IwS 3 - Kapitola 1: Božský národ, Eashen 5/5

Jakmile jsem prošel portálem světla, viděl jsem jednookého, snědého muže, jak stojí ve velké zahradě. Byl obklopen znehybněnými Takedovými vojáky. Muž s páskou přes oko si všiml našeho náhlého příchodu a podíval se přímo na nás, jeho stín tančil kvůli dvěma ohňům vedle něj.

„Aha. Takže za tohle je zodpovědná Elitní čtyřka? Opravdu jste mě překvapili. Jak jste toho dosáhli?“

„To nemusíš vědět. Teď drž hubu a chcípni!“ Yamagata zamával velkým mečem a zaútočil na Kansukaye. Whoa, sakra! Teď je tu někdo, kdo rychle jedná! Ale myslím, že jeho vzhled to zrovna neskrývá. Yamagata Massakage – kapitán Takedových úderných jednotek – máchl čepelí přímo na Kansukayův krk. Byl však zablokován katanou obrněného samuraje, který vyskočil ze strany.

„Cože -?!“ Byl oděn v červené zbroji a helmě s ozdobou lva. Samurajovy bílé vlasy tančily kolem, když odrážel Yamagatův velký meč.

Obličej mu zakrývala červená Oni maska. Byl skoro dva metry vysoký a měl svaly tak velké, že to vypadalo, že prasknou. Počkej... to není možné...

„M-Milorde...?" Chraptivý hlas, který nějak unikl starci Babovi ze rtů, potvrdil mou domněnku o obrněném samuraji.

To byl Takeda Schingen. Ten, který byl kdysi pánem Takedy. Nyní zredukován na pouhou loutku pod Kansukayovou naprostou kontrolou.

„Kansukayi, ty špíno! Ty by ses odvážil použít lorda Schingena jako štít?!“

„Štít? To bych nikdy neudělal. Lord Schingen mě pouze chránil. To je vše. Přesto mě mrzí, že jsem ho vtlačil do situace, která si to vyžádala. Budu požadovat náhradu.“ Kolem Kansukaye se shromáždila magie a vytvořila velký kruh uprostřed zahrady. Prvek toho kruhu je ... Temnota! Něco vyvolává! „Vystup, temnoto. Hledám službu kostí: Kostra válečníka [Skeleton Warrior]!“ Z magického kruhu vylezla kostra. V pravé ruce třímala zakřivený meč a v levé kulatý štít. Člověče, ten Kansukay má určitě slabost pro nemrtvé síly.

„Režim čepele.“ Vytáhl jsem Brunhild a okamžitě ji proměnil v dlouhý meč. Kostra na mě zaútočila, tak jsem se otočil vodorovně a rozdělil ji napůl.

Ale kostra se pomalu začala pohybovat a regenerovat, jako by krčila rameny nad mým smrtícím úderem. Její rozštěp páteře se posunul zpátky na místo a vstala, připravena mě znovu napadnout. Co to sakra?!

„Vystup, světlo! Zářící duet: Světelná šipka [Light Arrow]!“ Slyšel jsem, jak Leen vrhá kouzlo a o chvíli později proletěl kostrou přede mnou světelný šíp. Kosti se roztříštily na fragmenty, které se už nikdy neregenerovaly.

Huh? Proč to fungovalo?

„Určitě víš, že nemrtví jsou slabí na světelnou magii, že? Nesmyslné sekání tě nikam nedostane, hlupáku. Oh, jasně. Vrátil jsem Brunhild do režimu zbraně a znovu ji nabil. Rozhodl jsem se použít světelné magické kulky.

Zamířil jsem na lebku další kostry přicházející ke mně a stiskl spoušť. Výstřel byl doprovázen výbuchem světla, které kropilo kosti a bránilo jim, aby se znovu zvedly.

Podíval jsem se stranou a uviděl Tsubaki, starce Babu a Naita, jak statečně bojují s živými kostmi, jejichž regenerace způsobila, že zápas vypadal bezvýsledně.

„To je otravné. Prostě to všechno ukončím najednou.“ Leen uvolnila svou magii a způsobila, že se jí pod nohama objevil kouzelný kruh. Začal se rozšiřovat, až byl dost velký, aby pokryl celou zahradu.

„Vystup, světlo! Svítící vyhnanství: Vyhoštění [Banish]!“ Hned poté, co vyslovila své kouzlo, všechny kostry v zahradě vybuchly v částice světla a zmizely. Co to sakra bylo? To bylo parádní! Asi jsem od klanového matriarchy kouzelně zběhlých víl neměl čekat nic menšího.

„Hmm... Magie čištění světelných prvků. To vůbec není špatné. Nicméně.“ Rudý obrněný samuraj stál před Kansukayem, připraven ho chránit. Namířil katanu na Yamagatu, zablokoval mu cestu a bránil mu v pohybu vpřed.

„Milorde! Prosím, ustupte!“

„Schingen-sama! K čertu s tím slizkým ubožákem!“

„Podívejte se, jak šlape po našich pocitech... jaká špína!“

„Heheheh, je to k ničemu. Náš drahý pán mě chrání. Moc dobře vím, že nejste schopni zkřížit meč s vůdcem, kterému jste tak vděční. To znamená, že nemůžete vztáhnout ruku na m ...“ Než Kansukay dokončil větu, Schingenova maska se náhle roztříštila. Věci se trochu vlekly, tak jsem to střelil svou zbraní.

Obrněný samuraj padl tváří k zemi. Loutkař už nad ním neměl žádnou moc. Bezva. Zničení masky ho opravdu zastavilo. Když byl čin vykonán, otočil jsem Brunhild v ruce.

„Co-cože?“ S překvapeným výrazem ve tváři, se Kansukay podíval mezi Schingenovo nehybné tělo a mě.

