HRH 8 - Bonus: Vrátím se

Vrátím se

 Když jsem Juno, dobrodružce, která si občas v noci přicházela dát čaj, řekl, že pojedu do Unie Východních Národů, překvapeně vykřikla.

„Cože?! Jdeš do Unie Východních Národů?!“ vykřikla Juno.

Trvalo několik nocí, než byly do Unie východních národů, která byla zasažena démonickou vlnou, odeslány posily.

„Nemělo by to tam teď být dost nebezpečné?“ zeptala se Juno.

„Huh? Víš to taky, Juno?“ řekl jsem.

Drželi jsme tyto informace pod pokličkou, abychom nevyvolali nepřiměřený pocit krize, takže obyčejní lidé neměli mít moc dobrý přehled o tom, co se děje v Unii Východních Národů. Proč o tom Juno, prostý dobrodruh, věděla?

Když jsem položil tuto otázku, směle se usmála.

„Vím to, protože jsem dobrodruh. Počet úkolů v Unii Východních Národů v poslední době prudce vzrostl. My dobrodruzi můžeme tyto věci vyprávět ze zkušenosti. Doručování léků, doprovod karavan, ochrana vesnic, zabíjení monster... Jsou tu nejrůznější úkoly. Když se soustředí na jedno místo, víte, že se tam něco děje. Možná jako válka.“

Juna zatleskala rukama. Moje snoubenka tam byla s námi. „Chápu. Dobrodruzi mají svou vlastní síť informací, co?“

Když se Juno poprvé setkala s Junou, hltala slavnou krásu Prima Lorelei a pak porovnala Junin smyslný hrudník se svým vlastním a dostala se do deprese. Bylo to deja vu? (Jen si dělám srandu.)

Ať už to bylo jakkoli, zasténal jsem a položil si obličej na dlaň s loktem na stole.

„Podle toho, co mi Roroa řekla, do Unie Východních Národů míří i bystří obchodníci,“ řekla Juna. „Myslím, že i když se pokusíme zadržet informace, pokračují v šíření prostřednictvím místních sítí.“

„No, samozřejmě,“ odpověděla dobrodružka Juno. „Dobrodruzi a obchodníci jsou zvláštní povolání, která překračují hranice. Ale my si ty informace necháváme ve svých vlastních kruzích a neblbneme, takže možná proto se nešíří dál?“

„Mnoho z loreleis pochází z běžného prostředí, ale neslyším, že by zněly tak ustaraně.“

Juno a Juna se vyjádřily k mým obavám ze svých hledisek. Podle toho, jak to znělo, jsem se asi bát nemusel. Přesto bylo skvělé mít možnost slyšet věci z tolika různých úhlů pohledu.

„Přesto jedeš na takové nebezpečné místo?“ zeptala se Juno se znepokojeným výrazem ve tváři.

„Bojíš se o mě?“ zeptal jsem se.

„No... Vydala jsem se na dobrodružství s panem Malým Musashibem a teď piju čaj s králem v něm,“ zamumlala Juno v rozpacích. „Máš zastánce, že? Jsi král, tak proč nemůžeš počkat na hradě?“

„Já vím, ale je snazší vyjednávat s druhou zemí, když pojedu osobně.“

Přesnějším důvodem bylo, že Julius, se kterým jsem měl špatnou krev, byl v království Lastania a rozhodli jsme se, že bude nejlepší, když se o něj s Roroou postaráme, ale nechtěl jsem jí toho tolik říct.

„No, budu mít armádu desítek tisíc,“ řekl jsem jí. „Mělo by to být v pohodě. Ten, kdo je ve skutečnosti povede, bude Ludwin, zatímco já jsem jen vyjednavač a loutka, takže pochybuji, že půjdu do první linie.“

„Tady doufám,“ vložila se do toho Juna s výrazem znepokojení ve tváři. „Princezna a Naden mi řekly, co se stalo v pohoří Hvězdná Dračí Hora, takže si nemůžu pomoct, ale myslím, že zase uděláš něco neuváženého.“

„To nevím, ale je král tak lehkomyslný?“ zeptala se Juno.

Juna si položila ruku na tvář a přikývla. „Jeho Veličenstvo má tendenci vyhýbat se lehkomyslnosti a unáhlenému chování, ale protože je racionální člověk, když si myslí, „Riskovat teď bude znamenat menší nebezpečí později“, dokáže dělat i ty nejbezohlednější věci. Nejde ani tak o to, že je odvážný, jako o to, že umí dobře přijmout situaci.“

„To... to musí být znepokojující se dívat,“ řekla dobrodružka.

„Ano. To opravdu je. Chci říct, šel se podívat na něco, o čem jsme nikdy nepřišli na totožnost v pohoří Hvězdná Dračí Hora!“

Ty dvě se na mě podívaly, jako bych byl nějaký výtržník. Proč byly tak synchronizované?

Juno se opřela o stůl, položila si obličej na dlaně a zeptala se, „Hej, můžu ti nějak pomoci?“

„Nic,“ řekl jsem.

„Jo, napadlo mě. Koneckonců přivedeš pravidelnou armádu.“

Byl jsem za nabídku rád, ale tohle nebyl bod, kde bych mohl dobrodruhy využít. Kromě toho, i kdybych je potřeboval, nechtěl bych Juno vzít na místo, které ona sama považovala za nebezpečné.

Zdálo se, že to Juno pochopila, a tak se opřela v křesle a podívala se na oblohu. „Myslím, že takhle nebudeme moci chvíli mluvit. Platí to i pro pana Malého Musashiba?“

„To jo. Nevím, co se stane, takže si to chci ponechat, abych mohl žijící poltergeisty kdykoli použít. I pro svou politickou práci potřebuji zanechat řadu vědomí, takže zbytek hodlám mít v pohotovosti. Přirozeně to znamená i vědomí, které používám pro Malého Musashiba.“

„Oh ano? Bude mi trochu chybět.“

„Ah! Tak proč nezůstaneš v mém pokoji a můžeme si promluvit?“ nabídla se Juna a tleskla rukama. „Taky zůstanu v království a budu osamělá bez Jeho Veličenstva a ostatních kolem, takže kdybys mi dělala společnost, bylo by to krásné.“

„To zní, jako by to mohla být zábava, ale... je v pořádku, nechat mě zůstat na hradě?“ zeptala se nervózně Juno.

Přikývl jsem. „To jo. Je pravda, že Liscia je teď pryč a já s sebou vezmu Aishu, Rorou, Naden a Tomoe. Cítil jsem se špatně, když jsem nechal Junu, aby držela pevnost sama, takže pokud ti to nevadí, přijď se s ní pobavit.“

„Dobře. Tak určitě. Udělám to.“

„Hee hee! Bude legrace!“ Juna se zachichotala. „Oh! Proč nezůstaneš poprvé dnes večer?“

„To nás předbíhá! Musím se připravit i emocionálně, víš!“

Juna a Juno si živě povídaly. Vypadalo to na velkou zábavu.

...Oh. Pravda. Měl jsem co říct.

„Hej, Juno,“ promluvil jsem.

„Hm? Co?“

„Už odjíždím, ale vrátím se.“

Juno na mě chvíli tupě zírala, ale pak se ušklíbla. „Opatruj se a ujisti se, že se vrátíš v jednom kuse.“

 

Mimochodem, později byla Juna poslána Hakuyou, aby získala tvrdohlavou Excel, která se k nám přidala s dalšími posilami a pak odmítla jít domů.

Když o tom Juna později řekla Juno, dostalo se jí rozhořčení, „Ty zrádkyně!“ na oplátku.