HRH 4 - Závěrečná kapitola: Ve sněhu 3/4

 V jisté zemi byl král.

Král nebyl moudrý, ale ani hlupák. Nevládl dobře, ale ani špatně. Byl to takový průměrný král.

V době, kdy byl svět stabilní a země již byla připravena k úspěchu, by byl nazván dobrým králem bez chyb. Nicméně v jeho době se objevilo panství Pána démonů a hrozba nestvůr uvrhla svět do chaosu.

Válečné požáry se do jeho země možná ještě nerozšířily, ale přišla potravinová krize a ekonomika se pomalu blížila ke kolapsu. Průměrný král nemohl udělat nic účinného, aby se s těmito problémy vypořádal.

Pak jednoho dne přišla žádost z velké země na západě, aby provedli povolání hrdiny, o kterém se vyprávělo v království tohoto krále. Bylo to formulováno jako žádost, ale neměl prakticky žádnou možnost ji odmítnout. A tak průměrný král provedl povolání hrdiny, jak bylo požadováno.

Tento rituál uspěl, když si to nikdo nemyslel, a přivedl do království mladého muže z jiného světa. Král zápasil s otázkou, zda mladého muže vydat velké zemi na západě. Bylo to proto, že kdyby ho ztratil, pustil by svůj klíč k vyjednávání s velkým národem na západě.

Mladík, který byl povolán, řekl bojujícímu králi toto:

„Jestli chceš bojovat s démony, měl bys obohatit zemi a posílit armádu.”

 

...tento příběh mi zněl povědomě.

Nicméně vývoj od této chvíle se lišil od příběhu, který jsem znal.

 

Když král slyšel, co mladík říká, vycítil, že ten muž má dary, které on sám nemá, a rozhodl se jmenovat ho na post premiéra. Mladý muž reagoval na jeho očekávání, zoufale pracoval a prováděl různé reformy. Díky tomu začalo království vykazovat známky zotavení z potravinové krize a finančních potíží.

Našli se však i tací, kterým byl mladý muž na obtíž.

Byli to šlechtici té země. Sami bez velmi dobré pověsti.

Byli rozzlobení, když byl za premiéra vybrán mladík, o kterém nikdy předtím neslyšeli, ale ještě víc je popudilo, když začal s reformami. Mladý muž vykořenil korupci, aby našel potřebné finance, a provedl reformy, které zasáhly do bohatství vyšší třídy.

Mnohokrát navštívili krále a snažili se ho přesvědčit, že škodí zemi a měl by být zbaven moci.

Nicméně, mladý muž měl spojence. Generála armády této země.

Střízlivý a čestný generál armády dokázal přesně posoudit mladíkův talent a stal se jeho podporovatelem. Nicméně šlechtici s nevalnou pověstí se tímto vývojem nebavili, jen zesilovali své pomluvy proti němu.

Slyšet jejich nactiutrhačná slova den co den, král se postupně stal postiženým nejistotou.

Je pravda, že mladý muž byl nadaný, ale měl příliš mnoho nepřátel. Země by mohla být rozdělena, kdyby věci zůstaly tak, jak byly.

S tímto vědomím král učinil rozhodnutí, které při zpětném pohledu nikdy neměl učinit.

Mladík byl odvolán z funkce premiéra.

Poté, co byl propuštěn, odešel mladý muž bydlet ke generálovi armády na jeho hrad. Králi bylo mladíka líto, ale mělo to zabránit rozdělení země. Nakonec by to mladému muži zachránilo život. Tak král přesvědčil sám sebe.

Tím to však všechno neskončilo.

Šlechtici se špatnou pověstí byli vytrvalejší, než si král myslel. Ne, když už nic jiného, vzhledem k jejich tajným vazbám, bylo nejlepší to číst tak, že nemohli nechat mladého muže na pokoji. Toho roku začal sousední stát, který byl vůči království dlouhodobě nepřátelský, rozmisťovat své síly podél hranic.

Generál armády vyslal vojáky pod svým velením do armády, aby je zadrželi a postavili se těmto silám.

Tehdy se to stalo.

