IwS 3 - Kapitola 2: Babylonské dědictví 1/11

Kapitola II: Babylonské dědictví

       

Od incidentu s Kansukayem uplynuly tři dny.

Zpočátku bylo všechno poměrně hektické, ale země Takeda rychle získala stabilitu a našla nového pána. Patrně Kousaka – ten z Elitní čtyřky, který nás požádal o pomoc – ukrýval před Kansukayem dítě lorda Schingena.

Nekromant si byl plně vědom chlapcovy existence, ale vzhledem k tomu, že sám lord Schingen už byl jeho loutkou, pravděpodobně o dítěti příliš nepřemýšlel. Alespoň tak to na první pohled vypadalo. Nebylo pochyb o tom, že tento chaos nezpůsobil nikdo jiný než Kansukay, ale nemohl jsem si pomoci, abych si nepoložil otázku, zda čaroděj, s nímž jsme bojovali v zahradě, jednal podle své vlastní vůle.

Mohl jsem to přehánět, ale část mého já věřila, že i poté, co ho Artefakt připravil o zdravý rozum, Kansukay se podvědomě snažil vyhnout tomu, aby ublížil dítěti svého zesnulého pána.

Bez ohledu na to se dotyčný syn, Takeda Khatsuyohri stal novým feudálním pánem a Elitní čtyřka byla opět nejbližšími poradci Takedovy hlavy.

Jen pro jistotu, jsem jim řekl, aby se vyhnuli hádkám s Odou. Na druhou stranu, vzhledem k tomu, že můj předchozí svět a tento nebyly úplně synchronizované, moje obavy a varování mohly být zbytečné. Ale rozhodl jsem se, že když uplyne pár let a já budu najednou informován, že Takeda byl zničen, to by mě, mírně řečeno, moc nepotěšilo.

Když se válka mezi Tokugawou a Takedou urovnala, rozhodli jsme se vydat na cestu k našemu původnímu cíli, ruinám Nirya.

Bylo nám řečeno, že jsou na okraji Shimazuova území, směrem k nejjižnější části Eashenu. Naštěstí, starý Baba to místo navštívil, když byl mladý, takže stačilo, aby se se mnou o ty vzpomínky podělil.

Ve vší počestnosti, držet se za ruce a dotýkat se čelem statného starce mi připadalo jako podivný trest z večírkové hry nebo tak něco.

„Otče, matko, bratře, Ayane. Odcházím.“

„Dobrá, dávej na sebe pozor.“

„Touya-san, prosím, dávejte pozor na mou dceru.“ Když jsme se loučili s Yaeninými rodiči v jejím domě v Oedu, Nanae ke mně sklonila hlavu. Nevěděl jsem, jak reagovat, uklonil jsem se stejným způsobem. Jutaro a Ayane stáli vedle Nanae a usmívali se na nás všechny.

„Přijdeme vás znovu navštívit, až budeme mít volný čas. Můžete také navštívit mé místo v Belfastu.“

„Těšíme se na to.“ Potřásl jsem Jutarovi rukou a otevřel [bránu] k ruinám.

Když jsme prošli, zatím co jsme se stále loučili s Yaeninou rodinou, byli jsme uvítáni krásnou písečnou pláží.

Nekonečně široké moře jemně hladilo bílý písek. V dálce jsem viděl skalnatou oblast a malý les, ale to bylo asi tak všechno, co se týkalo malebné rozmanitosti.

Jediným pohledem na mapu jsem zjistil, že jsme na malém pustém ostrově. No, pustý možná nebylo to správné slovo, když uvážíme, že pevnina byla jen dvě stě metrů daleko.

Smaragdově zelené moře nás oslnilo zářivým slunečním světlem, které se odráželo. Vzpomněl jsem si, že jsem četl něco o tom, že bílý písek je bílý, protože hodně z toho byly korály a skořápky, které se rozpadly na malé kousky.

