HRH 3 - Extra příběh : Příběh jisté skupiny dobrodruhů 3 1/2

Extra příběh: Příběh jisté skupiny dobrodruhů 3

       

Cech dobrodruhů.

Kupovali relikvie nebo materiály sklizené z příšer nalezených v kobkách prozkoumaných dobrodruhy, kteří si tím vydělávali na živobytí. Byl také prostředníkem pro výpravy, které zahrnovaly věci jako vymýcení nebezpečných zvířat, ochrana obchodníků a zabíjení příšer, které vyšly z kobek.

Protože dobrodruzi cestovali po mnoha zemích, byl cech dobrodruhů nezávislý na státech, ve kterých působil.

Skupina navštívila pobočku cechu v Parnamu. Skupinu tvořili horkokrevný a pohledný šermíř Dece, štíhlá zlodějka Juno s dětskou tváří, svalnatý macho rváč Augus, jemný, přívětivý mladý kněz Febral a tichá, tvarovaná čarodějka Julia.

„Parta Dece, že?“ zeptala se recepční. „Vaše odměna za výpravu doprovodu vesničanů je tady.”

Dívka na recepci je zběžně pozdravila a dala jim tašku plnou stříbrných mincí. Vak se lehce vyboulil, až se Juno a Augusovi zaleskly oči.

„Máme tady výdělek na víc než pár měsíců, nemyslíte?!“ zeptala se vzrušeně Juno.

„I když to rozdělíme na pět částí, bude to hodně, že?!“ zvolal Augus. „Teď si můžu pořídit nové oprašovače kloubů.... Ne, možná něco ještě kvalitnějšího!”

Febral který stál vedle těch dvou, kteří byli zaslepeni finanční odměnou, tázavě naklonil hlavu na stranu. „I když jsme placeni individuálně, ne jako skupina, tahle odměna se mi zdá příliš vysoká. Byl použit nějaký zvláštní bonus?”

Recepční se zazubila a přikývla. „Ano. Tuto výpravu vydal královský hrad. Stálo tam: „Na jihu se objevilo něco, co je považováno za nový druh netvora, ohnivý pierrot. Rádi bychom vás požádali o pomoc při doprovodu obyvatel okolních vesnic při jejich evakuaci“. Ale po nedávné invazi Amidonského knížectví jsme obdrželi zprávy, že mnoho našich lidí narazilo na síly knížectví.”

„Aha, tohle,“ řekla Juno. „Taky jsem se s nimi setkala.”

Recepční přikývla. „Naštěstí, protože lidé z vesnic byli evakuováni, byli schopni minimalizovat škody, které knížecí vojska způsobilo občanům království. Kvůli nečekaným potížím, které to pro dobrodruhy znamenalo, však hrad vypsal zvláštní rizikový bonus. To by byla částka navíc, kterou tam vidíte.”

„Chápu,“ řekl. „To dává smysl...”

Dece a ostatní přijali svou odměnu a zamířili ke stolu v baru, který byl postaven uvnitř cechu.

Jakmile byly peníze rovnoměrně rozděleny pěti díly, Dece se zeptal Febrala, „Takže k tomu, co nám právě řekla.... Co si o tom myslíš?”

„Myslíš ten nečekaný rizikový plat?“ zeptal se ho Febral zpátky, na což Dece kývl.

„Města a vesnice, které byly náhodou napadeny ohnivými pierroty, byly náhodou na trase, kterou se vydaly síly knížectví, a protože jsme náhodou evakuovali obyvatele, lidské ztráty byly omezeny na minimum... Chci říct, není to až moc příhodné?“ řekl Dece.

„...Máš pravdu,“ řekl Febral. „Možná to, před čím bylo království ve střehu, byla celou dobu armáda knížectví. Mohli si pospíšit, abychom evakuovali obyvatele, protože očekávali útok?”

Když Febral předložil tuto teorii, Juno naklonila hlavu na stranu. „Hm? Ale sama jsem viděla ohnivé pieroty, když jsem byl s Malým Musashibem, pamatuješ?”

„Vypadaly jako torza figurín s pochodněmi místo hlav, že?“ řekl Febral. „To zní docela snadno, ne?”

„Takže byli vymyšlení?“ zeptala se Julie uvolněným tónem, na který Febral kývl.

„Ano. To zní velmi pravděpodobně. Král pro to musel mít nějaký důvod.”

„Heh. Ne že by nám na tom záleželo.“ Augus objal svou tlustou paží Febralův krk. „Intriky jednotlivých zemí nejsou pro dobrodruhy žádnou záležitostí. Pro nás je důležité, abychom výpravu dokončili a vydělali za ni slušné peníze. Mám pravdu?”

Dece se kysele usmál. „Máš pravdu. Než se tím trápit, zamysleme se nad tím, co se všemi těmi penězi uděláme.”

„Pro dnešek, jak zní hostina, hmmmm?“ řekla Julie jemně... a pak se to stalo.

Vchodem do cechu vešel roly-poly nebo něco jiného. V rukou držel naginatu, přes záda proutěný košík, přes obličej hedvábnou pokrývku, z níž vykukovaly dvě rozkošné žaludovité oči a husté obočí. Kdo to byl?! Byl to velký můří zámotek?! Bylo to vaječné monstrum?!

„Počkej, to je pan Kigurumi!“ zvolala Juno ve chvíli, kdy si to uvědomila.

