Vystoupili jsme z [brány] a stáli před Stříbrným Měsícem.
Zjistili jsme, že uprostřed ulice je skupina sedmi mužů v bezvědomí.
Poznal jsem jednoho z chlapů na zemi. Byl to ten hloupý čírák. Počkejte, znamenalo to, že tito kluci byli Jedovatí hadi?
Co na světě...?
„Ach, vítejte zpátky. To bylo určitě rychlé.“
„Ahoj, Touyo." Přivítali nás zpět majitel Stříbrného Měsíce, Dolan a majitel obchodu se zbraněmi, Barral. Oba seděli na lavičce před Stříbrným Měsícem a hráli tichou malou hru shogi s hromadou nevědomých mužů hned vedle nich.
„Co se tu stalo?"
„No vidíte, tihle chlapi přišli, když jsme si hráli shogi, a požadovali, abych okamžitě přivedl Elze a Linze ven. Řekl jsem jim, že se holky necítí dobře a že mají jít pryč, ale šli a zamířili přímo dovnitř. Obrátil jsem se na ně a skončilo to takto.“
„Trošku jsme s nimi zápasili a oni se na nás zhroutili. Ani se nám moc nevyrovnali… Jseš si jistý, že ti chlapi jsou to dobrodruzi?" zamumlal Barral. Podíval jsem se na chlapy z Jedovatých hadů, úplně ohromený. Docela mě překvapilo, jak jsou Dolan a Barral silní. Bože...
To znamená, že oba byli docela dobře stavěni, a pracovali v hostinci a v obchodě se zbraněmi, takže byli pravděpodobně zvyklí jednat s tvrdými typy. Pokud by se do práce nemohli hodit, mohli by snadno přestat pracovat.
„Tak co s nimi vlastně je?“
„Ehm ... No, že se mnou přišli vyrovnat skóre. Asi plánovali držet dívky jako rukojmí nebo tak něco...“
„Co, takže byli hejno lidského odpadu? V tom případě jsme měli ještě trochu přitvrdit.“ Dolan mlaskl jazykem, když to říkal. Krátce nato vyšla ven Micah. Na tváři měla otrávený výraz. No, to bylo pochopitelné. Před jejím hostincem byla přece jen hromada odpadků.
„Ach, sakra, tohle není nic jiného než obtíže. Touyo, je to tvoje chyba, že jsou tady, že? Můžeš s tím něco udělat?“
„Oh, uh, jasně. Jen vteřinku." Instinktivně jsem věděl, že se v dané situaci nebudu snažit hádat. Použil jsem [Power Rise], abych všechny nevědomé muže zvedl a pak jsem je hodil skrz [bránu].
Zpátky na dálnici jsem natáhl Jedovaté hady stejným způsobem jako Ocelové tesáky, nahé a za kotníky. Přišli ke smyslům a okamžitě si všimli jejich žalostného stavu.
Když si pak všimli, že proti nim visí Ocelové tesáky, úplně zbledli.
Celou sestavu jsem udělal podruhé, postavil jsem vývěsní štít, vyfotil a vyděsil z nich dech života.
Snažili se něco křičet, ale já jsem na to kašlal. Mohli by tam zůstat celý týden a činit pokání za vše, na čem mi záleželo.
Z toho, co jsem slyšel později, se zdálo, že Dolan i Barral byli bývalí dobrodruzi. Oba dosáhli modré hodnosti, ale nikdy se nedostali na červenou. Přestože to byli oba sólo dobrodruzi, bylo to stále působivé.
Nemohl jsem pochopit skutečnost, že ti poražení byli ve stejné hodnosti, jakou bývali Dolan a Barral. Dobrodruzi opravdu přijdou ve všech tvarech a velikostech.
Nemůžete soudit knihu podle obalu... kromě toho, že Dolan a Barral byli oba stejně silní, jak vypadali? Koneckonců, jeden byl zrzavý obrčlověk a druhý byl postaven jako medvěd...
