HRH 5 - Kapitola 4: Svatá přichází 7/7

Ještě pár dní potom...

Královský hrad v království Friedonia oznámil, že všechny víry a náboženství mají být registrovány u státu, a že všechna náboženství, která takto získají uznání, budou považována za státní náboženství. Jinými slovy, význam státního náboženství v království byl změněn tak, aby byl stejný jako náboženská korporace.

Král Souma se poprvé po dlouhé době objevil ve vysílání hlasového klenotu, aby promluvil ke svému lidu.

„V této zemi až dosud každý člověk, každá rodina a každá rasa uctívala bohy, jaké se jim zachtělo,“ oznámil. „Kromě víry s největšími věřícími, mezi něž patří uctívání Matky Drak a lunární pravoslaví, temní elfové uctívají božskou bestii, o níž se říká, že chrání Bohem Chráněný Les, a jsou i tací, kteří uctívají mořské a horské bohy. Všichni pocházíme z různých ras a vyrostli jsme v různých prostředích, takže je velmi přirozené, že se věci takto vyvinuly.”

Lidé, kteří žili ve vnitrozemských městech, v horských vesnicích a přímořských městech, všichni souhlasně s jeho slovy přikývli. Žili na různých místech, takže bylo dané, že věci, kterých se báli, a věci, které uctívali, budou jiné.

Obraz Soumy mluvil dál k lidu jeho země.

„Tohle je multirasový stát. V naší zemi se zvyky mnoha různých skupin rozpustily a promíchaly dohromady, což každý den vytváří nové formy kultury. Věřím, že víra by měla být stejná. To, co toto království potřebuje, není jednota pod jedním bohem. Myslím, že je to harmonie, která vychází z uznání svobody jednotlivců vybrat si, v co chtějí věřit. Stejně jako vy máte bytosti, ve které věříte, tak i ostatní. Byl bych rád, kdybyste to všichni přijali a byli tolerantní. Pokud ano, jsem si jist, že i ostatní budou tolerantní k vaší víře.”

Lidé jen napůl věřili tomu, co Souma řekl.

V této zemi, kde se média ještě nerozvinula, měli omezené znalosti o jiných náboženstvích. V podstatě neměli tušení, co se učí v církvích jiných vyznání. Proto o tom pochybovali. Podezření zrodilo zlobry na temných místech a proměnilo vyschlou pampovou trávu v duchy.

I kdyby skupina byla prostými uctívači hor, ti, kdo je podezřívali, by si mohli myslet, že jsou tajnůstkářskou zlou organizací. Souma si toho byl dobře vědom.

„Co potřebujeme, abychom si tu toleranci vypěstovali?“ zeptal se Souma. „Vzájemné porozumění. Bez ohledu na to, jak vám říkám, abyste byli tolerantní k jiným vírám, nemůžeme přijmout zlá náboženství, která dělají věci jako obětování panen, aby vyvolala ďábly. Nebudu po vás chtít, abyste byli tolerantní k takovým náboženstvím. Nicméně, jsem si jistý, že je zvenčí těžké poznat, jestli je náboženství někoho jiného dobré nebo zlé.”

Tady se Souma odmlčel a zdůraznil, „A proto náboženství znárodňujeme.”

Pokračoval, „Chci, aby zástupci každé organizace založené na víře zaregistrovali své náboženství v zemi. Pokud složíte zkoušku, vaše náboženství bude uznáno jako státní náboženství, které bude jednou za několik let podrobeno dalšímu vyšetřování.“

„Proces vyšetření je jednoduchý. Stačí se zavázat, že se nebudete zapojovat do nelegálních aktivit, jako je zabíjení, okrádání jiných o jejich majetek nebo sexuální násilí ve jménu svého náboženství.“

„Poškozování lidí je obecně také proti pravidlům, ale některá náboženství venku se mohou dopouštět sebepoškozování. S otázkami týkajícími se konkrétních podrobností, jako je například to, zda potetování někoho poškozuje, se prosím obraťte na místní úřady. Poskytl jsem jim konkrétní pokyny, například přijímat věci, když o to lidé sami požádají, ale zakazovat věci, když jsou vnuceny lidem, kteří je nechtějí, takže prosím řiďte se jejich pokyny.“

„Pokud nějaké náboženství nemůže učinit tento slib nebo se odmítne zaregistrovat, budou se jím zabývat úřady, tak si to prosím uvědomte. Naši lidé by měli problém v noci spát, kdyby lidé, kteří se řídí tak nebezpečnou vírou, směli žít v jejich blízkosti, jsem si jistý. Chci, abyste to pochopili.”

S tím vším, se Souma zhluboka nadechl. Pak pokračoval dál, jako by s každým ze svých lidí mluvil osobně.

„Konečně, věřím, že víra je něco, co existuje pro živé, ne pro mrtvé. Abychom svůj smutek netáhli s sebou, abychom prožili bolest našeho každodenního života a žili jako dobří lidé, měli bychom mít víru. Modlím se, aby tato víra nikomu neublížila.”

Modlím se, aby tato víra nikomu neublížila.

To byla věc, kterou chtěl Souma říct ze všeho nejvíc.

Od chvíle, kdy se objevilo panství Pána démonů, lidé neměli konec věcí, kvůli kterým si museli dělat starosti. V dobách, jako je tato, se náboženství stalo aktivnějším, jak se na něj lidská srdce spoléhala jako na podporu, a když se náboženství stalo aktivnějším, vznikly konflikty mezi různými náboženstvími a sektami. Podpora lidu by se změnila v něco, co by jim ublížilo.

V království nemuselo být mnoho lidí, kteří by to plně chápali. Jeho slova jim však utkvěla v uších.

Jako by se snažil změnit náladu, Souma zatleskal. „No, už dost vážných řečí. Teď, když se každé náboženství, které se zaregistruje, stane státním náboženstvím, máme naplánovanou malou akci. Roroa to vysvětlí.”

„Správně! Nech to na mně!“ zvolala Roroa.

Když Souma ustoupil stranou, přistoupila k němu rozkošná dívka s vlasy svázanými do dvou copů.

„Nazdárek, jsem bývalá princezna z Amidonie a Soumova třetí snoubenka, Roroa. Jak se daří všem ve Friedonském království?”

Lidé Elfriedenu byli svědky jejího nevyčerpatelného jásotu a byli ohromeni, zatímco obyvatelé Amidonie se trpce usmívali a říkali, „To je celá naše princezna“. Vážná atmosféra, která do té doby narůstala, zmizela, jako by to všechno byla lež, a nikdy tam nebyla. Dokonce i král Souma byl ohromen.

„...To je tón, kterým to děláš, Roroo?“ zeptal se Souma.

„To je v pořádku, miláčku,“ řekla Roroa sebejistě. „Jelikož jsem v Junině šou společně s velkou sestrou, lidé už vědí, co jsem za postavu.”

„Myslel jsem si, že volba obsazení je dost vynucená, i když...”

Souma svěsil vyčerpaná ramena. Vypadal méně jako její snoubenec a více jako velký bratr, kterého oškubává jeho malá sestra, ale lidé království se cítili v klidu, když je pozorovali.

Pak se Roroa otočila k obrazovce, dala si ruce v bok a řekla, „Teď budeme dělat ze všech náboženství, která se u nás zaregistrují, státní náboženství, ale mám pro vás všechny požadavek, až se zaregistrujete. Pokud má někdo z vás zajímavé slavnosti pro své bohy, určitě nám to řekněte, ano? Slyšela jsem, že v drahouškově světě se některé náboženské události změnily v národní festivaly a věřící i nevěřící si je užívají společně. Proč si to v týhle zemi taky pořádně neužijeme?”

Roroa rozhodila rukama a lidé jásali. Zdálo se, že i když nerozuměli tomu, co říkala, reagovali na slovo „festival“. Byli nadšení, že se stane něco zábavného.

Mimochodem, hned potom, Roroa zašeptala, „Kromě toho, když z toho uděláme festival, tak se peníze pohnou, a to by mě jen lechtalo do růžova,“ ale její hlas byl tak tichý, že se Souma, který stál vedle ní, jen rozpačitě usmál.

Roroa mrkla na obrazovku. „No, protože jsem si jistá, že to, že o tom mluvím, vám všem nedává dobrý smysl pro to, co mám na mysli, asi bych vám měla dát konkrétní příklad. Tak, starý Souji, pojď sem a vysvětli to lidem.”

„Ale no tak, malá slečno Roroo, nazývat mě starým mužem je trochu moc...“ Ten, kdo se objevil a říkal to, byl člověk, asi čtyřicetiletý, se svalnatým tělem. Hovořil kyselým tónem a mnul si hladkou hlavu, která byla stejně opálená jako zbytek jeho těla. „Pořád jsem lunární pravoslavný biskup, víš.”

Teď, když se o tom zmínil, měl muž na sobě uniformu (?) lunárního pravoslavného kněze. To (?) je tam, protože ji nosil volně ... Ve skutečnosti příliš volně a byla upravena do téměř skandální míry. Dlouhé rukávy měl ostříhané nakrátko a kalhoty a obřadní roucho mu sahaly jen těsně pod kolena. Když měl tento zdatný a opálený muž na sobě šaty, vypadaly jako samue, šaty, které nosili japonští zenbuddhističtí mniši, když se zabývali jednoduchou fyzickou prací.

Roroa vyjádřila námitku. „Starý muž je starý muž. Kromě toho si myslím, že je to trochu hodně pro tebe, abys zavolal brzy budoucí třetí primární královnu „malá slečno.“

Byla to bojová slova a muž odpověděl laskavě. „Nepřidávej tu část chobotnice! Teď poslouchej, slečno, brzy se z tebe stane vdaná žena, takže bys měla lépe rozvinout alespoň jeden druh přetékající přitažlivosti.“

„C-Co to bylo?! Jen se dívej...“ Roroa náhle zaujala pózu a pokusila se eroticky zasténat, ale muž se jen zasmál.

Skutečnost, že se smál nejlepší sexy póze (?) zvládlo poslat Rorou do rozzlobeného režimu a Souma jí musel spěšně schovat ruce za záda.

„Pusť mě, miláčku!„ vykřikla. „Nemůžu tu chobotnici takhle uvařit!”

„Uklidni se, Roroo. Myslím jsem, že jsi roztomilá,“ řekl Souma a poplácal ji po hlavě.

Roroa otočila hlavu, aby se na mě podívala. „...Myslíš to vážně?”

„Jistě, byla jsi opravdu roztomilá.”

„Hm... dobře. Tak mu odpustím.”

To je všechno?! pomysleli si přihlížející lidé. Tito lidé nebyli obeznámeni s komediálními manzai sestavami manžela a manželky, takže přesně nevěděli, co se předvádí, ale ulevilo se jim, že se vše vyřešilo mírovou cestou.

Souma se rozpačitě usmál a řekl muži v upravené knězské uniformě, „Tak tedy, pane Souji, kdybyste zvládl zbytek vysvětlení.”

„Rozumím, králi Soumo.”

Po těchto slovech muž udělal krok vpřed.

 

„Zdravím vás, lide Friedonie. Jsem biskup, který byl vyslán pravoslavným papežským státem Lunaria, aby zorganizoval věřící v této zemi, Souji Lester.”

--------------------------------------------------------------------------------------------------

Chobotnice – zřejmě kvůli použití znaků v originále, jenž mají více významů, kde chobotnice se zřejmě vztahuje k jeho holé hlavě
Samue - Samue - Wikipedia