„Páni, to je nádhera...“ Yumina kráčela po bílém písku s očima upřenýma na moře. Kohaku byl hned vedle ní, očividně měl potíže s chůzí, zatímco autonomní medvědice Paula skotačila, jako by to nic nebylo. Vážně, co je sakra s tím [programem] na té věci?

Na rozdíl od medvěda jeho paní ladně kráčela po písku se slunečníkem v rukou. Počkej, kde jsi to vůbec vzala?

„Už je to nějaký čas, co jsme viděly moře.“

„To máš pravdu, ségra.“ Dvojčata přijala slaný mořský vánek a šla napřed, zanechávajíc za sebou stopy v písku.

Yae se vydala za nimi, ale než je stačila dohnat, zastavila se, aby si sundala sandály a ponožky. Nejspíš plné písku, to by mě taky štvalo...

„Ouch! Horký! Horké horké horké!" No tak, Yae. S takovým sluncem, co jsi čekala? Ještě nebylo ani poledne, a přesto na nás slunce, visící vysoko na jasné modré obloze, už svítilo. Veškerý žár světla proměnil písečnou pláž v menší peklo.

Yae se rozhodla vyhnout žáru poskakováním na jedné noze a pak na druhé a spěšně se vydala k moři. Vypadalo to jako divný tanec.

No, tohle místo by bylo určitě skvělé letovisko, ale kde přesně jsou ty ruiny? Počkat, neříkal Jubei něco o tom, že jsou na dně moře? Je tomu skutečně tak? Raději se ujistím ...

Hledal jsem v mapě ruiny. Okamžitě jsem dostal jeden zásah.

Jubei nelhal, opravdu ležely na mořském dně. Podle mapy byly asi sto metrů před námi, pod vlnami. Na první pohled jsem nic neviděl. Asi se budeme muset potopit.

„Leen. Znáš nějaká kouzla, která lidem umožňují přežít pod vodou?“

„Znám jen magii, která umožňuje lidem chodit po vodě. Vzpomínám si, že jsem slyšela o nulovém kouzlu, které umožňuje uživateli dýchat pod vodou, ale neměla jsem zájem, tak jsem zapomněl jeho jméno.“

 

Sakra, Leen, to je nejdůležitější... Asi se tam musím nejdřív ponořit a potvrdit existenci ruin. Kdybych měl plavky, už bych se do nich převlékl, ale tenhle svět nemá ani ty. Jít tam jen se spodním prádlem by bylo taky trapné...

Šel jsem přímo k místu, kde se moře stýkalo s pískem, kde se Elze, Linze, Yae a Yumina bavily v pobřežních vlnách. Podle toho, jak cákaly vodu kolem, bylo zřejmé, že se dobře baví.

„Ta studená voda je tak příjemná! Je na prd, že jsme si nevzali plavky. Chci si jít zaplavat.“

„...Počkej chvilku. Plavky existují?“ Elzenina slova mě málem zmrazila na místě. Vždycky jsem měl dojem, že tenhle svět nemá plavky.

„Hm? Myslím, že většina obchodů s oblečením je prodává. Dokonce jsem slyšela, že existují různé druhy plavek, které se prodávají v závislosti na regionu.“ Linze mi odpověděla na otázku. Takže plavky existují...

„No, už jsme na pláži, takže bychom si toho mohli co nejvíc užít.“ Pokud šlo o oblečení, nebylo pro nás lepšího místa než Zanacův obchod, tak jsem otevřel [bránu], která nás spojila s Refletem.

Už je to nějaký čas, co jsme Zanaca viděli naposledy, takže se náš rozhovor trochu vlekl, až začal mluvit o tom, jak se nedávno zásobil plavkami, aby udržel krok s poptávkou po teplejších ročních obdobích. Byl to případ perfektního načasování.

Zpochybňoval jsem existenci poptávky po plavkách tady v Refletu-ne-u-moře a bylo mi řečeno, že lidé často plavou v blízkých řekách nebo v jezeře asi půl dne chůze od města. Byl jsem také informován, že někteří zámožnější místní mají dokonce soukromé bazény.

Vzhledem k tomu, že dívkám bude zřejmě trvat věčnost, než si vyberou plavky, řekl jsem jim, že je vyzvednu později. Udělal jsem rychlou zajížďku zpátky domů. Kdybychom se měli bavit na slunci, udělal bych, co by bylo v mých silách, abych se ujistil, že nikdo nebude vynechán.

„Moře, že?“

„Páni. To zní báječně!“

„Slečno Cecile, co je to moře?“ Moje tři služebné daly své jedinečné reakce na můj návrh. Nebyly proti tomu nápadu, tak jsem otevřel další [bránu] a v podstatě strčil Lapis, Cecile a Renne rovnou do Zanacova obchodu.

Pak jsem šel do kuchyně a udělal to samé Cree. Její manžel, Julio zahradník ji měl brzy následovat.

Nechat domov úplně bez dozoru byl ale špatný nápad, takže Tom a Huck nemohli jít s námi. Udělal jsem si v duchu poznámku, abych jim to později nějak vynahradil.

Laim řekl, že si nepůjde zaplavat, tak jsem ho vzal s sebou rovnou do domu vévody Ortlinde. Koneckonců, to byl dům někoho, kdo by se opravdu naštval, kdybych je opomněl pozvat.

 

„Moře Eashenu, co? To zní skvěle! Pojďme!“

„Otče! On pozval mě, ne tebe!“ Je tato země vážně tak nedůležitá? Proč je vévoda ze všech lidí tak dychtivý jet k moři? Vévoda a jeho dcera byli ve skvělé náladě. Ellen, Ortlindova žena je pozorovala s širokým úsměvem na tváři.

Chystal jsem se otevřít [bránu], abych přemístil vévodovu rodinu a jejich komorníka, Leima, do Zanacova obchodu, ale pak vévoda Ortlinde řekl něco absurdního.

„Proč nepozvat mého bratra!“

 

„Hohoh, Eashenské moře, říkáte? Jak ohleduplné od mého malého bratra, že nás pozval.“

„Ooh... už je to nějaký čas, co jsem si užila slaný mořský vánek.“

„...Nemáte se starat o vládní záležitosti?“ Jak se Jeho Veličenstvo a královna Yuel nadchly nad vyhlídkou na cestu k moři, svou otázkou jsem na jejich nadšení vrhl deštivý mrak.

„Na dnešní odpoledne nemám absolutně žádné plány. Vlastně jsem přemýšlel, že pozvu Ala na hru shogi. Už je to nějaký čas od našeho posledního zápasu, víš? Takže v tomto ohledu nejsou žádné problémy! Jsem úplně volný! Ahahaha!“ Nedokázal jsem říct, jestli je to dobré načasování, nebo špatné znamení. Ať tak či onak, jejich královské klenoty vyčnívaly jako bolavý palec, takže jsem je nechal převléknout do něčeho jednoduššího. Byl jsem si docela jistý, že při pohledu na nádhernou korunu Jeho Veličenstva Zanac omdlí a spadne na zem.

Pak jsem šel za generálem Leonem požádat o doprovod, abych se ujistil, že král a jeho rodina budou v pořádku. Neváhal říci, že se role ujme on sám. Počkej, to myslíš vážně? Vy jste generál! Máte povinnosti!

„Heh! Bylo by něco strašně špatného, kdybych nepřišel se starým dobrým králem na jeho dovolenou! Já se taky trochu pobavím!“ Bouřlivý a intenzivní jako vždy, mi Leon zabušil na záda a ještě víc mi rozštípl křehkou páteř. Sakra, to bolí! Taky jsem se snažil pozvat Charlotte. Byla vnímavá, ale pak mě okamžitě umlčela, když se dozvěděla, že tam bude Leen. Trauma muselo být hluboké.

 

Jakmile král a jeho žena vyšli ven ve svých zjednodušujících, ale stále drahých šatech, otevřel jsem [bránu] do Zanacova obchodu.

Ach, bože, teď je tu spousta lidí. Počkejte ... počítám o dva víc, než by mělo být. Kdy se sem dostala Micah a Aer ...?

„Hej, už je to dlouho. Daří se ti dobře?“

„Elze nás pozvala. Nemohly jsme odmítnout možnost jít k moři.“ Ah, tak to byla Elze. No, vlastně o nic nejde. Začal jsem posílat ty, kteří si už koupili plavky, přímo na pláž. Začínalo to být otravné, tak jsem prostě vytvořil [bránu] a nechal ji otevřenou.

Jakmile jsem byl na pláži, použil jsem [úložiště] k získání železa a prádla, na které jsem použil [modelování] k vytvoření dvou zjednodušujících oblékacích stanů.

Holky mají velký, ale nám chlapům by měl stačit menší. Elze rychle vešla do stanu a odehnala mě. Nemusíš se mnou zacházet jako se psem, víš...

Pokračoval jsem ve výrobě slunečníků a plážových židlí, následovaných pořádným slunečníkem. Relaxace byla koneckonců během epizody na pláži prvořadá. Věci by pěkně zhořkly, kdyby někdo dostal úpal. V neposlední řadě jsem použil gumu, abych vyrobila pár plážových míčků a plaveckých kruhů.

Čím víc lidí dostávalo plavky od Zanaca, tím víc lidí přicházelo na pláž. Když všichni skončili, byl to už docela dav.

Já, Elze, Linze, Yae, Yumina, Leen, Lapis, Cecile, Renne, Crea, Julio, Laim, vévoda Ortlinde, Ellen, Sue, Leim, Jeho Veličenstvo král, královna Yuel, generál Leon, Micah a Aer. Nepočítám-li dvě malá stvoření... Celkem nás bylo jedenadvacet. Téměř celá třetina z nás byla také královská hodnost. Přesto však bylo třeba říci, že počet mužů byl převyšován v podobném poměru.

Dobře, všichni jsme si připravili plavky ... Laim a Leim nejsou zahrnuti, myslím, že je čas zavřít [bránu] ... Počkejte ... Kecy, zapomněl jsem na sebe!

Spěchal jsem zpátky a koupil si zjednodušující jednolité plavky. Byly černé a nebyly vyrobeny z nylonu nebo polyesteru, ale materiál se od nich příliš nelišil. Byl pěkně elastický a měl dokonce i odpuzující vlastnosti. Zeptal jsem se Zanaca a ten mi řekl, že to bylo vyrobeno z nití kokonů, které vyrobil brouk u vody zvaný Vodní motýl. Zřejmě se často používal pro luxusní deštníky.

Poděkoval jsem Zanacovi, vrátil se na pláž a vytvořil pevnou [bránu] vedoucí do obývacího pokoje mého domu v Belfastu. Nechtěl jsem se obtěžovat s výrobou záchodu nebo tak, takže by to fungovalo stejně dobře.

A teď k jídlu... musí to být plážové barbeque. Jediné, co jsem musel udělat, bylo připravit železný talíř a oheň na dřevěné uhlí. Koneckonců jsme měli ve spíži docela dost masa a zeleniny. Počkat, a co pití...? Ah, Můžu jen vykouzlit nějaké ledové nádoby a zchladit trochu ovocné vody. A co... Počkej... jsem to jen já, nebo jsem jediný, kdo tu dělá nějakou práci? Ne, je to jasné jako facka! Nikdo se mi tady ani nesnaží pomoct! K čertu s vámi všemi! Já se chci taky bavit! Hm ...? Počkejte, proč jsme vůbec přišli na pláž?

◇　◇　◇

--------------------------------------------------------------------------------------------------------

První plážová epizoda začíná…😁
V této kapitole se už trochu rozejde a vlastně dostane i dál než bylo anime. A některé informace budou dosti zásadní s velikým významem…