Ignoroval jsem visící drobnosti a vrátil se do Stříbrného Měsíce skrze svou [bránu].
„Hmm, zní to, jako by ses zaměstnával." Zpátky v plném zdraví, Elze druhého dne získávala příběh o událostech od Yae a Yuminy.
Linze se ještě nevrátila ke svému obvyklému já, ale už to nevypadalo tak špatně, takže se k nám přidala u jídelního stolu.
„Ale to byl pohled, na který v dohledné době nezapomenu, nemohu. Měli jste vidět ten výraz na Touya-donově tváři ve chvíli, kdy si myslel, že Elze-dono a Linze-dono mají potíže.“
„Vypadal smrtelně vážně, že? Bylo to skoro děsivé." No tak, nemluvila jsi o tom už dost? Když jsem zjistil, že jsem celý bezmocný, zbytek ovocné šťávy jsem vypil jedním douškem.
„Hmmmm? Měl jsi o nás strach, když sis myslel, že máme potíže?“ Elze se na mně zaměřila a nepochybně mě celou věcí ještě víc škádlila. Teď se podívejte, ty...
„Samozřejmě, že jsem se bál. Měl jsem pocit, že mi pukne srdce, když jsem si myslel, že se vám něco mohlo stát. Dolan a Barral tentokrát zachránili den, ale kdyby tu nebyli a něco se vám dvěma stalo, jsem si docela jistý, že bych těm grázlům udělal něco nevyslovitelného.“
„H-Huh? Oh, j-je to tak ... “
„Ah...” Elze a Linze otočily své tváře dolů, rudé jako rajčata. Huh? Bylo to něco, co jsem řekl?
„Touyo, co kdybych to bylo já nebo Yae v nebezpečí? Reagoval bys pro nás stejným způsobem?“
„No jo, samozřejmě, že ano. Ty i Yae jste moji
vzácní společníci. Šel bych do jakékoli věci, abych vás zachránil, kdybyste
měly někdy problémy.“
„J-je to tak, je to ...?"
„To je můj Touya!“ Tentokrát Yae obrátila svou jasně červenou tvář dolů, zatímco Yumina se na mě zářivě usmála. Co se sakra děje s touto náladou ...? Ah, cokoli.
„P-Pojď si to promyslet, zdá se, že se ty dvě strany po tom, co jsi udělal, rozpadly, Touya-dono. Všichni jejich členové také opustili město, jako by prchali před nějakým příšerným monstrem." No jo, to byla docela přirozená reakce. Očekával jsem, že se to stane, když jsem šel a dělal jim ty hrozné věci. I když mě to v tomto procesu poněkud znechutilo. To mi opravdu tolik nevadilo, jelikož to znamenalo, že se na nás pravděpodobně zaměří méně lidí.
Ty skupiny také nebyly mezi členy cechu nijak zvlášť oblíbeny, takže proti mně nikdo nepodal žádné stížnosti ani nic takového. Obecně platí, že cech se do konfliktů mezi dobrodruhy nezapojil.
„Nikdy jsem si nemyslela, že jsi schopný takových ošklivých věcí."
„Snížil jsi dvě skupiny mužů na slzy, to jsi ... Byl to docela urážlivý pohled, to rozhodně byl."
„Chápu, že darebáky takového druhu je třeba důkladně poučit, aby nezkusili něco ještě hloupějšího, ale i tak...“
„Pořád si myslím, že ... to zní jako trochu moc ..." Linze mi věnovala docela tuhý úsměv.
Ne, to není tak, že? Cítil jsem se, jako by je někdo potřeboval naučit lekci. Ne, takto to vyjádřím tak, abych zněl jako darebák ... Hmm ... Udělal jsem to tak, aby už nikdy něco takového hloupého nikdy nezkoušeli ...? Správně, mělo to chránit mě a přátele! Psychologicky jsem je mučil, abych chránil své přátele! Z toho vůbec nevycházelo žádné sadistické potěšení!
... Nelžu, dobře?
Děkuju za překlad.
OdpovědětVymazat