AdD 1 - Kapitola 2: První láska někoho s poruchou komunikace se podobá chuti plesnivého chleba 6/7

 A teď, kam dál?

Poté, co se převlékla do nového oblečení, zdálo se, že Nephy dokáže chodit mnohem snadněji. S tímhle by asi bylo fajn se tu a tam projít.

Když o tom přemýšlel, Zagan cítil, jak se k němu něco stahuje. Když se otočil, viděl, že Nephy nesměle svírá lem jeho roucha.

Zdálo se, že si to dotyčná osoba neuvědomuje, a naklonila hlavu na stranu.

Aha... Poté, co si ji prodavačka dobírala, se možná vyděsila.

Při srovnání její chmurné postavy ze včerejška s jejím okouzlujícím já dnes se Zagan cítil šťastný.

Zagan opatrně pokračoval v chůzi a dával pozor, aby jí nesetřásl ruku, ale také se snažil zajistit, aby si Nephy neuvědomila, co dělá. A jak kráčeli dál, tak uslyšeli bouřlivý zvuk řinčení kovu.

Při pohledu na zdroj hluku se zdálo, že je poblíž kovář. Vedle mečů a brnění, které používali andělští rytíři a vojáci, se hromadila hora kovových cetek.

A uvnitř byly také obojky pro otroky.

„Vcházíme do toho obchodu.”

„Ano.“ Když Zagan kráčel ke kováři, Nephy šla za ním.

Interiér vypadal jako každá stará dílna. Stěny měly na policích seřazené velké množství zboží a hlouběji v ní bylo několik mužů, kteří naráželi na rozžhavený kov.

Když zavolal na muže, jeden z nich vyskočil, očividně vylekaný.

Tato reakce však byla přirozená, když na vás náhle zavolal čaroděj.

Muž vypadal naprosto vyděšeně a obrátil se k Zaganovi.

„M-Mohu vám pomoci?”

„Podívejte se, chci, abyste se k něčemu vyjádřil.“ Ten, co přišel, byl trpaslík. Neměl vousy, a proto bylo těžké určit jeho věk. Vypadal jako mladý muž, ale možná byl také středního věku.

Trpaslíci byli hbití rukama a říkalo se, že jsou pyšní, když přijde na jemné ozdoby a výmysly.

Zagan pak před něj postavil Nephy.

„Chci, aby jste podíval na obojek té dívky... Víte, jak to odstranit?“ Nephyino tělo se zachvělo záškubem.

A pak se podívala na Zagana, jako by tomu nemohla uvěřit.

Hm? Když na to teď myslím, řekl jsem Nephy, že jí sundám obojek? Měl pocit, že nikdy nic neřekl.

I kdyby se to nedalo hned odstranit, kdyby věděla, že má v úmyslu to udělat, byla by nejspíš klidnější, takže Zagana odrazovala nízká úroveň jeho konverzačních schopností.

Nephy pak nervózně otevřela ústa, aby promluvila.

„Um, pane...”

„Jestli budeš dál nosit ten obojek, tak budeš navždy Marchosiovým majetkem, ne? Ty to nepotřebuješ.” Vzhledem k tomu, že se ještě jednou zmínil o Nephy jako o objektu, Zagan si zakryl tvář.

A přesto, Nephyiny tváře se lehce začervenaly, když přikývla.

„...Ano.”

„...Dobře.“ Nevěděl, co je na tom dobrého, ale Zagana to stálo všechno úsilí, aby tu odpověď vyslovil.

Potom trpasličí kovář ustaraně zvýšil hlas.

„Odstranit, říkáte? Myslíte tenhle obojek?”

„Jo.”

„...Prosím, ušetřete mě těch vtipů. Není to kouzelnický aparát? Naše ruce nic takového nezvládnou.“ Nephy lehce pokleslo rameno, ale to už Zagan také věděl.

„Chci slyšet o jeho struktuře. Dá se to odstranit rozbitím zámku?“ Po vyslechnutí této otázky kovář upřeně pozoroval obojek.

Nakonec ukázal na zámek, který spojoval obojek. Hmotnost kovu spojená s klíčovou dírkou měla šest hřídelí, které z ní vyčnívaly, a vypadalo to, že obojek svazují k sobě.

