HRH 2 - Kapitola 1: Znamení 2/2

Elfriedenské království mělo celkovou pracovní sílu kolem 100 000 vojáků.

Aby to bylo možné rozebrat, králova osobní armáda, Zakázaná armáda, měla přes 40 000.

40 000 v armádě, vedené vévodou Georgem Carminem.

10 000 v námořnictvu pod vedením vévodkyně Excel Walter.

Tisíc v letectvu, vedeném vévodou Castorem Vargasem.

Zaprvé, pokud šlo o královu osobní armádu, Zakázanou armádu, ve skutečnosti bylo možné mobilizovat jen asi 10 000 těchto vojáků. Veřejně se říkalo, že Zakázaná armáda má více než 40 000 mužů, ale tyto počty zahrnovaly žoldnéře vyslané žoldnéřským státem Zem, stejně jako osobní síly šlechticů, kteří nejsou spojeni s armádou, námořnictvem nebo letectvem.

Z nich, už jsem vypověděl naši smlouvu se žoldnéři ze Zemu. Částečně to bylo kvůli úspoře výdajů a částečně kvůli Machiavelliho radám, jak nevěřit žoldnéřům. A navíc, zatímco v bitvě proti Amidonii může být všechno jinak, v nadcházejícím konfliktu mezi mnou a třemi vévody budou mnozí ze šlechty spojenci jen za pěkného počasí. Pokud by skutečně došlo na válku proti třem vévodům, asi bych nemohl počítat s použitím jejich osobních sil.

Jako takový by počet vojáků, které bych mohl nasadit, činil jen asi 10 000, složených z královské gardy a sil, které bych přímo ovládal.

Má přímo řízená armáda byla téměř výhradně složena z pěchoty (800 členů královské gardy byla těžká kavalerie), ale protože jsem je nedávno pověřil prací na infrastrukturních projektech, všichni měli také schopnosti potřebné k tomu, aby mohli být bojovými inženýry. Navíc v mých osobních silách bylo také 500 zemských mágů jako Kaede.

Pokud jde o ty tři vévody, kdybych vám to měl rychle vysvětlit, vypadalo to takhle.

Za prvé, v námořnictvu bylo těch 10 000. Většinou to byla posádka bitevních lodí, křižníků, torpédoborců nebo torpédových člunů. Bylo tam jen asi 2000 mariňáků, kteří mohli jít na břeh a bojovat. Takže i kdybychom s nimi museli bojovat, protože by to bylo na souši, nepředstavovali by velkou hrozbu.

Jejich admirál, vévodkyně Excel Walter, však vyžadovala opatrnost.

Byla to neuvěřitelná žena, disponovala nejen moudrostí a odvahou, ale i politickým důvtipem. Slyšel jsem, že překonala potravinovou krizi, která zasáhla celé království, pomocí vlastního nezávislého plánu. Kdybych si z ní udělal nepřítele, pravděpodobně by přišla s překvapivými způsoby, jak využít mých slabostí, dokonce i mimo bojiště. Osobně, ze tří vévodů, ona byla ta, ze které jsem si chtěl udělat nepřítele nejmíň.

Naproti tomu letectvo mělo vůdce, s nímž by bylo snadné manipulovat, a vojáky, s nimiž by bylo nebezpečné bojovat.

Každý z jejich vojáků obvykle přišel v páru s wyvernem a těchto wyvernských vojáků bylo kolem tisíce. Rytíři s wyverny byli tak silní, jak Liscia vysvětlovala. Vzhledem k tomu, že Zakázaná armáda má jen pár wyvernů používaných k předávání zpráv, bylo by těžké s nimi bojovat přímo.

Generál vojenského letectva Castor Vargas byl dragonewt a nebylo přehnané tvrdit, že to byl nerovný válečník. Navíc, protože byl dragonewt, i bez wyvernů mohl létat s pomocí vlastních křídel. Byl horkokrevný, impulzivní a měl odpor k používání jakýchkoliv malicherných triků. I když by jeho činy byly snadno čitelné, měl tendenci upřednostňovat svou víru před vlastními zájmy, takže kdybych se ho pokusil přesvědčit na základě toho, co je pro něj výhodné, byl by to on, kdo by na tom pracoval nejméně.

Nakonec nám zůstalo 40 000 v pozemních silách, ale jak generál, tak jeho vojáci budou dělat potíže.

Zatímco prostý počet vojáků, které už měli, byl působivý, jejich vybavení a celková kvalita připomínaly vylepšenou verzi toho, co jsem viděl v Zakázané armádě a mých přímo řízených silách. Kromě pěchoty a kavalerie zde byla také obléhací zbraňová jednotka a palebná síla, kterou jim poskytovali jejich ohniví mágové, měla být na jiné úrovni. Byla to skutečně armáda postavená tak, aby ve válce hrála hlavní roli.

Muž vedoucí tento armádní sbor, generál Georg Carmine, byl nelítostný velitel a veterán mnoha bitev.

I když jeho bojová zdatnost nebyla o nic menší než Castorova, nespoléhal se jen na to. Byl to vzácný válečník, který dokázal činit rozumná rozhodnutí podpořená minulými zkušenostmi. Opravdu jsem si ho nechtěl znepřátelit o nic víc než vévodkyni Walter, ale.... Nevypadalo to, že by měl v úmyslu ustoupit. Schovával šlechtice, které jsem vyšetřoval kvůli korupci, a očividně se připravoval na konfrontaci.

Z toho, co mi řekl Halův otec, Glaive Magna, v armádní frakci bylo mnoho šlechticů a rytířů, kteří opustili vévodu Carmina kvůli pochybnostem o postavení, které zaujímal, ale jeho síly byly posíleny osobními vojáky zkorumpovaných šlechticů, které ukrýval, stejně jako žoldnéry ze Zemu, které najal, takže k žádné skutečné změně v počtu nedošlo.

40 000 v armádě vs. 10 000 v Zakázané armádě.

Kdyby bojovali, nepřítel by měl čtyřikrát víc než my.

„Čtyřikrát víc než mi... To jsou čísla, o kterých by Sun Tzu řekl, ať buď utečou, nebo se vyhnou bitvě,“ řekl jsem.

„Sun Tzu?“ zeptala se Liscia.

„Vojenský stratég z mého starého světa.”

Jméno Sun Tzu odkazuje na Sun Wu (napsal Umění války), který sloužil králi Wu během jarního a podzimního období čínských dějin, nebo na jeho potomka, Sun Bin (napsal Sun Binovo Umění války), který sloužil králi Weiovi z Qi během období válčících států. Oba byli vynikající stratégové a Umění války a Sun Binovo Umění války jsou obě vynikající knihy o vojenské strategii.

Když jsem jí to vysvětlil, Liscia se na mě pochybovačně podívala.

„Soumo, ty jsi byl student, že? Četl jsi knihy o vojenské strategii?”

„Jo, protože jsem měl rád historii,“ řekl jsem. „Souviselo to s mým zájmem o ní.”

Obzvlášť rád jsem četl Záznamy velkého historika, Romance tří království a knihy o období válčících států v Japonsku. Jako odnož toho, jsem četl Umění války i Umění války od Sun Bina, protože oba Sun Tzuové se objevují jako postavy v Záznamech velkého historika.

Když je čtete, jsou vlastně docela zajímavé. Stejně jako Machiavelli, žili v bouřlivé době a ve své práci akceptovali, že “takoví lidé prostě jsou“, a tak diskutovali o tom, jak se nejlépe vypořádat s nekončícími válkami.

Oba se proslavili válkou, ale to neznamenalo, že to byli bojovní muži. Oba hovořili proti snadnému uchýlení se k válce. Sun Wu řekl: „Zlomit nepřátelský odpor bez boje je nejlepší“ (v Sun Wuově „Strategickém útoku“) a když dává radu králi Weiovi, Sun Bin řekl: „Válka není místem pro veselí“ (v Sun Binově „Setkání s králem Weiem“).

V chaotickém světě by však takové otřepané fráze nestačily vždy. Kdybyste nebránili, neútočili, výsledkem by bylo, že by lidé umírali.

Oba Sun Tzuové to chápali. Sun Bin řekl: „Dokonce i velcí vládci legend chtěli vládnout morálkou, ale to se jim nepodařilo. Proto si museli podrobit zlé krále prostřednictvím války.”

Je důležité oddělit ideály od reality a dělat věci, které byste realisticky dělat měli.

„I když se mi do toho nechce, musím,“ řekl jsem. „Protože teď jsem král já.”

„Cože?! Soumo...!“ začala říkat Liscia.

Ozvalo se zaklepání na dveře

„Pojďte dál,“ zavolal jsem a moje adoptivní švagrová, Tomoe vystrčila hlavu ze stínu dveří.

„Velký bratře Soumo, Hakuya tě volá,“ řekla.

Zdálo se, že Tomoe poslal můj premiér, Hakuya, aby přišla a zavolala mě.

„Hakuya?“ zeptal jsem se. „Mám to. Dobře tedy, Liscio, příště mě prosím nauč zbytek.”

Po tom, co jsem to řekl Liscii, jsem odešel z pokoje za Hakuyou.

 

◇ ◇ ◇

 

„Hm... Děje se něco, velká sestro?“ zeptala se Tomoe.

Když jsem nepřítomně zírala na dveře, kterými Souma odešel, ozvala se má adoptivní sestra a znělo to ustaraně.

Oh, to není dobré, pomyslela jsem si. Nemůžu dělat starosti tak malé holčičce...

„Já jen.... Bylo tam něco, co mi vadilo ...“ řekla jsem.

„Něco tě trápilo?“ Tomoe tázavě naklonila hlavu na stranu. Vypadala rozkošně, jak to dělala, což mě trochu uklidnilo.

„...Víš, Souma, řekl, „Protože teď jsem král já.““

„Velký bratr Souma je král této země, víš?” řekla.

„No, ano, ale...”

Ale … nemyslela jsem si, že by Souma, kterého jsem do té doby znala, někdy řekl tato slova.

Až donedávna říkal věci jako „Jen se dočasně držím koruny,” nebo „Jakmile dokončím rekonstrukci tohoto království, vrátím ti to, Liscio.“ Jak jsem si myslela, účast na záchraně v Bohem Chráněném Lese mohla způsobit, že Souma změnil názor. Ovšem, chtěla jsem, aby se Souma stal králem, a kdyby si uvědomil své postavení, mělo by to být dobré, ale...

Ale, já nevím... Z nějakého důvodu mám v srdci neklid.

Nedokázala jsem to vyjádřit slovy. Do prsou se mi vkrádala jakási předtucha. Měla jsem pocit, jako by se Souma pomalu měnil v někoho, kým není.

„Velká sestro? Je velký bratr Souma divný?“ Tomoe se na mě znovu ustaraně dívala.

Zdálo se mi, že jsem zase měla ve tváři zasmušilý výraz. Poplácala jsem Tomoe po hlavě. „Všechno bude v pořádku. Souma není sám. Přece jen nás má všechny s sebou.”

„Ano, má!" Tomoenin malý vlčí ocas se energicky vrtěl.

...Ano, to je pravda. Bez ohledu na budoucnost...

...Půjdu po tvém boku až do samého konce, Soumo.

---------------------------------------------------------------------------------------------

No …. Vyznat se v těch Sun …… byl docela oříšek