AdD 1 - Kapitola 2: První láska někoho s poruchou komunikace se podobá chuti plesnivého chleba 4/7

Největším městem v okolí bylo jistě Kianoides, ale nedaleko opuštěného hradu bylo několik dalších malých vesniček a osad.

Zagan mířil k jedné z nich, ale když opustil hrad, rychle si uvědomil, že je tu problém.

Pečlivě o tom přemýšlím, ale utratil jsem celý svůj majetek za Nephy, co?

Nepochybně byl bez peněz.

V té době ho rozrušil hlas v srdci, takže neměl myšlenku na to, co přijde potom.

Protože Kianoides bylo obchodní město, dobře udržovalo dálnice, které se táhly na různá místa. Podél těchto cest byla rozesetá města a bylo normální, že mezi nimi jezdily kočáry. Kdyby člověk šel po silnici, byl by schopen alespoň poměrně rychle chytit dostavník.

Nicméně, Zagan si konečně uvědomil, že na nasednutí do takového vozu nemá peníze.

„Nenastoupíš?“ Mladý mužský kočí terantrop s kočičí tváří, naklonil hlavu na stranu a Zagan v odpověď zavrtěl hlavou.

„Aaah, vypadá to, že jsem na něco zapomněl. Pokračujte beze mě.”

„Vážně?“ Když kočár odjížděl, ozval se rachot kol.

Když Zagan vyprovodil kočár nadarmo, Nephy za ním naklonila hlavu na stranu.

„Vracíme se do hradu?”

„Ne, to není třeba.”

„Je to tak...?“ I kdyby se vrátili do hradu, nezbyla tam jediná měděná mince. Mohlo se mu podařit odprodat některé z těch mučících zařízení, ale také by stálo dost peněz, kdyby zavolal obchodníka, který by byl schopen je zhodnotit a provést transakci.

Vlastně, Nephy také potřebuje něco na sebe.

Od předešlé noci měla  dívka na sobě stejné bílé šaty. Jelikož byl hrad špinavý, staly se navíc pošpiněnými.

Aby se s tím dalo něco dělat, bylo nutné obstarat peníze.

A jako by to zastíral, Zagan zamumlal s vážným výrazem.

„Už je to docela dlouho, co jsem byl v tuhle dobu venku. Není špatné se čas od času projít.”

„Ano.” Zatímco dělal chabou výmluvu, Zagan se vydal směrem, kterým kočár mířil, a Nephy ho následovala.

Když letmo pohlédl za sebe, všiml si, že Nephy zvedá lemy sukně a běží. Byl tu fakt, že jejich kroky byly odlišné, ale usoudil, že rozdíl byl hlavně proto, že se jí těžko chodilo v těch šatech a botách. A tak, to měl Zagan na paměti a kráčel klidným krokem.

Při chůzi si Zagan začal dělat starosti. Bylo by v pořádku zaútočit na vůz z dřívějška a vzít jim všechny peníze a zboží? V poslední době to vlastně nedělal, ale kdysi dávno se tím v podstatě živil.

Nicméně, včera v noci skončil tak, že vystrašil Nephy svou útočnou magií.

Spíše, na co by ta dívka myslela, když by sledovala muže okrádat nevinné? Nakonec, mám pocit, že krást je k ničemu.

Nicméně, v tom případě, jak by si vydělal peníze?

V každém případě, právě když si Zagan myslel, že když Nephy umí vařit, měl by prodat svůj hrad a otevřít si ve městě restauraci, ozval se z dálky po dálnici výkřik.

Nephy polkla.

„Pane.”

„Hm? To bude asi loupež. Banditi se tu občas objeví.“ V dálce muži se sekerami napadali kočár.

Bylo tam asi tucet ozbrojených mužů. Byla to skupina lupičů, která byly neškodné pro člověka i zvíře.

