HRH 5 - Epilog: Směrem k první cestě do zahraničí 2/3

Druhý den...

Dokud jsem byl ještě znepokojen událostmi minulé noci, pracoval jsem jako obvykle v úřadu pro vládní záležitosti, když přišel vyčerpaný premiér Hakuya.

„Co se děje?“ zeptal jsem se. „Vypadáš hrozně unaveně.”

Hakuya ke mně přistoupil a pak mi se zmučeným pohledem řekl, „Vaše Veličenstvo.... Mohl bych vás požádat, abyste na chvíli odešel z hradu?”

„...Ještě jednou?“

Pryč z hradu? Říkal mi, ať vypadnu z hradu? Byl jsem tady tak trochu král, víš?

„Ty mě svrháváš?“ zeptal jsem se. „Opravdu, Hakuyo, jestli chceš trůn, je to v pořádku. Nevadí mi, když ti ho dám.”

„Nemluvte nesmysly. Já tu věc nechci.”

„Tu věc? Teď poslouchej...”

„To je v pořádku. Jen poslouchejte. Zrovna nedávno jste oznámil datum svatebního obřadu, že?”

Když se mě na to Hakuya zeptal, přikývl jsem.

Onehdy jsem ohlásil, že já, který jsem stále ještě jen správcem, který ještě formálně nenastoupil na trůn, provedu na konci tohoto roku korunovační obřad, který ze mě udělá čtrnáctého krále, spolu se svatebním obřadem s Liscií a ostatními. Rozhodl jsem se to udělat takhle, protože zvládnout všechny velké události najednou by bylo pro státní pokladnu snazší.

Nicméně, Hakuya říkal, že to způsobuje problémy.

„Hrad je nyní zaplaven návrhy šlechticů i králů středně velkých a malých států z Unii východních národů, kteří s vámi chtějí navázat manželské svazky, pane. Doufají, že tam vklouznou teď, než dojde ke svatebnímu obřadu.”

„Takže je to nával nápadníků na poslední chvíli?“ řekl jsem. „Nemůžeš je prostě odmítnout?”

„Mohli bychom, ale... tohle všechno jsou domy, jejichž postavení je těžké odmítnout, když říkají „I když odmítnete, rádi bychom se s vámi alespoň jednou setkali, než tak učiníte“. Počet žádostí o sňatek, které byly na hrad dovezeny, má v poslední době stoupající tendenci a sekce, která je za ně zodpovědná, je připravena prasknout ve švech.”

„...Tolik lidí mi posílá nabídku k sňatku?“ zeptal jsem se nejistě.

„Ne, nejsou jen pro vás, sire. Svobodní muži po vašem boku, na které se pohlíží jako na muže se slibnou budoucností, každý z nich, také dostává poměrně velké množství nabídek k sňatku.”

Takže pokud se nemohli přiženit do královské rodiny, chtěli si vzít alespoň vazala se slibnou budoucností. Koneckonců to pro ně byla snadnější výzva než stát se členem královské rodiny. Upřímně... kdybys řekl, že tohle je všechno, co kdy šlechta udělala, byla by to pravda, ale... I tak bylo působivé, že to takhle vydrželi.

„Mimochodem, nejpopulárnější z vašich vazalů je sir Poncho,“ řekl Hakuya.

Poncho? Tak to bylo překvapení.

„Ne Ludwin, pohledný kapitán Královské gardy?”

„Je pravda, sir Ludwin je neuvěřitelně populární, ale dům Arcs je skvělý dům a jediní lidé, kteří ho mohou požádat o ruku, jsou šlechta a rytířská třída,“ řekl Hakuya. „V tomto bodě sir Poncho je nízkého původu, a tak i běžné merkantilní rodiny mu posílají nabídky k sňatku. Navíc, zatímco sir Ludwin se cítí nedosažitelný, mnoho žen si zřejmě myslí, že by mohly sira Poncha snadno svést.”

„...Je brán na lehkou váhu, co?”

Pokud se Ponchovi hromadily nabídky k sňatku, znamenalo to, že byl také populární. I když byl zavalitý a baculatý, byl to také jemný a ohleduplný mladý muž. A co víc, jeho jídlo bylo vynikající. K tomu všemu dovedl zemi k řešení potravinové krize a když vezmeme v úvahu způsob, jakým byl téměř uctíván jako bůh jídla v oblasti Amidonie, muselo být hodně žen, které by si ho chtěly vzít.

Poncho byl známý tím, že ustupoval, když byl tlačen, což viděli z jeho vystoupení ve vysílacích programech. Pro každou ženu, byť jen trochu sebevědomou ve svém vzhledu, nemuselo být nerozumné, že se domnívaly, že se dokáží prodrat jeho obranou s čirou setrvačností. Ve skutečnosti, Poncho nebyl moc dobrý v odrážení takových útoků.

Hmm... Potěšilo mě, když jsem slyšel, že dobrý sluha jako Poncho je u dam oblíbený, ale doufal jsem, že pro mě bude dělat dobrou práci i v budoucnu, takže jsem nechtěl, aby ho někdo moc divný chytil.

„Přijal jsi protiopatření?“ zeptal jsem se.

„Ano. Už jsem požádal madam Serinu, aby působila jako asistentka sira Poncha. Navštěvuje s ním dohodnutá manželská setkání a odhání ženy, které k němu přistupují čistě z osobních ambicí.”

Oh... Tak to se nemusíte bát. Kdyby tam byla Serina jako Ponchova asistentka, bylo by to nejspíš v pořádku.

Serinina osobnost měla jisté problémy, ale byla nesmírně půvabná a krásná. Kdyby byla po jeho boku, ženy, které si svým vzhledem jen trochu věřily a které si myslely, že ho mohou svést, by ustoupily.

Předtím jsem ji často žádal, aby sloužila jako Ponchova asistentka, ale Serina vždycky říkala věci jako, „Když se pustím do takového úsilí ve prospěch gentlemana, doufám, že se dá ještě trochu dohromady. Pracuji velmi tvrdě, tak mě, prosím, někdy pozvi zase na jídlo.”

I když si stěžovala a bylo zřejmé, že to dělá jen proto, že chce jeho jídlo, zdála se být proaktivní v péči o Poncha. Poncho miloval jídlo i vaření a Serina byla závislá na nezdravém jídle ze Země, které jsme spolu vyvíjeli.

Serina vypadala, že si to neuvědomuje, protože nechala svůj sadistický sklon šikanovat roztomilé dívky vymknout z rukou, ale měl jsem pocit, že ji úplně zkrotil jídlem. Byl to plachý muž, kterého jste nemohli nechat samotného, a ona byla žena se silnou vůlí, která měla sklon se do všeho míchat, takže spolu vycházeli dobře a.... Počkej, co?

„Serina chodí na Ponchovy manželské schůzky, že?“ zeptal jsem se.

„Ano. Slyšel jsem, že mnoho žen se omlouvá, když vidí, jak ta žena vedle něj vypadá.”

„Není to jako.... Serina podvědomě ukrývá Poncha?”

„...”

...

Podívali jsme se jeden na druhého, rozpačité pohledy ve tvářích pána i vazala.

...Jo, nejlepší bude, když se do toho nebudeme plést. Bylo by neslušné, kdybychom se do toho vmísili a něco řekli. Pro tuto chvíli, jsem se rozhodl změnit téma.

„Ehm... stejně se vsadím, že to není jen Ludwin a Poncho, že? Musíš mít také značný počet návrhů, že?”

Hakuya byl hezký a byl mi nejbližší ze všech blízkých mužů. Nedokázal jsem si představit, že by ho dámy a šlechtici nechali utéct. Když jsem o tom začal, Hakuya se zatvářil, jako by se zakousl do něčeho nepříjemného.

„Já... zatím nemám v úmyslu vzít si ženu.”

„Ne že by tě ženy nezajímaly, že ne? Jsi jeden z těch, co si myslí, že manželství je příliš velký problém?”

„Ne,“ řekl Hakuya. „Mám v úmyslu mít jednoho dne ženu a děti, ale chci si najít a vybrat partnerku pro sebe. Nechtěl bych, aby mi někdo jiný vnucoval manželství.”

„...To říkáš mě?“ zeptal jsem se.

Pro nás s Liscií bylo naše zasnoubení totálně vnuceno. Dokonce i s Aishou a Junou se na mě obě kvůli svým postojům zpočátku obracely s jinými motivy, a když došlo na Rorou, přivedla s sebou celou svou zemi, aby mohla chránit lid knížectví tím, že si mě vezme. Nepotkal jsem ani jednu z nich obyčejným způsobem.

Když jsem na to upozornil, Hakuya přede mnou sklonil hlavu, rozčilenější, než bych od něj čekal. „Omlouvám se. Nechtěl jsem mluvit špatně o vašich zásnubách, pane...”

„To je v pořádku. V mém světě většina lidí smýšlela tak, jako ty.”

V Japonsku se manželství uzavírala zpravidla z lásky a se souhlasem obou stran.

V tomto světě, kterému se nepodařilo odhodit feudální systém, čím vyšší je jejich postavení ve společnosti, tím méně svobody v tomto ohledu lidé mají. Zejména pokud šlo o sňatky rytířů a šlechticů, jejich význam jako pouto mezi rody byl velmi důležitý. Stejně jako v případě Ludwina a Genii nebo Hala a Kaeda, i zde se vyskytly případy, kdy byly domy již spojeny, ale to byly vzácné výjimky. Ve většině případů platí, že čím výš jste se dostali na společenském žebříčku, tím více očekávání domu určovala volbu manželství.

I když, pokud má někdo dostatečnou autoritu, jako já, je to problém, který se dá řešit. Přišlo to se zásnubami s Junou, ale kdybychom se domluvili, že ji adoptujeme do šlechtické rodiny, bylo by možné upravit rozdíl v našem postavení.

V Hakuyově případě byl předsedou vlády této země, takže mohl něco takového udělat. Takže v tomto případě šlo o problém s Hakuyovými názory na manželství.

No, jestli jsem mohl něco říct, tak to, že ať to začalo jakkoliv, láska byla láska. Mé pouto s Liscií a ostatními bylo tak hluboké, že jsem si nedokázal představit, že bych se s nimi rozloučil.

„Hele, některé lásky začaly ve vztahu, který byl lidem vnucován, víš?“ zeptal jsem se a mluvil o svých blízkých.

Hakuya se zatvářil zaraženě a pak se pousmál. „...Asi máte pravdu. Když vidím vás a vaši rodinu, pane, začínám si myslet, že by to mohlo být v pořádku.”

„Ale prozatím si pořád ještě nechceš někoho vzít?“

„Omlouvám se.”

Hmm... Kdyby chtěl počkat, až se objeví jeho ideální žena, předpokládal jsem, že je to možnost. Možná, že už někoho takového potkal a teď je zasnoubený s jednostrannou láskou.

„Ale jako tvůj král, dovol mi říct, že bys měl raději začít cvičit svého dědice pro případ, že by došlo k nejhoršímu,“ řekl jsem. „Určitě by ses taky rád usadil v lehkém důchodu pěkně brzy, že?”

„To je pravda. Myslím, že se poohlédnu po vhodném čase, abych si našel učedníka.”

„Aha, hádám, že učedník taky pracuje. Když o tom tak přemýšlím, učil jsi Tomoe, že?”

Tomoe byla moje mladší sestra po adopci a já ji měl moc rád. Nedávno se učila číst, psát a počítat od Hakuyi a on ji zjevně učil i dějiny této země. Slyšel jsem, že se nadšeně učí, a Hakuya na ni reagoval tím, že se stal nadšeným instruktorem.

Když jsem o tom začal, Hakuya se kysele usmál. „Ustoupil jsem touze vaší sestřičky pomoci její starší sestře. I když není nijak zvlášť chytrá, má vášeň, takže věřím, že se časem může stát dokonalou individualitou. I když to říkala, netoužím přenést své těžké břemeno na ramena vaší sestřičky.”

„Neproměnil ses už v dotírajícího učitele?“ zeptal jsem se.

„Můj názor je založen na klidném hodnocení.”

Hmm... No, jestli Hakuya o tom přemýšlel po svém, bylo to dost dobré, asi jo.

„Hej, počkej! Jak že jsme se k tomu tématu dostali?“ zeptal jsem se.

„Když mluvíme o tom, jak jsme zavaleni nabídkami k sňatku pro vás, pane,“ řekl Hakuya. „A když už jsme u toho, chci, abyste na chvíli vypadl z hradu. Pokud nejste na hradě přítomen, je snadné odmítnout šlechtice, kteří trvají na tom, abyste se s nimi „jen jednou setkal“.“

Oh, jasně. Kdybych nebyl přítomen, nemohl bych se s nimi setkat, ani kdybych chtěl. Jeho plánem bylo být vyhýbavý a vyhnout se přímým odpovědím, zatímco jsme čekali, až tato vlna opadne, o tom není pochyb.

„Ale co mezitím moje vládní práce?”

„Naštěstí neexistují žádné naléhavé obavy a země je teď stabilní. Pro svou běžnou vládní práci můžete použít ten svůj strašidelný stroj „tovární rameno“ a ten tu práci zvládne skvěle, že?“

„Neříkej tomu strašidelné,“ řekl jsem. „No.... Asi máš pravdu.”

Mluvil o lidském manipulátoru typu paže, který Genia vyvinula: o Továrním rameni č. 1. Připevněním továrního ramene #1, které by se mohlo pohybovat jako skutečná lidská ruka, na figurínu, jsem byl schopen vykonávat svou vládní práci z dálky. Dívat se na ní bylo strašidelné, takže se nelíbila těm, kteří museli navštěvovat místnost, jako byrokratům nebo komořímu, ale bylo to velmi šikovné.

Byla pravda, že dokud jsem ji měl, nebylo třeba, abych zůstával na hradě.

„Takže až budu venku z hradu, co čekáš, že udělám?“ zeptal jsem se.

„No, abychom zajistili prostředí, kde je snadné vytěsnit šlechtice, kteří se s vámi chtějí setkat, a zároveň být uzavření a snadno jistí, uvažoval jsem pro vás o krátkodobém zápisu na Královskou akademii nebo Královskou důstojnickou akademii, ale...Hakuya vytáhl jediný dopis. „Teď, když něco takového přišlo, věřím, že vás pošlu do zahraničí.”

------------------------------------------------------------------------------------------------------

Myslím si to jen já, nebo nakonec stejně Hakuya s tou věcí skončí?
Serina……. Ponchova asistenka………………………K tomu se ještě vrátíme 😂