Vzhledem k tomu, že jsme měli všechny přípravy vyřešené, nastal čas procvičit si a přezkoumat pracovní zátěž v očekávání slavnostního otevření.
Pokud jde o to, kdo kde pracoval, přidělil jsem dvě dívky k přednímu pultu. Jmenovali se Suras a Belle.
Obě měly světle hnědé vlasy. Suras měla krátké vlasy, zatímco Belle měla vlnité a dlouhé. Obě byly bystré a veselé, takže přiřadit je na recepci byla přirozená volba.
Shea a Mea pracovaly v kuchyni. Byly to sestry s černými vlasy. Jejich kuchařské dovednosti byly od začátku docela slušné a Crea jim ukázala ještě víc technik, takže měly základní kuchyňský výcvik vyřešený.
Pak tu byly servírky. Sylvie, Wendy a Marica.
Sylvie byla mezi sedmi nejstarší, ale jí samotné bylo teprve jednadvacet. Byla sebevědomý typ, který držel všechny pohromadě. Vydávala ze sebe nádech lhostejnosti, ale rychle dokazovala, že je pracovitá a spolehlivá.
Marica byla po Wendy druhá nejmladší. Energická mladá dívka se spoustou elánu. Někdy se jí ta energie trochu vymstila a ona selhala ve svých úkolech, ale vždycky tvrdě pracovala, aby se vrátila.
Wendy byla nejmladší ze všech, ale byla výborná pracovnice. Trochu jsem se obával, jak poslušně a tiše se chová, ale nezdálo se, že by měla nějaké potíže. Lapis je všechny trochu poučila o základech zákaznického servisu, takže jsem cítil, že to zvládnou docela dobře.
Požádal jsem Zanaca, aby se postaral o uniformy všech. Vyhledal jsem si různé oblečení na internetu, ale všechny dívky tíhly k těm, které se podobaly protagonistce z Haikara-san ga Toru. Říkali, že ostatní oblečení bylo trochu moc ošuntělé kolem poprsí a sukní... To jsem si nemyslel, ale nehodlal jsem se s nimi hádat.
Prozatím se zdálo, že náš rozvrh je v pořádku. Ve středu a v neděli bychom měli zavřeno. Pracovní doba by byla od 9:00 do 19:00. Všichni zákazníci by obdrželi členskou kartu, která by zaznamenávala dobu jejich pobytu. Čas v kavárně by byl předplacený, ale pokud by někdo zůstal déle, mohl by zaplatit za čas navíc u dveří cestou ven. Lidé v soukromých pokojích by také platili další poplatky. Zákazníci si také mohli při odchodu platit za jídlo a pití.
V dílně jsem hromadně kopíroval letáky a nechal je distribuovat. Přece jen jsme potřebovali reklamu. Měli jsme otevřít za dva dny.
Poté, co jsem všechno zkontroloval, začal jsem další část své každodenní rutiny.
Položil jsem svůj smartphone na stůl a posadil se od něj dál na židli.
„Zapnout.“ V reakci na má slova se smartphone sám zapnul.
„Spustit vyhledávání. Kolik lidí je v tomto domě?“
„... Hledání dokončeno. V tomto domě je deset lidí. Dva muži, osm žen.“ Muži byli pravděpodobně já a Laim, takže to znamenalo, že Julio byl venku na zahradě. Hledal jsem jen lidi, takže Cesca a Rosetta nebyly zahrnuty.
„Spustit vyhledávání. Kolik lidí je v zahradě tohoto domu?“
„... Hledání dokončeno. Jedna osoba na zahradě. Muž.“
„Tom tam není, protože je před branou, asi... Zobrazit ty v zahradě.“
„Rozumím.“ 3D projekce vystřelila z mého smartphonu. Byla to živá nahrávka Julia. Tohoto efektu jsem dosáhl spojením kouzel [Long Sense] a [Mirage]. Julio se usilovně staral o květinový záhon, ale chvíli mu trvalo, než vstal a trochu se protáhl. Došlo mi, že je asi unavený.
„Cíl zaměřen na Julia. Aplikuj na něj [Cure Heal] a [Recovery].“
„Rozumím. Aplikace [Cure Heal] a [Recovery] na Julia.“ Kolem Juliovy hlavy se objevilo měkké magické světlo a pak mu pokropilo obličej. Na okamžik vypadal zmateně, ale pak se bez námahy pohnul. Otočil se čelem k mému pokoji. Otevřel jsem okno, abych mu zamával, na což reagoval stejně.