Nebyli to čarodějové, jen obyčejní lidé. Nikdo z nich nebyl proškolen jako Andělští rytíři a nenosili takové obtěžující brnění jako Archandělé. Byli to obyčejní lidé, kteří šíleli a oháněli se snadno pochopitelnými hranatými nástroji.

To bylo asi tak všechno, co k nim Zagan cítil.

Pasažéři byli vytahováni z kočáru a bandité kradli všechny peníze a zboží. Zdálo se, že mají v úmyslu vzít s sebou mladou ženu, když ji táhli k jinému kočáru. Pravděpodobně ji chtěli buď prodat do otroctví, nebo použít jako hračku. V obou případech byl osud této ženy zpečetěn.

Zagan si alespoň myslel, že unesená dívka je ubohá, ale on sám už něco podobného udělal. Nemyslel si, že je to až tak bídná scéna.

Zatímco se díval na místo činu, jako by se ho to vůbec netýkalo, nakonec si uvědomil, že se Nephy chvěje na místě.

„Co se děje?”

„N-nic...“ Dotyčná osoba předstírala, že je klidná, ale její tvář byla úplně bledá a rty se jí třásly. Vlastně se zdálo, že nedokáže odtrhnout oči od scény, která se před nimi odvíjela.

Zagana to zarazilo.

Je možné, že Nephy byla také takto unesena? Nebylo to tak, že by Nephy od samého začátku zajali obchodníci s otroky. Měla před tím někde žít klidný život. Možná jí to připomnělo bolestnou vzpomínku.

Zagan pak ukázal prstem na bandity.

„Nephy, dobře se podívej. Ty věci jsou prostě blbost.”

„...Ano.“ Její hlas zněl nějak sklíčeně.

Nevěděl, co ji odrazuje, ale Zagan shrábl svou manu do prstu, který natáhl.

Ihned za ním vyšlehla jediná linie blesku jako šíp.

„Kyaaa.“ Nephy si zakryla tvář a roztomile vyjekla.

Několik banditů, kterých se dotkly rozvětvené blesky, zmizelo ve vzduchu.

Ústa Nephy se bez jediného zvuku otvírala a zavírala.

Z toho náhlého útoku ztuhli také bandité, jako by nechápali, co se vlastně stalo.

Nemám v úmyslu říkat, že tě ochráním, ani nic tak vlezlého.

Jistě, útočná kouzla ji mohla vyděsit, ale ať už byly okolnosti jakékoliv, být vyděšena pouhými bandity bylo nepřijatelné. Ty bytosti byly jako plevel nebo oblázky, takže na nich nebylo nic, čeho by se měla bát.

Proto jí ukázal, že banditi nejsou nic jiného než drobný hmyz.

V každém případě se zdálo, že bandité alespoň pochopili, že se objevil nepřítel.

„N-Nepanikařte! I když je to čaroděj, není to tak, že by mohl pořád střílet sračky! Stiskněte ho, než bude moci vyvolat další kouzlo!“ Když bandité uslyšeli hlas něčeho, co vypadalo jako jejich vůdce, přiřítili se se zbraněmi v rukou.

„Pane.”

„Zůstaň za mnou.” řekl Nephy poté, co její třesoucí se hlas unikl ven, Zagan postoupil kupředu.

Lupič, který byl Zaganovi nejblíž, byl asi o dvě hlavy vyšší než on. Paže měl vyboulené svaly, které mohly být silnější než Nephyin pas.

Ten muž přišel se sekerou v ruce. I velký strom by tím byl pravděpodobně rozsekán, protože to byl brutální úder. Něco jako Zaganova hlava se snadno rozbije jako vejce a zbraň dopadne přímo na Zaganovu lebku.

„S-směšné... Urgh?“ Avšak tím, kdo vypustil šokovaný hlas, byl mohutný muž.

Zagan chytil mohutnou mužovu sekeru holýma rukama. A nejen to, i když muž tlačil dolů, sekera se nepohnula ani o píď.

„Vyzývat čaroděje hrubou silou je skutečně směšné, že?“ Když už mluvíme o čarodějích, pro většinu lidí měli pravděpodobně dojem neatletického jedince, který se uzavřel v ponuré laboratoři obklopený velkým množstvím knih.

Nicméně s mocí kouzel mohli přivolat blesky, manipulovat ohněm a zrodit neviditelné štíty. Dokud budou také smrtelní, bude tato všemocná moc nejprve použita k ochraně sebe sama.

Kůži měli tak tuhou, že by na ní průměrná čepel nezanechala jedinou ránu, nohy tak rychlé, že by dokázali předběhnout i rychlého koně, paže, které by dokázaly roztrhat i železo holýma rukama, a srdce, které se neunavilo ani po celodenním a nočním boji.

Jak čarodějové stárnou, dotknou se ještě nadlidštějších schopností, které se zdají být přímo z legend. I kdyby to byl andělský rytíř, který věnoval výcviku nespočet hodin, pouhé tělo obyčejného člověka by nemohlo zkřížit meče s těmito monstry.

To byla existence známá jako čarodějové.

Zagan vložil sílu do ruky ve snaze o protiútok. Ocelovou sekerou projela trhlina a velký muž odvrátil oči.

„Nemožné...“ Sekera se s řinčením roztříštila jako sklo a zazněl mužův zmatený hlas.

Muž se zhroutil na kolena a Zagan ho lehce uhodil prstem do čela, jako by jen zaháněl mouchu.

„FUGYAH!?“ Vypustil ze sebe hlas jako prase a byl odfouknut až ke kočáru. Nešťastný bandita, který tam náhodou byl, skončil přišpendlený pod ním.

„Eeek, náčelníku!”

...Zdálo se, že vůdcem je nešťastný bandita. Se zploštělým šéfem se ostatní bandité schovali do stínu kočáru a někteří se dokonce hnali do okolních houštin.

„Geh, ha-halp... Pane čaroději! Pomozte nám!" Ačkoli to byl hlas, který prosil o pomoc, nebyla to slova směřující k Zaganovi

Nebylo jasné, kde byl schovaný, ale Zaganovi najednou stál v cestě jakýsi muž, zdánlivě klidný.

Čaroděj.

Zdálo se, že tito bandité najali čaroděje

„Hmmm... Čaroděj, který by zachraňoval lidi? Jaká zvláštní událost.“ Když si čaroděj zmateně hladil bradu, zvedl druhou ruku.

„To je však také smlouva. Nevím, kdo jste, ale ujišťuji vás, že budete litovat, že jste se přede mnou objevil.“ V okamžiku, kdy se v mužově dlani zformoval malý kouzelný kruh, z něj vyšlehly plameny.

Bylo dost horko na to, aby se udusil. Tráva v okolí shořela, a dokonce i bandité, kteří se tam skrývali, byli pokryti plameny, když vydávali skřeky.

Pečlivě pozoroval pohyby čaroděje a plamen, Zagan si pro sebe zamumlal.

„Aha... Použije plameny jako médium a vytáhne další kouzelný kruh, co?“ Plameny se nešířily jen bez trajektorie. Pobíhali kolem, jako by kreslili kruh s čarodějem uprostřed. Nejednalo se o útok, ale o formu zdrženlivosti, která byla použita při vytváření magického kruhu.

Když spolkl kočár a Zagana, natáhl se mohutný magický kruh. Zdálo se, že považuje Zagana za hrozivého nepřítele a že má v úmyslu použít rozsáhlé čáry.

No, taky nemám důvod jen tak sedět a čekat na to.

Před očima se mu sevřel plamenný jazyk. Nephy za ním polkla, ale před ní stál Zagan.

Zagan švihl rukou do strany, jako by ho to jen rozčilovalo.

Plameny zmizely, jako by se rozpouštěly, a dokonce i hořící houštiny a kočár byly uhašeny. Zůstalo jen světlo z magického kruhu u jeho nohou.

Přesto čaroděj natáhl paži a zvučně vykřikl.