Jako by na tuto chvíli čekali, povstaly šlechtické oddíly a zaútočily na město, kde byl hrad generála armády. Když uvážíte načasování toho všeho, šlechtici pravděpodobně spolupracovali se sousední zemí.

Protože pozemky generála armády kdysi bývaly územím sousední země, bylo pro ně snadné vymyslet plán. Pak se sousední země vydala uhasit mladého muže, který měl potenciál stát se pro ně vážnou hrozbou.

Město s hradem generála armády bylo dobře opevněné, ale armáda byla většinou vyslána k hranicím a v posádce zůstalo necelých 500 vojáků. Protichůdná síla vedená šlechtici čítala 10 000.

Generál armády zůstal ve městě a řídil se pilnou obranou, ale... značně přečíslen, generál armády byl nakonec sražen.

Město hořelo a mladík zmizel jako popel mezi plameny. Bylo to jen pár dní poté, co šlechta pozvedla vojsko, a král nebyl schopen nic udělat.

Armáda, která ztratila svého velitele, nebyla schopna udržet bojovou linii proti silám sousední země a uprchla poražena. Jednotky sousední země se spojily se šlechtou a společně využily své síly k postupu proti královskému hlavnímu městu.

Král se spěšně snažil spojit ozbrojené síly, aby se s nimi střetl v bitvě, ale... nemohl. Nakonec nechal mladého muže a generála armády zemřít.

Vojáci armády se proti němu vzbouřili a vrátili se do svých zemí, jednotek letectva bylo málo a námořnictvo bylo daleko od hlavního města a zabývalo se obranou vlastního panství.

Jeho poslední možností bylo naverbovat dobrovolné vojáky z řad prostého lidu, ale ani to se mu nepodařilo.

Mladíkovy reformy šlechtu rozzlobily, ale lid zachránily. Pro lid byl mladý muž spasitelem, který k nim přišel v době jejich nouze, a oni necítili žádnou spřízněnost s králem, který ho zbavil funkce. Nakonec, stejně jako mladík před ním, i král zjistil, že je obklopen nepřítelem, který ho beznadějně převyšuje. Časem bude zabit stejně jako ten mladý muž. Jestli mezi nimi byl nějaký rozdíl, pak to byl ten, že postrádal generála armády, který byl ochoten položit život.

V této chvíli... to, čemu čelil, se dalo nazvat jen karmickou odplatou.

Přivodil si to tím, že uvěřil pomlouvačným lžím těch, kteří se stali jeho nepřáteli, a šlápl na ty, kterým na zemi skutečně záleželo.

◇ ◇ ◇

Když jsem poslouchal příběh sira Alberta, nenacházel jsem slov.

Mluvil o dalším daru. Když jsem byl povolán na tento svět, aniž bych věděl, co Říše skutečně chce, mluvil jsem o obohacení země a posílení armády, protože jsem nechtěl, aby mě předali dřív, než se to dozvím. Myslel jsem si, že budu přinucen realizovat své myšlenky jako jeden byrokrat z mnoha a že najdu peníze na vyplacení válečných dotací, které Říše požaduje. Ale protože mi sir Albert dal trůn, skončil jsem u kormidla této země.

Co by se stalo, kdyby mi tehdy nedal trůn?

Kdybych nepracoval jako král, ale jako premiér, budoucnost by se mohla vyvíjet přesně tak, jak ji popsal sir Albert. Svět, o kterém mluvil sir Albert, mi poskytl značný prostor k zamyšlení a byl tak realistický, že jsem si nedokázal představit, že je to výmysl. Myslel jsem, že je to poměrně přesná simulace.

Ale v tom případě byly věci, kterým jsem nerozuměl. Bylo neslušné to říkat takhle, ale sir Albert mi nepřipadal jako člověk, který má takovou míru prozíravosti. Nedokázal jsem si představit, že by simuloval věci tak přesně.

„Mluvíš, jako bys to sám viděl,“ řekl jsem.

„Protože jsem to viděl na vlastní oči,“ řekl Albert. „Ne... spíše mi to ukázala.”

„Ukázala ti to?“ zeptal jsem se.

„Opravdu. Schopnost mé ženy.”

Schopnost jeho ženy? Vzdor sobě jsem se na Elishu podívala a ona mi ten pohled oplatila širokým úsměvem.

„Věděl jsi, že moje žena je uživatelem magie temného typu, stejně jako ty?“ zeptal se Albert.

„To jsem slyšel, ano. I když se zdálo, že ani Liscia nezná podrobnosti.”

„Je to něco, co zná jen hrstka vyvolených, takže tě žádám, abys o tom nemluvili s nikým jiným,“ řekl Albert. „Moje žena umí přenášet vzpomínky do minulosti.”

Sir Albert pokračoval ve svém vyprávění.

◇ ◇ ◇

Krále, který se chystal, aby mu šlechtici všechno vzali, zachvátil hluboký pocit lítosti.

Proč toho mladíka propustil?

Proč si ho víc nevážil?

Kdyby nebyl otřesen šlechtickými pomlouvačnými lžemi, kdyby místo toho vzal za ruce mladého muže a generála armády, kdyby pokračoval v reformě země, přinejmenším by nebyl v nesnázích, v nichž se nyní nacházel.

Kdyby byl opravdu prohnilý, tady by mohl zuřit, „To je všechno chyba přivolaného mladého muže“ nebo „Nebýt jeho, nikdy by to takhle nebylo,” ignoruje svou vlastní odpovědnost. Nicméně, tento král mohl být pošetilý a slabý, ale byl obecně měkký k ostatním, takže ho to nikdy nenapadlo.

Ale myslel si, že si toho mladíka potřeboval víc vážit.

Kdyby na samém počátku, spíše než premiérem, právě učinil mladého muže králem…

Kdyby ano, jistě by vládl této zemi mnohem lépe, než by to dokázal sám král.

Kdyby se to stalo... tak jeho dcera....

Král upadl do zoufalství.

Královna ztratila naději v tohoto krále a řekla: „Zklamal jsi. Náš osud je již zpečetěn. Pokud však použijeme mé schopnosti, můžeme o tomto neúspěchu vyprávět svému minulému já.”

Královna měla tajemnou schopnost. Umožnilo jí to přenést zkušenosti člověka na jeho minulé já.

Minulé já, které je přijalo, je bude prožívat jakoby na vlastní kůži a bude mít pocit, jako by se pro ně vrátil čas. Právě díky této moci královna přežila krvavou válku o nástupnictví. (Nebo přesněji řečeno, několikrát poslala své vzpomínky zpět chvíli před svou smrtí a pak se nebezpečí vyhnula.)

Když to královna vysvětlila, králi se omluvila. Ukázalo se, že tuto moc využila i k tomu, aby si vybrala manžela.

Zdálo se, že bez ohledu na to, jak zuřivého válečníka si vzala za manžela, bez ohledu na to, jak moudrého rádce, bylo království předurčeno ke zničení. Invaze cizích nepřátel, útoky nestvůr, spiknutí šlechty, povstání lidu – zatímco důvody se lišily, výsledkem vždy bylo, že královské hlavní město bylo pohlceno plameny.

Tento král, kterého lidé považovali za průměrného, byl jediný, kdo, ač nepozdvihl zemi, dokázal prodloužit její život. Zdálo se, že tento král byl jediný, jehož dítě královna porodila.

„I kdybych použila tuto moc, nemůžeme změnit naši přítomnost,“ vysvětlila mu Elisha. „Nicméně můžeme své minulé já dovést do jiné budoucnosti, než je tato. Drahý... pokud tu naše životy mají skončit, chtěl bys zkusit vytvořit takovou budoucnost?”

Když mu to královna řekla, král dospěl k rozhodnutí. Že pošle zprávu o tomto selhání do minulosti. Pak nechá jeho minulé já trůn mladému muži.

Možná to bylo jen proto, aby se uspokojil. Ale připadalo mu, že by mu to mohlo nabídnout trochu odčinění za věci, které byly ztraceny kvůli jeho selhání, a tak král svěřil vše svému minulému já.

Král a královna přenesli své vzpomínky do svých minulých já.

Ty vzpomínky se mu vybavily, když poslouchal, jak mladý muž mluví o obohacení země a posílení armády.

◇ ◇ ◇