„Prcku, ty ...“

„Hej, ani jsem ho neznal.“

„To je pravda ... Přesto bych ocenil, kdybys zvážil i naše pocity ...“ Starý muž Baba a Naito se na mě dívali s šokovaným výrazem, ale já opravdu nevěděl, jak mám reagovat.

„H-Heheheh, působivé. Ale pořád mám tohle!“ Kansukay si sundal pásku z levého oka. Uvnitř důlku bylo červené, zářící oko – ne, drahokam. Zářil záhadným, příšerným, zlověstným způsobem, jako by tlouklo jako srdce. To je ten klenot, o kterém nám řekli?

„Dokud budu vlastnit klenot nesmrtelnosti, nemohu zemřít! Můžeš mi dokonce useknout hlavu a stejně, se okamžitě vzpamatuji!“

„Takže jsi použil sílu klenotu, abys dal nesmrtelnost Oni maskovaným vojákům?“

„Heheh, to jsem udělal! Negativní na tom je, že mohu vydat jen ty nejjednodušší rozkazy, když jsou vojáci ode mě příliš daleko, ale tento Artefakt to více než vynahrazuje velkou magickou silou a nesmrtelností, kterou poskytuje!“ Kansukay hrdě odpověděl na Leeninu otázku. Začínalo být jasné, že ta věc je příčinou celé této znepokojivé situace.

„Hoo-ahhh!!!S mocným válečným pokřikem, Yamagata obrátil svůj velký meč na Kansukaye. Útok mu úhledně usekl paži, ale ta se rychle změnila v černou mlhu a zmizela v nicotě. O chvíli později, Kansukayovi narostla dokonalá nová paže.

„Cože -?!“

„Říkal jsem ti, že to nebude fungovat! Dokážu se regenerovat bez ohledu na to, kolikrát mě sekneš! A to vše díky tomuto klenotu!“

„[Apport].” Použil jsem kouzlo a v ruce se mi objevil malý kulatý předmět.

No, právě řekl, že bez toho šperku nebude regenerovat, že? Vyhodil jsem zářící rudý drahokam do vzduchu a chytil ho, jen pro případ, že by si Kansukay neuvědomil, co se právě stalo.

„N-Ne!" Spěšně položil ruku na levé oko. Bylo zřejmé, že klenot tam už nebyl. Počkejte. Napadá mě, že ta věc byla v jeho hnusném starém očním důlku kdoví jak dlouho... Ew. Ew. Ew. To je hnus!

„Ty-ty parchante! Kdy jsi...?!“

„Páni, mluv o tom, že máš lepkavé prsty. To je další nulové kouzlo?“

„Jo. [Apport] mi umožňuje okamžitě přinést malé předměty ke mně. Užitečné v situacích, jako je tato.“ Leen se podívala na drahokam v mé ruce, rychle ho vzala mezi prsty a přimhouřenýma očima si ho prohlížela. Obočí se jí svraštilo, jak její pohled zesílil. Ta věc je dost hnusná, upřímně.

„Hmm, tenhle je opravdu špatný. Má prokletí, které shromažďuje negativní energii z okolí a činí srdce majitele nečistým. Pravděpodobně to použil nějaký divný čaroděj. Ať tak či onak, je to důvod, proč tento muž ztratil zdravý rozum. I když, vzhledem k tomu, že čisté srdce překáží ovládání mrtvol, nemohu si pomoci, ale nazývám to praktickým.“

„Udělalo na mě dojem, že se to dá poznat už při pouhém pohledu.“

„Nepodceňuj oči víly.“ Hrdě nafoukla hrudník.

Asi jsem od klanového matriarchy víl neměl čekat nic menšího. Stále zapomínám, že je to docela velká věc ...

„Artefakty jsou kouzelné nástroje ze starověkých civilizací. Všechny jsou nesmírně vzácné, ale tenhle vstřebal tolik zloby, že je teď bezpečné nazývat to koncentrovanou katastrofou. Nejlepší je ho zničit.“ Leen zvedla pravou ruku ve které stále držela drahokam, a zamířila na nedalekou zeď.

„Co to děláš?! Nech toho!“

„Nepřestanu.“ Leen se zlomyslně usmála na zoufalého Kansukaye. Člověče, ona opravdu ráda dělá věci, které lidé nechtějí...

Leen hodila šperk vším, co měla, takže dopadl na zeď a roztříštil se na mnoho kousků.

„GHaahgHGHhh!!!” S krvavým výkřikem, Kansukay padl na zem. Po chvíli svíjení se přestal hýbat a začal postupně vysychat do pokroucené, mumifikované podoby.

Brzy se z něj stal prach a mírný vítr ho odvál na noční oblohu.

„Děkuji... vám...“ Huh? Slyšel jsem teď nějaký hlas... nebo se mi to jen zdálo?

„Cože.... Co se právě stalo?“

„To znamená, že Yamamoto Kansukay už zemřel. Interakce s klenotem pravděpodobně pohltila mimo jiné jeho magii, sílu vůle a výdrž.“ Poté, co Kansukay zmizel a nechal za sebou jen své šaty, Yamagata položil docela dobrou otázku. Naštěstí tam byla Leen, aby to objasnila. Takže se zničeným klenotem se tělo nedokázalo udržet? To znamenalo, že byl sám nemrtvý, co?

„Ach, lorde Schingene!" Stejně jako Kansukay se i Oni maskovaní vojáci proměnili v prach a zmizeli na noční obloze. Mohl jsem jen doufat, že jim to umožní odpočívat v pokoji.

Elitní čtyřka a Tsubaki dali ruce dohromady a vyslali své modlitby za mrtvé. Možná to bylo tím, že jsem byl Japonec, ale nemohl jsem si pomoci, abych se k nim nepřidal.