„Jsi docela dobrý. Ale jdeš o krok pozdě! Proměň se v popel!“ Kouzelný kruh zazářil – A pak se nic nestalo.

„C-co to...?” Kouzelný kruh určitě svítil i teď

Ale už nepatřil čaroději.

Zagan si okázale povzdechl.

„Po vytvoření tak velkého magického kruhu nepoužijete ani jediný kousek magie?“ Když Zagan setřásl plameny, vyloupil z druhého čaroděje hegemonii magického kruhu.

Bylo to stejné, jako když se Barbatos nedávno teleportoval do Zaganovy bariéry.

„Hloupost... mluvit o bláznech, jako jsi ty.” Poté, co zvedl ukazováček do vzduchu, Zagan ho otočil dolů a nakreslil svislou čáru.

Z kouzelného kruhu pak vyrazilo velké světlo.

„Gah?“ Z oblohy neustále pršela světelná kopí.

Byl to jediný úder sbíhajícího se blesku. Nebyl až tak důmyslný, ale když ho Zagan vypálil, měl dost ničivé síly, aby rozdrtil hradní zeď.

Pokud jde o čaroděje, který se toho úderu chopil hlavou, byl vymazán, aniž by po sobě zanechal jedinou stopu.

Nejděsivější však byla skutečnost, že kočár a jeho cestující v okolí nebyli ani v nejmenším zraněni.

Čaroděj vytvořil jen jediný oheň a dokonce do něj zatáhl své spojence, zatímco Zagan vymazal jen svůj cíl. Rozdíl ve schopnostech byl jasně demonstrován právě zde.

Zagan se pak uvolněným krokem přiblížil ke kočáru. Zbývali tam ještě bandité.

„Co se děje? Pojďte si pro mě. Když jste připraveni krást, tak vám taky nevadí, že vás někdo okrade, ne?”

„E-Eeeku, co to povídáš, že jsme to vůbec udělali!?”

Nechci od vás slyšet, že by to v tu chvíli byla pravděpodobně vhodná odpověď.

Vůdce banditů konečně vyklouzl zpod mohutného muže a scvrkl se, zatímco si držel zadek.

„To by mě zajímalo. Není to jen proto, že vás bolí oči? Vy taky děláte to samé, že?”

„HIGYAAAAAAAAAAAH!“ Vykřikl a bandita byl vymazán, zatímco strachy doširoka otevřel oči… Zaganovi se zdálo, že ve vzduchu visí nepříjemný pach, a ukázalo se, že se bandita žalostně posral.

Ostatní bandité se také vzdali a odhodili zbraně, když viděli stav svého vůdce.

Když se ujistil, že už proti němu nikdo nestojí, Zagan se otočil k Nephy.

Měl v úmyslu otevřít bezpečnou cestu, ale Nephy byla úplně ztuhlá s očima dokořán.

Hm? Udělal jsem zase nějakou chybu? Zagan se zapotil, ale odkašlal si a klidně se snažil vysvětlit fakta, která viděl.

„Slyšíš mě, Nephy? Jak jsi viděla, bandité jsou jen smetí, kteří jsou neškodní jak pro člověka, tak pro zvíře. Nemají žádnou naději, že ti ublíží, a jsou-li na oko, pak se po lehkém odhození stanou poslušnými.”

„Ale napadli kočár, takže jsou opravdu neškodní...?”

„Erk...“ To, že ho na to Nephy upozornila, bylo kruté, zvlášť když měla ve tváři stále ten prázdný výraz.

Tahle dívka ... Když je v omámení, opravdu dokáže drsně odseknout, co...?

Byl ohromen, ale uvědomil si, že tento bod je pro něj také šťastným objevem.

Nicméně při pohledu na ně dva někdo vyplivl slova, jako by to už nemohli vydržet. A jako by vybuchl, ozval se dunivý hlas.

„To je úžasné, pane čaroději!“ Spolu s tím hlasem se pasažéři shromáždili kolem Zagana.