Skvělé, všechno jde hladce. Postupně jsem přidával a aktualizoval [program] na svém telefonu. Pro hlasový výstup, jsem použil Cescin hlas. Nejdřív jsem to chvíli zkoušel sám, ale moc se mi to nelíbilo, tak jsem to rychle změnil. Předpokládal jsem, že většina lidí má stejný názor na své vlastní hlasy, upřímně.
Bylo to něco jiného než Paula, protože nahrávací funkce trochu zjednodušila přidávání příkazů. Bylo trochu otravné přidávat každý hlasový příkaz jednotlivě, ale telefon byl postupně užitečnější, takže mi to tolik nevadilo. V zápalu boje jsem nemohl používat svůj smartphone, takže hlasové příkazy by se pro takové situace hodily.
„Síťové vyhledávání. Denní události.“
3D projekce Julia zmizela a nahradila ji ukázka novinek z mého domovského světa. Zdálo se, že sněmovna radních má volby. Na okamžik mi bylo trochu smutno, protože jsem tam v životě neměl možnost volit.
„Ukončit úkoly. Vypnout proud.“ Obrazovka mého smartphonu se úplně vypnula. Dopadlo to docela dobře, když se to vezme kolem a kolem. Strčil jsem si telefon do náprsní kapsy a zamířil dolů.
Sešel jsem do prvního patra a uviděl tam Willa. To bylo štěstí.
„Dobré načasování z tvé strany. Rád bych trochu experimentoval s nulovým kouzlem tvého dědečka… Chceš jít se mnou?“
„Mého dědy? Ale je to jen kouzlo, které dělá věci o něco těžšími. Myslím, že to nebude moc užitečné, pane...“
„O to vůbec nejde. Vlastně, pokud o tom mám správnou představu, mohlo by to být jedno z nejdůležitějších kouzel, o kterých jsem kdy slyšel.“
„Cože?!“ Will zaujal nesmírně zmatený pohled, ale stejně se mnou šel. Ale myslím, že tomu, co jsem řekl, moc nevěřil.
Vyšli jsme po terase. Julio pečoval o květiny opodál, jako obvykle, když jsme oba vyšli doprostřed zahrady.
„Wille, můžeš mi půjčit svůj meč?“
„Hm...? Ah, tak dobře.“ Vytáhl si meč od pasu a podal mi ho. Byla to celkem standardní čepel. Nevypadalo to špatně, ale pro Willa to bylo trochu velké.
„Už o tom nějakou dobu přemýšlím, ale tenhle meč se k tobě opravdu nehodí, Wille. Proč je tak velký?“
„A-Ah, no... Jen jsem to našel. Není to moje. Našel jsem ho v poušti... takže pravděpodobně patřil někomu, koho snědl Sandcrawler nebo něco horšího...“ Sakra... Takže jen co nejlépe využíval to, co mohl získat. Začínající dobrodruzi mají asi potíže najít pořádnou výstroj, co... To je asi podstata toho pole.
Zarazil jsem meč do země.
„Zkus ho vytáhnout.“
„Cože? D-Dobře...“ Will vytáhl meč docela hladce. Vyšel bez problémů. Po potvrzení obtížnosti, jsem ho nechal vrátit do země. Will vypadal dost zmateně. Zdálo se, že si ještě neuvědomil smysl mého experimentu.
Pak jsem se začal dostávat k věci. Položil jsem ruku na rukojeť meče a soustředil svou magii.
„[Gravity].” Meč sklouzl o něco hlouběji do země. Bral jsem to jako znamení, že věci fungují tak, jak mají.
„Zkus ho vytáhnout.“
„Cože?“ Will se chopil jílce a začal se snažit ho vytáhnout.
„Ngh...! Kuh!!! J-Je to těžké...!“ Meč se zabořil hlouběji do země. Will se ho pokusil zvednout, ale nedokázal s ním vůbec pohnout.
„Vypadá to, že toto kouzlo může změnit váhu jakéhokoli dotyčného předmětu. Ale tvůj děda mohl dělat věci jen trochu těžší, protože jeho magické zásoby byly standardně malé.“ Upřímně, bylo by přesnější nazývat to kouzlem měnícím gravitaci, ale možná by bylo vhodnější nazývat to kouzlem měnícím váhu. [Váha] pro něj mohla být lepší název než [Gravitace], ale nemusel jsem se potit s maličkostmi.
