„...Včera vás před tím varovali!“ Mýlil jsem se. Byli dost hloupí.
Měsíční světlo osvětlovalo zahradu před mým domem a zvýrazňovalo asi padesát ozbrojených vetřelců, kteří teď leželi na zemi. Blonďák, brunet a zrzek byli s nimi. Zbytek byli poměrně velcí, dobře stavění muži. Nejspíš žoldáci nebo osobní vojáci.
Lapis mě informovala, že dav podezřelých osob míří k mému domu, a tak jsem přiměl Toma u brány předstírat, že spí. Lapis byla koneckonců členem Espionu, elitních špionů, kteří se zodpovídali přímo královské rodině. Její informace byly významné, takže jsem byl připraven, když se dav vynořil a přelil do zahrady pod rouškou noci.
Překvapilo je, že na ně čekám, ale netrvalo jim dlouho a pokusili se na mě okamžitě skočit, když si uvědomili, že jsem úplně sám. V té chvíli už šlo jen o vypálení padesáti paralyzujících nábojů. Opravdu jsem byl nesmírně zklamán. Dokonce i jednorozí vlci měli působivější pohyby než ti pitomci.
„To jsi úplně ignoroval, co ti Neil řekl?“ Přistoupil
jsem k blonďákovi, který byl prakticky přilepený k zemi. Pak jsem si dřepl
a párkrát jsem ho praštil Brunhildou do ramene. Kvůli ochrnutí se nemohl hýbat,
ale byl stále při vědomí, takže slyšel má slova. To bylo jasné ze strachu,
který jsem viděl v jeho očích.
„Rozumíš vůbec své situaci? Zbraně vám visí přímo u boku. Tohle je jasná razie, že? Takže to, co tady máme, je pokus o loupež, pokus o napadení, s největší pravděpodobností pokus o vraždu, že? No, na tom teď nezáleží.“
„Už je všechno v pořádku, Touyo?“ Yumina vyšla na terasu a blonďák zmateně vytřeštil oči. Heheh... Jsem rád, že i takový blbec pozná Yuminu. To je dobře, všechno půjde mnohem hladčeji.
„No, už to chápeš? To, čeho jste se dopustili, je velezrada, čin proti královské rodině! A kvůli vaší pitomosti všechny vaše šlechtické rody padnou. Stětí pro všechny! Dobrá práce, lidi. Opravdu. Zvládli jste to.“ Blonďák mě poslouchal, až už to nesnesl, a omdlel, s lehce zpěněnými ústy. Byla to jen výhrůžka, ale... Pořád jsem nemohl uvěřit, že takhle reagoval.
Požádal jsem Toma, aby vzal kolo a předal zprávu rytířskému řádu mým jménem.
„Co s nimi budete dělat?“
„No, nikomu se nic nestalo, takže si nemyslím, že jejich poprava je oprávněná... Přesto se tento zločin určitě vrátí k jejich rodinám. Mohou být dokonce zbaveni svého vznešeného postavení. Bez ohledu na to, co se stane, tito jedinci už nikdy v životě neuvidí vysoké postavení ani chválu.“ Kdybyste se mě zeptali, dostali, co si zasloužili, a jejich rodiny také. Faktem zůstávalo, že jejich rodiče o jejich prohřešcích věděli a chránili je bez ohledu na to. Neil se je dokonce snažil varovat, ale oni ho naprosto ignorovali… Opravdu se mě už nikdy neměli pokoušet napadnout. Banda blbců.
Došlo mi, že měli v úmyslu udeřit v noci a přečíslit nás, aby získali převahu. Pak, až přijde ráno, budou předstírat, že to, co se stalo, byla jen loupež, která se zvrtla nebo tak něco... Vlastně mě rozčilovalo, když jsem o tom přemýšlel.
Byli jako nedůtklivé děti, které nevidí následky za svými činy. Copak je rodiče nikdy nenaučili úctě? Nejspíš to byla jejich chyba, že vychovávali tak mizerné děti. Kdyby byli lepšími rodiči, možná by se z jejich dětí nevyklubali takoví idioti.
Všichni vetřelci byli zadrženi, když se Tom vrátil se skupinou rytířů. Zaplať pánbůh, pomyslel jsem si. Doufám, že už je nikdy neuvidím.
O několik dní později byly některé šlechtické rody zbaveny půdy a postavení. Byl to zjevně přímý výnos krále.
Rytířský řád byl incidentem zahanben a zavázal
se, že proti němu zakročí disciplinárními opatřeními. Od toho dne bylo
společenské postavení v jejich řadách irelevantní.
◇ ◇ ◇
„Hm ... koneckonců to nakonec nevyšlo ve 3D?“
Zamyšleně jsem si prohlížel promítaný obraz. Čekal jsem, že se objeví
trojrozměrný obraz, ale nebylo tomu tak.
Byl to produkt nedávno získaného nulového
kouzla, [Mirage]. Abych to stručně shrnul, bylo to kouzlo, které mi
umožnilo vyvolávat iluze.
Nejprve jsem to otestoval vytvořením iluzorní
verze Kohaku a vlastně vypadal jako skutečný z každého úhlu, na kterém jsem
stál. Také jsem byl schopen ovládat
pohyby obrazu, ale nemohl jsem se ho fyzicky dotknout. Koneckonců to bylo jen světlo, po všem. Přemýšlel jsem, že bych ho použil k promítnutí ducha, ale to by bylo příliš děsivé. Bylo by strašidelné, kdyby jeden z nich na vás vykoukl skrz zeď.
Byl jsem zvědavý, co by se stalo, kdybych okouzlil videopřehrávač svého smartphonu [Mirage], tak jsem to zkusil.
„Hmm... no, zepředu je to v pořádku.“ Můj telefon teď magicky promítal do vzduchu uprostřed místnosti kreslený film. Když jsem se na tu projekci podíval ze strany, nebylo to vůbec k ničemu. Jen plochý kousek světla. Zdálo se, že okouzlení videoaplikace mého telefonu [Mirage] sloužilo jen k tomu, aby se z něj stal projektor. Ale přesto to byl sám o sobě působivý výkon.
„Hmm... takže to neskenuje celé video a nedělá to 3D scénu nebo tak něco... To je škoda. Hádám, že je to jen obyčejný starý projektor.“ Právě když jsem se ztrácel v myšlenkách, slyšel jsem hlasité klepání na dveře.
„Touyo, brácho. Přinesla jsem ti o - Co to sakra je?!“ Renne vešla do místnosti, náhle se zastavila a s vytřeštěnýma očima zírala na kreslený film, který visel ve vzduchu. Kohaku k ní přistoupil a zdálo se, že i on žasne. No, nebyl jsem příliš překvapen jejich šokem.
„Oi, oi. Bruv, co to je ?!“
„Ach, uh ... Je to pohyblivé obrazové představení. Promítám to do vzduchu magií.“
„Páni...!“ Skoro jsem viděl hvězdy v očích Renne, když hleděla na hologram. Kreslený seriál byl starý zahraniční pořad o dvojici zvířat, která se navzájem honila. Nemělo to skoro žádný dialog, takže to bylo dost jednoduché na to, abychom jen seděli a užívali si.
Renne se posadila na židli, oči upřené na karikaturu. Už se sesunula do postoje „V dohledné době se z této pozice nehnu“. Epizody byly krátké, takže mi nevadilo, že si od věcí trochu odpočinula. Najednou jsem se otočil a zjistil, že Kohaku s ochablou čelistí a širokýma očima také hledí na karikaturu. Jaký hloupý tygr.
Zdálo se, že jsou úplně v pohodě s věcmi, jako je vysavače a ledničky, které se objevovaly v kresleném filmu, ale asi nepotřebovali vědět, čemu mají rozumět. Lidé tohoto světa by je pravděpodobně považovali za “magické nástroje“ nebo něco takového.
Zanedlouho, právě když se epizoda chýlila ke konci, uslyšel jsem další zaklepání na dveře. Mám z toho špatný pocit...
„Hej, paneee. Viděěěěl jste kolem sladkou malou Renneeee - Páni! Páni! Co je too ?!“ Cecile otevřela dveře a rychle vtrhla dovnitř. No, tohle může skončit jen dobře. Přesně jak jsem čekal, Cecile se posadila vedle Renne a začala se dívat na představení.
Když epizoda skončila, byl to Kohaku ze všech lidí, kdo se ke mně obrátil s prosebným výrazem. Byl to obličej, který říkal „Více prosím“. Zdráhavě jsem nastavil telefon, aby automaticky přehrával nové epizody, když předchozí skončí a pak jsem šel na oběd. Byl jsem v pořádku opustit svůj smartphone, protože jsem na něj použil [Program], který mi umožňoval si ho podle libosti přivolat. Je to kombinované kouzlo, které využívá [Gate] a [Apport]. Jednoduché, ale účinné opatření proti krádeži.
Všichni na terase už začali jíst. Oběd dne byla cibulová polévka, vícevrstvé sendviče a vegetariánský salát se sýrem.
Dorazil jsem ke stolu a připravil se k jídlu. Určitě vypadal chutně. První, co jsem popadl, byl vícevrstvý sendvič, který jsem si nacpal do tváří a vychutnával jeho chuť. Chutnal tak skvěle, jak vypadal. Kuře bylo šťavnaté a rajče chutné. Nebylo toho o moc víc, co bych si mohl přát.
„Co mají Renne a Cecile za lubem?“ Lapis přemýšlela, kde jsou ty dvě, když mi nalévala džus do sklenice. Nechtěl jsem, aby se na ně zlobila, a tak jsem se rozhodl, že ji nechám spadnout do stejné pasti, které podlehly ony.
„V současné době mi trochu pomáhají s mou magií. Vlastně, Lapis, když už jsi tady hotová a tak... měla bys zajít do mého pokoje a podívat se na ně.“
„Hm...?“ Lapis zamířila zpátky dovnitř se zvědavým výrazem ve tváři. Věděl jsem, že jakmile upře oči na karikaturu, nebude moci uniknout z její pasti.
„Tak Touyo, co dnes děláš?“ Elze se do toho vložila, mluvila se mnou, zatímco upíjela čaj po jídle.
„No, za chvíli mířím do Eashenu, protože Yaeina zbraň by měla být dnes hotová. Když tam budu, půjdu si promluvit s jejími rodiči. Potom půjdu za vaším strýcem.“
„Ach, můžeš klidně odložit návštěvu naší rodiny, Touyo. Kdyby naše teta zjistila, že se budeme vdávat za stejného muže jako princezna z Belfastu, dostala by infarkt.“ Elze a Linze pocházely z impéria Refreese, země západně od Belfastu. Vyrostly na farmě u tety a strýce ve vesnici Saletto ve východní části Refreese. Jak jsem pochopil, jejich skuteční rodiče zemřeli na nemoc, když byly obě dívky malé...
„Nebuď hloupá, nakonec si s nimi budu muset promluvit. Až tam budeme, vezmeme pár květin na hrob vašich rodičů.“
„...D-Díky, Touyo.“ Linze se usmála z druhé strany stolu, zjevně se cítila bázlivě a zároveň šťastně.
„Nyní se podíváme na naše milé služebné trio?“ Po jídle jsem vzal ostatní do ložnice. Jak jsem očekával, všechny tři služebné byly zcela zabrané do kresleného filmu. Kohaku se schoulil Renne do klína a jemně předl, jak se akce odvíjela.
Elze a ostatní se také rychle přilepily k obrazovce. Vypnul jsem ji, když epizoda skončila. Přece jen to někdy muselo skončit.
Všichni si začali stěžovat, ale já rychle rozptýlil sílící bouři tím, že jsem slíbil, že to po večeři zase pustím. To je naštěstí uklidnilo.
Bylo mi stále jasnější, že lidé tohoto světa hladoví po zábavě. Po dosažení dospělosti to bylo podstatně větší množství práce a podstatně menší množství hraní. Ale ve světě, jako je tento, je spousta věcí, které je třeba udělat, aby přežili, takže se mohlo stát, že prostě neměli čas se bavit.
Poté jsem vzal Yae se mnou do Eashenu a přistoupili jsme ke kovárně, kterou jsme naposledy navštívili.
„Hej, jsme tu, abychom vyzvedli katanu?“
„Oh, hej! Jo, jak jsem slíbil, vaše objednávka je hotová a čeká.“ Kovář vyšel ze zadní části obchodu, v jedné ruce držel katanu a v druhé krátkou čepel. Oboje bylo zabaleno do krásných karmínových pochev.
Yae přijala zbraně a rychle je vytáhla. Zdálo se, že se nemůže dočkat, až si je prohlédne. Čepel zářila zářivým stříbrem a já viděl, jak po ní tančí jemně zdobený vzor.
„Je extrémně lehká... Předpokládám, že to je
to, co byste očekávali od mithrilové zbraně, ano.“ Yae udělala se zbraní
několik standardních švihů, aby ji dobře pocítila, a pak zasunula čepel do
pochvy. Náhle se přikrčila, zvedla těžiště a seknutím vytáhla čepel od boku. Je
rychlá!
„Plyne to velmi dobře. Je to nádherná čepel.“
„Díky moc.“ Kovář se pousmál nad Yaeiným komplimentem. Zdálo se, že je to přece jen velmi talentovaný muž.
Použil jsem [sklad] a vytáhl kus mithrilu, abych mu zaplatil. Vytáhl jsem asi dvojnásobek mithrilu, který jsem mu původně dal k ukování zbraně. Když jsem mu ho chtěl předat, kovář se na mě podíval s vytřeštěnýma očima.
„Hej, hej... není to trochu moc?“
„Nedělejte si s tím starosti. Možná budu chtít vaše služby v budoucnu znovu použít, takže pracujte stejně tvrdě jako tentokrát a budeme spolu dobře vycházet.“
„...To je fér. No, jestli ti to opravdu nevadí, tak já si ho vezmu.“
Kovář se žoviálně zasmál s mithrilem v ruce.
Yae a já jsme se s ním rozloučili a pak jsme se vydali na cestu.
Jakmile jsme se vrátili do sídla, byl čas na večeři. Jakmile jsme zhltli jídlo, nastal čas na holo-vizi. Všechny dívky mě hnaly do pokoje, ale pořád jsem měl dost vůle, abych je omezil na tři hodiny.
Zhasl jsem všechna světla, aby diváci lépe viděli projekci. Představení, které jsem si tentokrát vybral, bylo animované, podobně jako předtím, až na to, že tohle bylo asi hodinu dlouhé. Vybral jsem si spíše fantasy příběh než novodobé drama, protože pro lidi jiného světa by bylo snazší se s ním ztotožnit.
Elze, Linze, Yae, Yumina, Lapis, Cecile, Renne, Cesca, Julio, Crea a Leim byli všichni namačkaní v mém pokoji. Moje zvířecí trio, sestávající ze Sanga, Kokuyou a Kohaku se také rozhodlo zúčastnit promítání. Přišlo mi to skoro roztomilé, jako malé kino. Bohužel Tom a Huck museli zůstat na stráži, takže se nemohli zúčastnit. Udělal jsem si v duchu poznámku, abych jim to později oběma vynahradil.
Všichni byli naprosto uchváceni tím, co sledovali. Vždycky jsem si myslel, že tenhle druhý svět má jen málo zábavy, ale nikdy jsem se nad tím nepřemýšlel. Pravděpodobně ani neměli týmové sporty jako fotbal nebo baseball. Rozhodně neměli nic jako videohry nebo kreslené filmy, to je jisté. Rytíři Belfastu měli své předstírané bitvy, ale to bylo spíše pro trénink než pro zábavu.
Když o tom tak přemýšlím... když nemají velkou sportovní kulturu, znamená to, že nemají ani sportovní festivaly, ani sportovní dny? Děti ve městě spolu občas závodí, takže alespoň takové věci znají jako pojem... Ale zajímalo by mě, jestli někdy zažili štafetový závod, překážkovou dráhu nebo soutěž v pojídání chleba! Mohli by dokonce hrát tu hru, kde tři chlapi zvednou jiného a pokusí se srazit toho nepřítele. Jako předstíraný útok kavalerie... Vlastně, zdejší lidé by pravděpodobně mohli zorganizovat skutečný útok kavalerie. Bylo by docela hezké, kdyby lidé z města mohli něco takového zařídit, zapojit všechny... Mohli bychom rozdělit týmy na červené a bílé ...
Než jsem to věděl, byl jsem pohroužen do
myšlenek a hlídal jsem uchvácené publikum.
◇ ◇
◇
-------------------------------------------------------------------------------------------------------
Animák kde se dvojici zvířat navzájem honila …. Tom a Jerry?
Děkuji za překlad.
OdpovědětVymazatďakujem.
OdpovědětVymazat