„Hej, vy jste ten pasažér, co nenastoupil dřív, že?”

„Díky, zachránil jste nás.”

„Dokonce i mezi čaroději jsou milí lidé, co?” Být takhle volán z celého svého okolí, Zaganovy oči těkaly kolem.

Nebylo to poprvé, co kopal kolem banditů. Náhodou také zachránil lidi, které předtím míjel, ale tohle bylo poprvé, kdy slyšel slova vděčnosti.

A ten, který byl vtěsnán do kruhu, nebyl jen Zagan.

„Hej, vy jste společnice pana čaroděje?”

„To je ale krásné dítě.”

„Je to dobrý pán, co?”

„Um ..." Nephy také strkali.

A Zagan byl přesvědčen.

Možná proto, že je Nephy se mnou, že? Kdyby byl sám, určitě by ve strachu utekli stejně jako vždycky.

Nevěděl, co se změnilo jen z Nephyiny přítomnosti, ale zdálo se, že ona je hlavním faktorem, který vyvolává jiné pocity než strach.

Ještě před chvílí Zagan vážně uvažoval o tom, že si vezme všechny jejich peníze a zlato, ale teď v něm zůstal složitý a nepříjemný lechtivý pocit.

A pak kočí vytáhl malý váček.

„Hej, ty. Jestli ti to nevadí, mohl bys jet s námi jako doprovod? Přirozeně ti zaplatím ... I když víc peněz nemám.”

„Jasně, to zní dobře.“ Nechal si malý vak zatlačit do ruky, Zagan ho přijal bez jakýchkoliv otázek. Z pocitu jeho váhy poznal, že jsou v něm desítky zlatých mincí.

Dříve by mu tato částka připadala jako drobné, ale nyní za ni byl vděčný. Bylo to dost na nákup ingrediencí, stejně jako oblečení pro Nephy.

Co je to? Je zlato něco, co se objeví tak snadno? Jinými slovy, vypadalo to, že kdyby chodil kolem a likvidoval padouchy, jak uzná za vhodné, peníze by mu prostě přišly do cesty.

Právě když v sobě začal uchovávat tuto slabou naději, došel k překvapivému zjištění. V očích průměrného člověka byl na prvním místě na každém seznamu padouchů.

Při té myšlence ho napadlo, že mu vypadnou kolena, a zatímco se Zagan svíjel v úzkosti, on i Nephy byli natlačeni do kočáru.

Když si sedli vedle sebe, vyměnili si pohledy.

„Pane.”

„...Co?”

„Proč... jsi ty lidi zachránil?”

„Eh? Ah... Chápu. Nakonec jsem je zachránil, co?“ Zagan chtěl Nephy jen ukázat, že se nemusí bát banditů. Neměl tušení, že zachraňuje cestující ve voze nebo tak něco.

Není to ale dobrá příležitost, jak upoutat její pozornost? Uvnitř Zagana začaly vyvěrat postranní motivy.

Ano, prostě potřeboval vyslovit nějaká motivující slova, která by přiměla Nephy, aby mu otevřela své srdce.

Zatímco se modlil za radu, aby k němu přišla jako Barbatos právě v tamtom okamžiku, Zagan odpověděl, jako by to bylo naprosto přirozené.

„Všechno, co jsem udělal, bylo, že jsem ty domýšlivé kusy šmejdů naučil, kde je jejich místo.”

Proč to vždycky pokazím! Překážela mu v tom jeho sebeúcta? Neexistoval způsob, jak by mohl říkat sladká slova, jako je ochrana Nephy, nebo že by nemohl opustit slabé nebo něco takového.

A přece jediné, co vypustil z pusy, byl blaf, který nestál za nic víc než psí hovno. Poté, co hodil svou dlouho očekávanou šanci do koše úplně sám, Zagan se znovu zmítal v mukách.

Proto si toho oproti očekávání nevšiml, ale Nephy k němu vzhlížela s očima plnýma zájmu.

◇