AdD 1 - Kapitola 1: První láska je nepříjemná nemoc, kterou všichni trpí 1/4

Kapitola I: První láska je nepříjemná nemoc, kterou všichni trpí


Hned za úsvitu zazněl uvnitř jinak tichého lesa pronikavý výkřik.

Listy z hustě zabalených stromů se rozprostíraly nad hlavou jako strop. Byl to les, kde bylo znemožněno i denní světlo. Sousední města to dokonce označovala jako Les Ztracených. Uprostřed tohoto lesa byl starobylý opuštěný hrad pokrytý břečťanem, kde se říkalo, že pobý čaroděj, který je buď duchem nebo ďáblem.

A v tom tajemném lese se procházel Zagan.

Byl to mladý muž, kterému letos bude osmnáct. Měl černé roucho s červenou podšívkou, černé vlasy a stříbrné oči, hezké a ušlechtilé rysy. Kdyby se oblékl o něco úhledněji, mohl by se pravděpodobně představit jako nějaký šlechtic, aniž by byl odhalen.

„Meyersi, prosím, přestaň! Vzpamatuj se...“ Když se podíval, uviděl svobodnou ženu, kterou přimáčkl muž oblečený jako andělský rytíř.

Byla ještě docela mladá, pravděpodobně ve věku, kdy se jí ještě dalo říkat dívka. Měla krásné zrzavé vlasy jako naleštěnou měď a temně modré oči. Kůži měla bílou, skoro jako by byla průhledná. Z hladkých linií můstku jejího nosu vycítil jistý nádech rafinovanosti, jako by z ní vyzařoval šlechtic. Přesto byl dojem, který vydávala jako divoška, mnohem silnější.

I tato živá tvář však byla nyní zkroucená strachem.

Bylo správné předpokládat, že to byla dcera šlechtice a její doprovod? Zagan přemýšlel nad takovými věcmi, zatímco k nim kráčel uvolněným tempem.

A během té doby se dívka zuřivě bránila a poškrábala muže na tváři.

„Urgh!" Ten, kdo z toho zbledl, však nebyl muž. Koneckonců, tvář, do které se dívčí nehty zaryly... se hladce odloupla.

Kůže se mu odloupla a kusy masa smíchané s krví stékaly dolů, kapka za kapkou.

„Eek...“ Když dívka uviděla tu příšernou podívanou, vyjekla.

Za kůží nebyla žádná tvář, která by byla hladce odloupnutá. Od té doby, co se mu seškrábaly uši a nos, přišel o lícní kosti a všechny výrazné rysy.

Takže ten muž je čaroděj, co? Zagan věděl, že jeho tvář je cenou, kterou platí za kouzla.

S tou groteskní tváří vystrčenou před ni v tak těsné blízkosti zařinčely zuby ubohé dívky, jak se chvěla.

A když muž vytáhl od pasu nůž, přejel jím po hrudi dívky, jako by se o ni otíral.

„Ah!“ S jemným chvěním měla rozříznutou košili a odhalená ňadra. Bylo snadné si představit, co se s dívkou stane.

Muž zíral na dívku, která už nemohla ze studu a hrůzy vypustit hlas, a zasmál se.

„Haha, ty děláš docela stimulující tvář, že? Omlouvám se, že tě zklamu, ale nebudu tě znásilňovat, jak doufáš. Víš, panna, je pro čaroděje docela cenná.“

Když dívka uslyšela jeho úmysly, na okamžik se jí ulevilo.

Dívka však nevěděla, že si projde něčím mnohem odpudivějším, než je zneuctění.

„Kůže obličeje panny, která byla odloupnuta, dokud je naživu, je... docela dobré médium, ano. Neumírej mi teď moc rychle, rozumíš?“ Kusy masa, které spadly na zem, se odrážely v dívčiných očích

„N-Ne... NEEEEEEEEEEEEEEEEEE!” Když muž viděl, jak dívka křičí, usmál se, jako by měl čím dál veselejší náladu.

„Kromě toho, já osobně se nemůžu nabažit odlupování obličeje tak pohledné ženy, jako jsi ty. Uvolni se, až ti doloupu obličej, ukážu tvému tělu spoustu lásky! Hihyahyahya!“ A právě v té době dorazil Zagan hned za toho muže.

Když muže uchopil za hlavu jako orel, snadno ho jednou rukou zvedl.

„H-Huh...? Když muž odtáhl nůž, který dívce přitiskl k obličeji, zvýšil idiotský hlas.

„Kdo – kdo sakra jsi!?“ Nezdálo se, že by chápal, v jaké je situaci, a Zagana rozzlobený muž popudil.

„Hned za tebou. Je mi jedno, jestli ji znásilňuješ nebo mučíš, ale jdi a blbni na zahradě někoho jiného... I když jsem si chtěl zdřímnout, už jsem úplně vzhůru. Přerušili jste mi šlofíka ......“ Slyšet tato slova, která neprojevovala jediný náznak lítosti nad dívčinou situací, nejen muž, ale i dívka byla v šoku.

S opuštěným hradem v jeho středu byl celý tento les Zaganovou doménou. A zároveň na tomto místě nikdo nikdy nezabil Zagana.

Právě proto, že byl čaroděj, muž alespoň chápal, co to znamená. Okamžitě odhodil nůž a zvedl obě ruce.

„Počkej! Jsi čaroděj jako já, že? I kdybys mě zabil, nic bys tím nezískal. Když mě necháš jít, předám ti své výsledky výzkumu!“ Prosil o život. Navíc to bylo v říši, kde mu vyhovovalo rezignovat na veškerý majetek.

Pro čaroděje byl výzkum rovnocenný vlastní moci. Protože už jen tím, že se člověk zmocnil vědomostí, se mohl dotknout mnohem většího kouzla.

A navzdory tomu Zagan podezíravě hleděl na muže a řekl následující, jako by na něj plivl.

„Ta hnusná kouzla, která se dají použít jen odloupnutím čerstvé kůže? Nepotřebuju to.“  A hned poté se mužova hlava rozstříkla na kusy jako rozdrcené ovoce.

„...Ah. Šel jsem a udělal to.“ Mužovo tělo bylo stále rozkročeno nad dívkou. Protože měl rozdrcenou hlavu, rozbité kusy masa a krve na ni neustále stříkaly.

Poté, co byla dívka úplně potřísněna krví, ztratila vědomí. Kdyby se probudila, pravděpodobně by s sebou nesla jedno nebo dvě citová traumata.

A jak by se dalo čekat, zacházení s tak mladou dívkou zanechalo v Zaganově hrudi pocit viny.

U-Uklidni se. Jsem čaroděj. Dokážu něco takového snadno obnovit.

Pokud by všechny zbytky krve zmizely, pak by na to dívka nakonec mohla zapomenout jako na zlý sen.

Když se Zagan zhluboka nadechl, jako by uklidňoval nervy, zvedl ukazováček a začal jím otáčet.

„Surging Ring“ Když to řekl nahlas, roztáhl se na zemi velký kruh. Byl to kouzelný kruh jemně spletený s písmeny a číslicemi. A jako by se vracel čas, veškerá krev a maso rozstříknuté po dívčině těle byly odtrženy a shromážděny na čarodějově mrtvole. To samozřejmě platilo i pro sraženou krev, která se Zaganovi lepila na ruku.

To bylo čarodějnictví. Bylo to něco, co se použilo nakreslení magického kruhu. A v nich byl čaroděj schopen projevit jevy, které ignorovaly fyzikální zákony, jak uznal za vhodné. Navrhnutím konstrukce a procesu takových věcí byl zřejmý rozdíl v individuální moci.

Existovala také metoda, jak vynechat práci s kreslením magického kruhu tím, že se o jeho významu mluví kouzlem, ale v zásadě se dělo totéž.