Když Malý Musashibo vstoupil do cechu, dopotácel se k recepční a něco jí podal. Byl to... dopis?

„Aha! Zásilka, chápu,“ řekla recepční. „Děkuji vám za vaše služby.”

„...“ (Malý Musashibo zvedl palec.)

Po doručení dopisu, se Malý Musashibo otočil k odchodu, svou práci splnil, ale Juno to nehodlala dopustit.

Opřela se mu o temeno hlavy. „Hej, dlouho jsme se neviděli. Taky ses vrátil z jihu, chápu.”

„...” („J-Juno? Malý Musashibo reagoval překvapeně.)

Malý Musashibo, který se pod vahou Juno lehce scvrkl, mával rukama.

Juno zůstala na Malém Musashibovi a škádlivě mu mnula tváře. „Díky za záchranu tam vzadu. Knížectví mě málem dostalo.”

„...” („Ne, Jsem rád, že jsi byla v pořádku,“ řekl a poplácal ji po zádech.)

„Ahaha! Ale když o tom tak přemýšlím, nebyl jsi ve větším průšvihu než já, když ses takhle procházel úplně sám? Vsadím se, že jsi tam byl na stejné výpravě, takže jsi se mohl spolehnout na naši pomoc, víš.”

„...” („Je mi ctí to slyšet,“ řekl a opakovaně sklonil hlavu.)

Zbytek skupiny sledoval, jak se tato výměna odehrává, se vytočenýma očima.

„Jak vůbec dokážou, aby taková konverzace fungovala...?“ podivil se nahlas Dece.

„Mohla by to být... láska?“ navrhl Febral.

„Aha! Začínáš věřit Juliině teorii, co Febrale?“ řekl Augus.

„Hee hee,“ zahihňala se Julie.

Zatímco si o tom všichni čtyři povídali, recepční, která dopis četla, si je zavolala. „Ah. Vy tam. Vy jste se vydali na výpravu za doprovodem vesničanů, že?”

„Hm? Ano... Stalo se něco?“ zeptal se Dece.

Recepční se zazubila. „Zdá se, že od hradu vás čeká další odměna. Bylo to v dopise, který právě přišel. „Práce dobrodruhů zachránila život mnoha lidem v této zemi, a tak, aby byla odměna za jejich tvrdou práci, bude na hradě uspořádána malá hostina, které se zúčastní“. To se tady píše.”

„Hostina na královském hradě?“ Dece svraštil čelo. Když už dostali zaplaceno za riziko, hostina se jim zdála plýtvající.

„Nechci tam jít,“ řekla Juno, očividně bez zájmu, a dál se opírala o Malého Musashiba. „Hrad zní jako zatuchlé místo. Vypadali bychom tam tak nepatřičně.”

„Heh heh heh. Jste si jistí, že to chcete říct?“ Recepční se uchechtla a řekla sebevědomým tónem. „Hostina se koná na Ishzukově místě, víte?”

„Řekla jste právě Ishuzukovo místo?!“ Augus a Febral zalapali po dechu.

„Slyšeli jste o tom? Augusi, Febrale?“ zeptal se Dece.

Oba dychtivě přikývli.

„Neslyšeli jsme o tom jen tak – mluví se o tom ve městě,“ řekl Augus. „Na hradě je prý restaurace s úžasně lahodným jídlem.”

„Podle toho, co jsem slyšel, je to restaurace, kterou král Souma a ministr pro potravinovou krizi, pan Poncho Panacotta, umístili uvnitř hradu,“ řekl Febral. „Slyšel jsem, že to bylo vyrobeno proto, aby se zjistilo, jestli lidé v této zemi budou schopni přijmout jídla, která se jedla ve starém světě krále Soumy.”

„Ano, ano, ano, to je pravda!“ Z nějakého důvodu byla recepční velmi vzrušená, když mluvila. „Jsou tam různá jídla, ale všechna jsou rychlá, levná a chutná. Je to nejlepší. Avšak vzhledem k tomu, že je uvnitř hradu a je otevřena pouze v noci, nemůžete se najíst, pokud tam nepracujete. Jen jednou, když jsem doprovázela vedoucího cechu na hrad, jsem měla možnost se tam najíst ... Srk, chuť byla nezapomenutelná.”

Když viděl, jak si recepční otírá sliny z koutku úst s uchváceným výrazem ve tváři, byl Dece rozpačitý. „Jste v pořádku? Jste si jistá, že v tom jídle nejsou žádné divné přísady, že?

„Určitě je to v pořádku,“ řekla Julie. „Koneckonců je to jídlo vhodné pro krále.”

Juno se pokusila zeptat malého Musashiba, který byl pod ní, „Ty chceš jít taky, pane Kigurumi? Tu výpravu jsi vzal taky, že?”

„...” („Ale ne, já ne ... řekl, vystrčil před sebe ruce a zavrtěl hlavou.)

„Cože? Přijď“ našpulila se Juno. „Jestli ne, vytáhnu tě odtamtud zevnitř.”

„...” („N-Ne, přestaň, prosím!“ řekl a mával rukama a nohama kolem sebe.)

Juno pořád manipulovala s malým Musashibem. Nakonec ho donutila slíbit, že se banketu zúčastní.

-------------------------------------------------------------------------------------

A jak je bohužel mým zvykem, zase jsem k minulé kapitole zapomněl včas přidat obrázek