„Prosím, podívejte se na ten zámek. Tento límec je strukturován tak, že je upevněn na tomto jednom bodě. Jakmile se zámek odstraní, rozpadne se na kousky. Tedy normálně.“ Tím, že přidával normálně, to pravděpodobně znamenalo, že neví, jaký mechanismus se při čarování přidává.

Zagan pak se zaúpěním odpověděl.

„Právě proto, že magie je moc, která má převrátit přirozené představy, je udělán tak, aby vypadal jako originál. U límce s takovou strukturou není zámek pravděpodobně jen dekorací, že?”

„Taky je trochu těžké vám to říct, ale...“ Kovář se zašklebil, jako by váhal promluvit.

Zdálo se, že nechce, aby to Nephy slyšela. A když se od ní distancoval, zašeptal tiše Zaganovi do ucha.

(Je pravděpodobné, že v té věci je nastražená past.) (Past?) (Ano. Pokud to není odstraněno se správnými postupy, pak se mechanismus aktivuje... V nejhorším případě je tu pravděpodobnost, že se té malé dámě stane něco hrozného s krkem…) Zagan nechtěl ani pomyslet na to, co by něco strašného obnášelo.

To byl pravděpodobně důvod, proč kovář také poněkud vyhýbavě hovořil o svých odpovědích.

Jak jsem si myslel, bude nebezpečné odstranit to násilím…

Pokud došlo na prosté zničení obojku, pak Zaganova moc bohatě stačila.

Rozhodl se však být opatrný, protože obojek tu nechal nějaký arcidémon, a zdálo se, že se rozhodl správně.

„Myslím, že nejlepší by bylo použít původní klíč a otevřít ho.”

„No, To se vsadím.“ Zagan to věděl, ale neměli ho ani hostitelé aukce.

Pokud jde o vodítka, no, není to tak, že bych neměl žádné...

Nicméně byla pravda, že tu nebyla ruka, kterou by mohl skutečně rozehrát.

Prozatím, Zagan zjistil vše, co chtěl vědět, a pak vytáhl z kapsy několik stříbrných mincí. Byla to směna z doby, kdy kupoval Nephyiny šaty.

„Máte mé díky. Vemte si to.”

„Ne, neudělal jsem nic, za co by stálo platit. Kromě toho, v žádném případě si od vás nemůžu vzít žádné peníze.”

„Cože...? Co tím myslíte?“ Trpasličí kovář se hořce usmál a řekl:

„Koneckonců, už předtím... jste mě zachránil.“ Zagan si na nic takového vůbec nevzpomněl, a tak naklonil hlavu na stranu.

„Už je to... asi rok. Když byl náš kočár napaden, zachránil jste mě a mou dceru. Tehdy jsme vyšilovali a utekli, ale vy jste nás přehlédl, aniž by jste naštval. Prosím, nějak nám to odpusťte.”

Zdálo se, že mezi lůzou, do které Zagan kopl, protože zjistil, že mu bolí oči, byl čaroděj nebo něco, co útočilo. A výsledkem bylo, že tento muž a jeho dcera byli nakonec zachráněni Zaganem.

Neměl v úmyslu od nich požadovat vděk, ale byl vděčný, že teď nechce dostat zaplaceno. Zagan pak vrátil stříbrné mince, které vytáhl, zpátky do kapsy.

„Dobrá tedy, dám to pryč. Měl byste zapomenout i na tu triviální věc. Také si na to nevzpomínám.“ Když to říkal, připadalo mu, jako by se snažil zastřít fakt, že žádné mince neodevzdal, ale kovář se podivně zasmál.

„Nezapomenu na to, víte? Pokud budete ještě něco potřebovat, stavte se, prosím, kdykoliv.” Potom, Zagan a Nephy nechali obchod za sebou.

Co se dneska děje? Lidé kolem něj byli až příliš přátelští, než aby mu to připadalo děsivé. Opravdu to, že jsem vzal Nephy s sebou, tak drasticky změnilo situaci?

Zdálo se, že Zagan si neuvědomuje pravdu.

Zdálo se, že neví, že on, který se vždycky tvářil tak, jako by si jeho hněv zasloužilo všechno na světě, se teď tváří hrozně něžně.


2 komentáře: