době, kdy jsem byla zpěvačkou.“

„Hm, tvůj bojový duch je působivý,“ zazubil se Herman. „Krev tohoto starého vojáka se začíná vařit.“

Možná, že ho Margarita rozpálila, Herman byl nyní v dobré náladě. Válečnická aura vydávaná těmito dvěma militaristy způsobila, že se dva byrokratické typy, které se držely daleko od bojiště, cítily trochu divně.

Mezitím, pokud jde o Serinu a Komain, které dohlížely na tuto výměnu...

„Madam Margarita ukazuje na ženu působivou sílu,“ řekla Komain. „Cítím, jak se moje krev jako člena loveckého kmene také začíná bouřit.“

„Jsi příliš rozpálená,“ informovala ji Serina. „Ti, kteří slouží, musí vždy zachovat chladnou mysl.“

„To říkáš, madam Serino, ale ty sama jsi docela bojovnice, že? Nestimuluje to tvé bojové instinkty?“

„Čím více se zahříváš, tím více vytváříš otvory pro tvé nepřátele. Uklidněte své srdce, předstírejte klid a pohřběte své nepřátele, aniž by si toho váš pán vůbec všiml. To je způsob královské služebné.“

„...Jsou královské služebné vrazi nebo co?“

Rozmlouvaly násilněji, než by se od služebných očekávalo.

Na rozdíl od služky podobné vrahovi byl velitel Černých Koček, kteří byli spíše ninjové než zabijáci, v rohu místnosti opřený o sloup. Protože Kagetora měl na sobě plášť jako stvořený pro průzkum, okouzlený magií, která mu ztěžovala povšimnutí, i když měl na sobě masku černého tygra a naprosto zastrašující černé brnění, nikdo z jeho okolí mu nevěnoval pozornost.

Kromě jedné osoby. Ke Kagetorovi přistoupila svobodná mladá dívka, která měla být těžko vnímatelná.

„Dlouho jsme se neviděli. Bylo ti dobře?“ Ten, kdo ho mimoděk oslovil, byla Excel, vrchní velitelka Národních obranných sil.

Zdálo se, že jako příslušnice rasy mořských hadů, kteří byli citliví na magickou sílu, cítila Kagetorovu magii odvádějící vnímání.

Když Kagetoru oslovila tato mořská hadí kráska, která vypadala na pětadvacet let, odsunul hřbet od sloupu, zpříma se postavil a s rukama zkříženýma před sebou se uklonil. „Nuže, vévodkyně Walter, je mi potěšením. Jsem velmi poctěn, že jste promluvil s mužem stínů, jako jsem já. Nicméně, i když říkáte dlouho jsme se neviděli, kde jsme se kdy viděli? Měl jsem dojem, že tohle je naše první setkání.“

„Oh... Když se nad tím zamyslím, tak to přece bylo, ne?“ Excel si tiskla prsty k čelu a vrtěla hlavou, jakoby podrážděně. I když Excel připadalo nepříjemné s takovým příběhem souhlasit, jinak se o tom bavit nemohla, a tak se rozhodla, že si zatím pohraje s ním. „Tak tedy... ráda vás poznávám, pane Kagetoro. Jeho Výsost vás sem zavolala?“

Když jednala s velitelem Černých Koček, byla vrchní velitelka Národních obraných sil v mnohem vyšší pozici, takže se Excel neobtěžovala formalitami a jen mluvila upřímně.

„Ano,“ řekl. „Očekávám, že budu pověřen výzvědnými operacemi v Unii Východních Národů.“

„Pokud shromáždí tolik svých vazalů... bude to vyslání jednotek o velikosti, kterou jsme neviděli od Amidonie,“ řekla Excel. „Bylo dost důležité, aby tě sem nakonec zavolal.“

„Abychom přesunuli velkou sílu, nemůžeme zanedbávat naše přípravy proti sousedním zemím. Očekávám, že v pozicích našich jednotek dojde k velkému pohybu, a to i mezi těmi, kteří zůstávají vzadu.“

„Je mi líto Jeho Veličenstva, tohle přichází v důležitý čas, kdy se má narodit jeho dítě.“ Excel se najednou podíval na Kagetorovu tvář a zachichotala se. „Oh, mimochodem ... slyšela jsem, že princezna Liscia má dvojčata. Šel jsi za ní na panství sira Alberta?“

„Bylo by nevhodné, aby se s princeznou setkal pouhý špión, jako jsem já.“

„Oh? Myslela bych si, že si nedokážeš pomoct a budeš se trápit?“

„…“

Excel se škádlivě usmívala, zatímco Kagetorova ústa byla stažena do rovné linie. Usmívající se Excel však nakonec podlehl a otevřel ústa.

„Nesetkal jsem se s ní,“ řekl nakonec. „Nicméně jsem o to požádal mistra a směl krátkou dobu střežit panství sira Alberta. Podle toho vím, že se má dobře.“

„Hehe!“ Excel se usmála s tváří, která říkala, Mám tě.

Přestože pod maskou černého tygra nebylo vidět Kagetorovu tvář, neobratně se otočil a odvrátil pohled.

V tu chvíli místnost náhle ztichla.

Souma se objevil v audienční síni s Aishou, Roroou a Hakuyou.

Lidé spěchali na svá místa, která byla určena titulem. Když Souma stanul před trůnem, všichni usedli najednou.

Souma pohlédl na své vazaly a učinil prohlášení.

„Děkuji, že jste odpověděli na mé náhlé volání. Bylo rozhodnuto, že na žádost říše Gran Chaos pošleme posily do Unie Východních Národů. Nyní oznámím, kdo bude poslán jako součást této síly a kdo zůstane v království.“

 

◇ ◇ ◇