HRH 4 - Prolog: Běžící král

Prolog: Běžící král       

 

— 20. den, 11. měsíce, roku 1 546., kontinentálního kalendáře – královské hlavní město Parnam.

Teplota se v tomto jasném dni mírného podzimu trochu ochladila.

Říká se, že podzim je obdobím jídla, čtení a umění, ale pro mě byl právě teď podzim obdobím sportu.

„No tak, ještě tři kola! Zvedněte ty nohy víc! Soustřeďte se na bicepsy!“ zařval Owen.

„Urgh...“ zasténal jsem.

Běhal jsem po cvičišti hradní stráže víc než půl hodiny, zatímco můj poradce a pedagog, Owen Jabana, na mě křičel svým hrdelním hlasem. Pro některé lidi to možná nevypadá nic moc, ale pro indoorového chlapa, jako jsem já, to bylo dost těžké. Kdybych to bral svým jemným tempem, bylo by to snadné, ale jak jsem klopýtal, byl jsem vystaven Owenovu panovačnému povzbuzení.

„Gahaha! Svaly nikdy nezradí vaši tvrdou práci!“ zařval. „Říká se, že zdravá mysl sídlí ve zdravém těle! Zdravá politika jistě také spočívá v těle zdravého vládce! Teď otestujte své limity! Trapte lýtkové svaly!”

„Já – já se nechci... trápit...“ podařilo se mi říct.

Od té doby, co jsem Owenovi svěřil své vzdělání, mě vždycky, když byl čas, vytáhl na cvičiště. Pak jsem byl podroben tréninkovému menu běhu, cvičných švihů, předstíraných bitev s Owenem a dalších. Cílem bylo vycvičit mě na stejnou úroveň jako svobodníka, podle všeho.

Když byl běh dokončen, zhroutil jsem se a ležel zády na zemi.

„Jsi v pořádku? Sire?“ Když mi Aisha nabízela ručník, znělo to ustaraně.

„Vážně si myslím.... Já umřu.” Když jsem to řekl, když jsem přijal ručník a otřel pot, Owen se tomu zasmál.

„Pevně chápu, kdy to začne být nebezpečné, takže budete v pořádku. V posledních dnech jsem se naučil, jak odpracovat vaši přebytečnou energii. Měl byste běžet ještě deset minut.”

„Už se smiluj... Po tomhle se musím věnovat svým povinnostem,“ zamumlal jsem.

„Nebudete se tedy hýbat, tak co kdybyste odpočíval, když vykonáváte administrativní práci?"

„Žádám tě, abys mi dal pokoj, protože se mi chce spát, když to udělám!“ odsekl jsem.

Je pravda, že i kdyby mé hlavní tělo usnulo, části mého vědomí, které byly rozděleny do mých živých poltergeistů, by zůstaly vzhůru, takže by to byla jen ztráta pracovní síly jednoho člověka, ale stále mě to opravdu vyčerpávalo.

„Hm, sire? Pokud je to pro vás tak těžké, možná byste neměli tlačit na pilu ...“ zeptala se znepokojeně Aisha.

Nicméně...

„Fyzický trénink je důležitý,“ řekla Liscia bez obalu. V určitém okamžiku dorazila. „Potřebujeme, aby Souma zůstal zdravý. Kromě toho, Soumovi to nevadí tolik, jak dává najevo.”

„Cože? Je to pravda?“ zeptala se Aisha.

„Souma žil se svým dědečkem ve svém starém světě, že?“ zeptala se Liscia. „Řekla bych, že důvod, proč to nevzdává, i když kňučí, je ten, že mu sir Owen připomíná dědečka, nemyslíte?”

„...No, to k tomu může patřit,“ přiznal jsem.

Když jsem viděl toho veselého staříka, nemohl jsem si pomoct... však víte. Můj děda nebyl svalnatý chlapák jako Owen, ale byla pravda, že mi to připomínalo staré časy.

„Takže, přišla jsi za mnou kvůli něčemu, Liscio?“ zeptal jsem se.

„No jasně,“ řekla. „Hledal tě Hakuya. Říkal něco o důležité zprávě.”

„Aha...“ řekl jsem. „Slyšel jsi ji, Owene. Teď mě budeš muset pustit.”

Owen rezignovaně pokrčil rameny. „Dobrá, pak budeme pokračovat, až doposloucháte tu důležitou zprávu.”

„Máš v plánu pokračovat, co...?“ Shledal jsem dychtivost starého energického muže poněkud vyčerpávající.

Když jsem se vrátil do úřadu pro vládní záležitosti, Hakuya na mě čekal s klidným výrazem ve tváři.

„Je ta zpráva o tajné operaci, o které jsme mluvili?“ zeptal jsem se.

Hakuya se zdvořile uklonil. „Ano. Práce pokračují rychle. Jde to hladce ... Dá se to tak říct.”

„Hm? Trápí tě na tom něco?“ zeptal jsem se. Měl jsem pocit, že na tom, jak to řekl, je něco divného.

Hakuya se zamyšleně podíval. „Zjistil jsem, že to jde až příliš hladce. Mám pocit, jako by v práci byla jiná ruka než ta naše. Pokud ano, je možné si představit situaci, kdy se výsledek změní v něco, co jsme nečekali.”

„Rád bych se vyhnul překvapení, ale... teď už je pozdě přestat,“ řekl jsem.

„Opravdu.”

Bez ohledu na to, jak moc jsme to s mým chytrým vazalem naplánovali, situace nikdy nedopadla tak, jak jsme si představovali. V předchozí válce se zaručeně objevily nepředvídané události. Proto jsme vždy museli být připraveni. Abychom bez ohledu na to, jaký výsledek nás čeká, mohli reagovat.

„Nemůžeme plán změnit,“ řekl jsem. „Postupujte opatrně vpřed a přitom pečlivě sledujte situaci.”

„Rozumím.“ Hakuya se uklonil.

Rozpřáhl jsem paže. „No, tak... asi se vrátím na cvičiště. Když mi to bude trvat moc dlouho, Owen mi nedovolí slyšet konec.”

„Přes všechno stěžování se pořád vracíte pro další, chápu.“ Hakuya obrátil oči v sloup.

Kysele jsem se zasmál a řekl, „No, dalo by se říct, že se připravuji na všechny nepředvídané události.”