IwS 3 - Kapitola 3: Každodenní život v jiném světě 5/7

„Lyon...!”

„Co se děje, sire Touyo. Dlouho jsme se neviděli.“ Pohledný mladý muž ke mně mávl rukou. Byl to Lyon, dobrý rytíř, který nás doprovázel do Mismede. Syn generála Leona.

„Z-zástupce generála, pane! Ten hulvát se vynořil odnikud a on... on...! „Hnědovlasý na mě ukázal, jako by oslovoval stříbrovlasého muže vedle Lyona. Zástupce generála?

„...Chlapče. Myslíte, že mé oči jsou slepé k potížím, které vy a vaši přátelé způsobujete obyvatelům města? Myslíš, že moje uši jsou hluché k obavám týkajících se vašich jmen?“ Stříbrovlasý muž vydal hluboký hlas, zbavený emocí. Zíral přímo na hnědovlasého kluka. V odpověď chlapec ztuhl strachem a zmlkl. Zdálo se, že takový přístup pro ně není nic nového. Takže to rozhodně byli lidé, kteří si mysleli, že si mohou dělat, co chtějí... Tento typ člověka mě velmi rozčiloval.

„Chápu, že vás vaše rodiny kryly svým jménem, ale to už vás nezachrání. Teď vidím, že všichni útočíte na jednoho muže ve skupině, ale prohrajete bez ohledu na vaši lacinou taktiku. A tvůj malý “vůdce“ utekl jako zvíře, když viděl své přátele poražené. Odporné. Ani jeden z vás není způsobilý být nazýván rytířem.“ Lyon promluvil za svými slovy s překvapivou intenzitou. Poznal jsem, že se hodně stydí, že si tihle chlapci říkají Belfastští rytíři.

„Brzy budete informováni o svých trestech a vyhoštění. To řekni i svým bezvědomým přátelům. A než vás něco napadne, nepřemýšlejte o pomstě. Pokud na tohoto muže vztáhnete jedinou ruku, vaše šlechtické rodiny budou vystaveny vysokému stupni hanby. To vám slibuju.“ Zástupce generála odvrátil pozornost od hnědých vlasů a podíval se na mě. Jakmile se naše oči setkaly, sklonil hlavu.

„Je mi opravdu líto těch ubožáků. Prosím, věz, že jejich chování není něco, co by reprezentovalo Belfastské rytíře.“

„...Ne, s tím si nedělejte starosti. Taky jsem to trochu přehnal. Uklidni se, Touyo. Tentokrát se ti to opravdu povedlo... Rozhodně jsi ty chlapy nemusel omráčit svým mečem! Byla spousta jiných způsobů, jak je zneškodnit, že? Gah! Není to moje chyba... Když ten kretén mluvil špatně o Elze, viděl jsem rudě... Rozhodně potřebuju víc tréninku nebo tak něco.

„Ach, jsi příliš laskavý.... Jsem zástupce generála Belfastského rytířského řádu, Neil Suleiman.“

„Mochizuki Touya. Rád vás poznávám.“

„Oh, jsem si dobře vědom toho, kdo jsi, mladý muži. V mých společenských kruzích jste docela celebrita.“ Měl jsem z toho... smíšené pocity, ale přesto jsem tomu muži potřásl rukou s úsměvem na tváři.

Poté, co jsem se omluvil zástupci generála, Neilovi, Lyon promluvil o současném stavu rytířského řádu.

Zdálo se, že rytíři se postarali o ochranu hlavního města, střežili občany království, střežili královskou rodinu a doprovázeli důležité osoby. Většinou šlo o syny ze šlechtických rodin, ale obvykle druhorozené nebo třetirozené, nejstarší synové byli nástupci, a proto příliš důležití na to, aby riskovali v oblasti služby. Zřejmě tito synové narukovali jen proto, aby se chlubili svou rodinou a společenskou třídou, a ne z nějakého smyslu pro povinnost.

„Vlastně jsem druhý syn své domácnosti. Ale na rozdíl od jiných šlechtických rodin, my bychom dostali to svinstvo ven, kdybychom udělali něco špatného jako ti výtržníci...“ Lyon měl při řeči na tváři kyselý úsměv. No, máš Leona za otce... Lyon mi rozhodně vůbec nepřipadal rozmazlený, což bylo asi dobře. Neil také vysvětlil, že je druhým synem poměrně bohatého hraběte.

„Je jich menšina, to je pravda, ale bohužel jsou tací, kteří lpí na svém dědictví, jako by to bylo všechno, co mají. Rekrut z hraběcího domu by mohl odmítnout poslouchat svého velitele vikomta, nebo by se kapitán mohl pokusit nasát nováčka jen proto, že je z lepšího společenského prostředí. Podle mě je to naprostá fraška.“ Neilův výraz byl ryzí, nespoutaného znechucení. Vypadalo to, že vždycky existují potížisté, bez ohledu na to, kam se člověk podívá.

„No, pro tuhle partu je to rozhodně konec. Jsou to ubozí paraziti pro náš hrdý řád! Až dosud se jim díky rodinným konexím tomu dařilo vyhýbat, ale tentokrát to nevyjde. Koneckonců, zaútočili na muže zasnoubeného s princeznou této země... Měli by se považovat za šťastlivce, že mají hlavy stále připevněnou ke krkům.“ Musel se dívat od začátku. Byl bych ochoten se vsadit, že to nechal běžet, jen aby je za to mohl potrestat… Dobře, stejně jsem je zmlátil, takže o nic nešlo.

„To stranou.... Ta zbraň u tvého boku, co to přesně je?“ Neil namířil zvědavý pohled na Brunhild, moji zbraňovou čepel.

„Ah, tahle věc? Je to moje osobní zbraň. Jen já ji mohu ovládat a jen já ji mohu stvořit. Můžu ji použít pro boj zblízka nebo k likvidaci cíle z dálky. V závislosti na svém módu se může stát buď krátkým mečem, nebo dlouhým mečem a může také vypálit paralyzující výstřely.“

„Hmhm... Je to vskutku nádherná zbraň. Můžu tě obtěžovat, abys mi to udělal? Přirozeně bych ti za to zaplatil nejvyšší minci.“

„Promiňte, ale nemyslím si, že je to tak dobrý nápad...“ Rozhodně jsem musel být opatrný, pokud šlo o střelné zbraně. Byly to věci, které dokázaly zabít lidi velmi snadno. Musel bych si dávat pozor, abych je dával jen lidem, kterým jsem absolutně důvěřoval.

„Chápu... Jaká škoda.“

„Oh, Ale mohl bych vám udělat jiný druh transformující zbraně nebo paralyzující zbraně! Pokud to zvládnete, je to...!“

„Vážně?!  Jednu bych absolutně miloval!“ Než Neil domluvil, už jsem použil [sklad] a vytáhl železný ingot. Mithril byl robustní, ale bylo to příliš lehké na to, aby z toho byla běžná kovaná zbraň. Příliš lehké na to, aby to bylo efektivní. Díky své lehkosti se vlastně hodí jen pro bodavý meč, jako je estoc, nebo meč určený především pro sekací útoky.

„Takže, Neile, jakou zbraň používáte raději?“

„No, mým podpisem je rozhodně kopí, ale standardní čepel mi taky vyhovuje.“ Hmm... to dělá dvě podoby, ale možná bych měl přidat režim dýky, jen pro dobrou míru.

Použil jsem [modelování] k vytvoření kopí, které bylo asi dva metry dlouhé. Vycházel jsem z kopí západního stylu, které jsem už viděl ve videohře, ale změnil jsem špičku čepele tak, aby vypadala víc jako dýka. Upřímně řečeno, bylo to spíš jako dýka s opravdu dlouhou rukojetí.

Samotný úchop jsem navrhl tak, aby byl dutý, což mu umožnilo posouvat hmotu vyplněním vnitřku, když se zkracoval v přeměně na režim dýky.

Podobně jako u Brunhildu by se tlustá čepel dýky mohla ztenčit, což by jí umožnilo natáhnout se do jednoho metru dlouhého meče... pravděpodobně. Okouzlil jsem meč [modelováním]. A voila! Bylo to kompletní.

„Zahájit [Program]/ Počáteční podmínka: Držitel říká: „režim kopí“, „režim meče“, nebo „režim dýky“/ Akce při zahájení: použít na zbraň [modelování] a transformovat ji do uživatelem určené podoby/Ukončit [Program].“

Oh, málem jsem zapomněl dát tomu paralyzující účinek. Spěšně jsem okouzlil nový produkt [Paralyze].

„Zahájit [Program]/ Počáteční podmínka: Držitel říká „režim omráčení“/ Akce po zahájení: Otupení čepele zbraně a použití kouzla [Paralyze], aby jí byla vtisknuta schopnost omráčit každého, koho se čepele dotkne/ Ukončit [Program].“

„Uhh, To je asi tak všechno.“ Pokusil jsem se kopí otočit. Ale, podobně jako to z Eashenu, rovnováha na něm byla dost hrozná. Asi jsem vyšel ze cviku.

„Režim dýky.“ Uchopení se náhle ohnulo a zkrátilo, takže uvolnilo místo dýce dlouhé asi 40 centimetrů. Udělal jsem s ní pár zkušebních švihů a docela dobře zareagovala. Měl jsem pocit, že tahle forma bude nejjednodušší, když ji bude nosit s sebou.

„Režim meče. Tentokrát se čepel rozšířila a stala se metr dlouhým krátkým mečem. Rukojeť se také natáhla, takže ji bylo možné v případě potřeby uchopit oběma rukama. Držel jsem ho před sebou a zkoušel ho. Jo, vůbec to není špatné.

„Režim kopí.“ Zbraň se vrátila do původního stavu bez problémů. Dobře transformace funguje dostatečně dobře ... Nyní otestovat druhou část ...

„Režim omráčení.“

„Cože? Když jsem Lyonovi poklepal špičkou kopí na rameno, měl jsem na tváři směšně nepříjemný úsměv. Za okamžik se zhroutil jako loutka s přeříznutými provázky.

„Hahaugh?!”

„Jo, zdá se, že ta paralýza funguje docela dobře.“

„Hej, teď...“ Neil promluvil. Upřímně to znělo trochu šíleně. Co? musel jsem to otestovat, ne? Omračující režim otupil čepel, takže se nic nestalo. No... bodnutí kopím by asi ještě bolelo. Také jsem nastavil paralýzu na slabý efekt, ale ještě asi hodinu potrvá, než se Lyon bude moci znovu zvednout. Nechtěl jsem čekat tak dlouho, tak jsem to rozptýlil s [Recovery].

„Hej, za co to bylo?!?“

„Promiň, musel jsem se ujistit, že to všechno funguje správně.“ Omluvil jsem se stěžujícímu si Lyonovi, když jsem vrátil zbraň do režimu čepele a předal ji Neilovi.

„Je to ručně vyráběné, takže rovnováha není nijak zvlášť dobrá, ale myslím, že by to mělo být v pořádku, až si na to zvyknete.“ Neil mi vzal kopí, otočil ho, strčil dopředu a udělal prudký úder. Jeho pohyby byly čisté a rychlé. Asi jsem od zástupce generála neměl čekat nic jiného.

Procházel různými proměnami a prováděl podobné čisté pohyby s dýkou a mečem. Pak ji převedl zpět do módu kopí a namířil špičku směrem k Lyonovi.

„Režim omráčení.“

„Whoa, whoa, vydrž chvilku!“

„Heh, jen tak blbnu.“ Neil se krátce uchechtl a vrátil zbraň do podoby dýky. Zdálo se, že nemá problém tomu přijít na kloub.

„Ochromující účinek v omračovacím režimu neudělá nic s nepřítelem s ochranným kouzlem, takže to mějte na paměti. A dávejte pozor, kam s ním švihnete. Každý postižený nebude vstávat nejméně hodinu, takže by bylo obtížné, kdybyste zasáhl některého ze svých spojenců.“

„Dobrá tedy. Děkuji.“ Neil hleděl na dýku celou dobu a vypadal docela šťastně. Byl jsem rád, že jsem mohl sloužit.

„Máš určitě štěstí, že něco takového máš, zástupče generála.“

„Hm? Můžu jednu vyrobit i pro tebe, Lyone. Pokud bys chtěl, myslím.“

„Opravdu, sire Touyo?! Opravdu to myslíš vážně?!“ Rychle jsem vyrobil další zbraň podobné konstrukce a předal ji Lyonovi. Začal projíždět mezi režimy a trochu zbraň otočil. Vypadalo to, že se dobře baví.

„Opravdu, tohle je skvělá práce. Kolik ti dlužím?“

„Ne, s tím si nedělej starosti. Jen mi pomoz, jestli mi ti vtipálci ještě někdy budou dělat problémy.“

„Tak dobře. Je to slib. Neil se při řeči jemně zasmál. No, jsem si jistý, že ti chlapci nebudou tak hloupí, aby něco znovu zkusili.

----------------------------------------------------------------------------------------------

...................😁😁😁