Jedinou nevýhodou bylo, že se objektu bylo třeba přímo dotknout, aby mohl být změněn, ale váha mohla být volně změněna a mohla být také kdykoliv odstraněna. Navíc by se mohla změnit i moje tělesná hmotnost.
Jinými slovy, kdybych zaměřil svou magii na bod nárazu, mohl bych udělat něco skvělého jako megatunový úder. Ale pravděpodobně bych si vážně poškodil pěsti, takže by to nebyl tak dobrý nápad.
Měnit váhu mých zbraní v polovině bitvy by bylo asi nejchytřejší využití. Pravděpodobně bych s tím mohl rozbít i frázi, kdybych maximalizoval váhu...
Také bych mohl snížit svou vlastní váhu, abych zvýšil účinky [Accel] a [Boost].
Také jsem s ním mohl očarovat zbraně, aby bylo snazší je ovládat. I když použít to na sekeru nebo palcát by nebylo moc užitečné... Ty zbraně byly koneckonců silné jen díky své váze. Ať tak či onak, tato magie byla nesmírně prospěšná.
„Kouzlo tvého dědy je úžasné, víš. Jen neměl dost magické energie, aby mohl naplno využít svůj potenciál.“
„Nevěděl jsem, že dědova magie je tak neuvěřitelná...!“ Will mi neúmyslně dal prostředek, jak bojovat s frází. Musel jsem mu vyjádřit své díky, ať se děje, co se děje. Vytáhl jsem ze [skladu] mithrilovou bouli, použil [modelování] k její přeměně a podal chlapci mithrilový hrudní plát spolu s párem rukavic.
„J-je ... to je v pořádku? Opravdu?“
„To nestojí za řeč, chlapče. Považuj to za poděkování za kouzlo. Nech mě taky něco udělat s tou tvojí zbraní.“ Zrušil jsem [gravitaci] a popadl Willův meč. Pak jsem ho očaroval pomocí [gravitace], ale tentokrát jsem použil efekt obráceně. Měl by se snadněji ovládat, i když snížení hmotnosti by mu trochu snížilo sílu.
Podal jsem mu meč a on jím několikrát máchl. Oči se mu rozšířily úžasem.
„Páni, je to mnohem jednodušší. Teď bych mohl snadněji porazit monstra!“
„Ale nebuď moc nafoukaný. Jo, vím, co potřebuješ. Nárazový výcvikový kurz by to měl vyřešit...“
„H-Huh?”
Chytil jsem ho za zápěstí a odvedl ho s sebou…
„Takže, vzal byste ho pod sebe?"
„Vidím ...“ Vzal jsem Willa na cvičiště Belfastského rytířského řádu. Tam jsem ho přivedl k zástupci generála Neilovi a vysvětlil mu jeho situaci.
„To je z vaší strany dobré načasování. Ve skutečnosti jsme se snažili vynahradit dřívější problém, kdy se v našich řadách mísili šlechtici, takže náš nábor je v poslední době mnohem férovější a širší.“
„Heheh, tak tedy.... Dostane nějaký výcvik a přidá se k vám, když prokáže svou cenu?“
„To záleží na něm.“ Neil si chlapce prohlédl ostrýma očima.
„Will, že? Ponecháme-li stranou celou záležitost se vstupem do našich řad... přeješ si stát se silným?“
„Já... chci se stát silným. Je tu někdo, koho chci ch-chránit. Proto chci být silnější. Ne, nechci se jen stát silnější. Chci se stát mužem hodným ochrany toho, na čem mu záleží.“ Kolena měl slabá, dlaně zpocené, ale stále odpovídal rezolutně. Myslel jsem, že mluví o Wendy. Neil se na chlapce usmál a srdečně se zasmál.
„Velkolepé. Je rytířskou ctí a povinností bojovat za to, co miluje. Máš charakter, chlapče, a já to respektuju. Ráno nebo večer, za mnou přijď. Můžeš trénovat podle obsahu svého srdce, takže se k nám připojíš v tréninku?“
„Slibuju!“ Will dal rozhodnou odpověď.
Buď statečný, mladý muži. Buď silný.
◇ ◇
◇
Haikara-san ga Toru
děkuji
OdpovědětVymazatTento komentář byl odstraněn autorem.
OdpovědětVymazatďakujem, za príjemný štart týždňa.
OdpovědětVymazat