I když, toto kouzlo bylo jen takové, které pohnulo umístěním předmětu, takže maso, které se shromáždilo u pařezu, kde chyběla hlava, se okamžitě rozpadlo na kusy.

Ale i tak se dívčino tělo a roztrhané šaty vrátily do původního stavu. Zagan se znovu podívala na její tvář a povzdechl.

Docela kráska, co? A pak si všiml, že jí na krku visí jediný přívěsek.

„...Kříž? Páni, je z kostela?“ Církví měl na mysli apoštoly samozvaného boha, kteří chovali zášť vůči čarodějům, stejně jako rytířský řád, který vykonával jejich spravedlnost.

Rytíř byl původně titul, který identifikoval vojáky, kteří oddaně sloužili králi, ale nebyli schopni se postavit proti moci čaroděje. Církev však měla schopnosti, které se dokázaly postavit proti čarodějům. Zázraky Boží, říkala.

Ti, kdo se pustili do boje s čaroději, nebyli rytíři, kteří sloužili královské rodině, ale andělští rytíři církve. A než se to kdokoliv dozvěděl, slovo rytíř nakonec identifikovalo pouze členy církve.

Jinými slovy, kostel byl úhlavním nepřítelem čarodějů.

Co tady mám dělat...? Mám pocit, že si budou myslet, že jsem viník, když nechám věci na pokoji ...

Prozatím, Zagan ve skutečnosti tuto dívku zachránil, ale druhá strana by to pravděpodobně viděla jen jako roztržku mezi zloduchy. Navíc ji nakonec polil krvavou sprchou.

I kdyby se probudila, bylo by asi dost obtížné to nedorozumění napravit. Ať tak či onak, zabití dívky, kterou náhodou zachránil, by mu zanechalo špatnou pachuť.

„...No, to je fuk.” Poté, co se o to trochu strachoval se Zagan rozhodl, že ji prostě vyhodí.

Kdyby ji jen tak opustil na hlavní silnici, která se táhla vedle lesa, někdo by ji pravděpodobně našel. Pokud ji náhodou nějaký padouch nakonec našel a způsobil jí další škodu, znamenalo to jen, že měla smůlu. Neměl povinnost se o ni do takové míry starat.

Zagan lehce poklepal podrážkou o zem. A pak se kolem dívčina těla natáhl další magický kruh, odlišný od toho předchozího.

To byl magický kruh teleportace, který se napojoval na vnější část Zaganova území.

Než se však dívka stačila teleportovat, něco přišlo z druhé strany magického kruhu.

„Tchi?“ Zagan prudce otevřel oči.

Můj kouzelný kruh... byl ukraden? To bylo v Zaganově doméně.

V přípravě na vetřelce, Zagan měl připraveno mnoho magických kruhů uvnitř svého hradu a jeho okolí.

Byla to bariéra.

Bariéra, která ho informovala o poloze vetřelců. Bariéra s cílem zajmout zmíněné vetřelce. Bariéra, která tlumila síly všech čarodějů kromě něj. A také bariéra, která posílila jeho vlastní moc.

Jinými slovy, cokoliv a všechno uvnitř bylo Zaganovým panstvím, kde vládl.

A tak ukrást v něm magický kruh nebyl výkon, jakého by dosáhl každý starý čaroděj. Byl to vetřelec mimořádného talentu, a přesto, Zaganova reakce byla stále bezstarostná.

„Nepoužívej něčí magický kruh, jak se ti zlíbí, Barbatosi.“ Ten, kdo se objevil, byl vysoký, hubený mladý muž.

Vypadal na dvacet let, asi o dva nebo tři roky starší než Zagan a o dost vyšší. Kolem očí se mu však rozprostřel hluboký stín. Na sobě měl roucho, které mu sahalo do kapuce kolem hlavy, a na krku mu viselo několik amuletů.

Když k tomu připočteme fakt, že prorazil bariéru, Zagan věděl, že tento muž má neobyčejnou moc.

3 komentáře: