IwS 5 - Kapitola II: Moře Stromů a zasněžené hory 1/7

Kapitola II: Moře Stromů a zasněžené hory       

 

Zakládací večírek proběhl bez problémů a brzy začal Brunhild přepadat pocit míru.

Navzdory tomu, že to kvůli různým problémům chvíli trvalo, konečně jsem dal Lu zásnubní prsten. Rozhodně jsem si nemohl dovolit to déle odkládat. Nemluvě o tom, že by bylo krajně neslušné jí formálně nenasadit prsten.

I když se chovala, jako by jí zpoždění nevadilo, Lu vděčně a šťastně přijala to, co jsem jí dal. Prsten byl totožný s těmi, které jsem dal ostatním, až po design a magické efekty.

„Teď konečně můžu zvednout hlavu a prohlásit, že jsem snoubenka Touyi, mého úžasného muže!“ Cítil jsem, jak mě zaplavuje bodnutí viny, když jsem se na ni s úsměvem podíval. Rozhodně jsem to neměl odkládat tak dlouho.

Všichni jsme šťastně seděli u stolu na balkoně, když se objevila Leen s Paulou v závěsu. Její výraz byl vážný.

„Došlo k dalšímu pozorování fráze. Jedna se objevila v Moři Stromů. Kmen, který tam žil, poslal Mismede žádost o pomoc.“ Všichni najednou v panice vyskočili ze sedadel. Kromě Lu, která netušila, co to všechno znamená.

„A co se s ní stalo? Byla odstraněna?“ zeptala se Yumina.

„Obávám se, že ne. Je tam ještě teď, demoluje kmenovou vesnici a mění všechny jedince, kteří vstoupí do okolí, v sekanou. Pokud vím, má obrovskou, pavoučí podobu.“

Gigantická pavoučí fráze? Zajímalo by mě, jestli je na stejném patře jako manta fráze, na kterou jsme narazili před časem... Co když je ještě silnější? Pokud je to tak, pak [Apport] nebude fungovat... Ale rád bych to zkusil rozbít pomocí [Gravity].

„Tak pojďme. Nevím, jestli to dokážeme sundat, ale musíme to aspoň zkusit. Nejen to, mohli bychom -“

„Když budeme mít štěstí, můžeme znovu potkat toho chlapce.“ Přikývl jsem na Leeninu poznámku. Jako by mi četla myšlenky.

Ende. Tajemný mladík, který tak snadno rozdrtil manta frázi, proti které jsme neměli šanci. Chtěl jsem vědět, co měl na mysli, když mluvil o suverénní frázi. Ten chlap musel něco věděl.

„Pojďme do Babylonu a nastavme kurz k Moři Stromů.“ Začali jsme s přípravami, abychom se utkali s touto novou frází.

 

„Křišťálová stvoření, která zničila starověké civilizace?“ Cestovali jsme k Moři Stromů v našem Babylonu, a tak jsme se rozhodli Lu hrubě vysvětlit situaci, dokud jsme měli možnost.

Když o tom tak přemýšlím, co to vůbec je fráze? Právě teď jen předpokládám, že byly uzavřeny v nějakém prostoru, a ty slzy ve skutečnosti jsou místa, kde proklouzávají, když se bariéra, která je drží pod kontrolou, rozpadá. Takže teď se konečně po tisících letech vracejí na svět... pravděpodobně, myslím. Pokud věřím tomu, co Ende řekl, pak ta stvoření hledají svého vůdce, panovnickou frázi. Ale z místa, kde se dívám, všechno, co dělali, je zabíjení všeho v jejich blízkosti. Je v tom něco víc, nebo je to jen bezduché vraždění? Počkat, co se před lety vůbec stalo? Kdo je vůbec zapečetil, pokud jsou skutečně zapečetěné. Kde se vzala ta fráze? Nemám tady vůbec žádné odpovědi! Ende... asi to ví. Minule se ztratil bez jakéhokoliv vysvětlení, ale jestli se znovu objeví, donutím ho mluvit …

„Mistře, dosáhli jsme cíle.“ Cesca na mě zavolala a ukázala scénu dole na monolitovém počítači. Kolem lesa řádilo obrovské křišťálové zvíře. Bylo to pavoučí monstrum s osmi tenkýma, ostrýma nohama. Ty nohy prořezávaly stromy, jako by to bylo máslo, propichovaly členy kmenové vesnice, kteří tam dole náhodou celou dobu žili.

„Je velká. Přibližně stejně velká jako ta poslední, se kterou jsme se setkali,“ řekl jsem.

„To tedy je. Jsem jen vděčná, že se nezdá, že by tento měl letovou sílu, jsem.“ Byl jsem stejně vděčný jako Yae. Bojovat s manta frází byla obrovská dřina, protože se vznášela nad pouštními písky. Les byl méně otevřený, takže jsme měli víc slepých míst, kde jsme se mohli schovat. Jen jsme se museli ujistit, že nás žádný z těch obřích stromů nerozdrtí nebo tak něco.

„Musíme si hned pospíšit. Vesnice bude úplně ztracená, pokud něco nepodnikneme.“ Když jsme se připravovali na vynoření, viděli jsme domorodé ženy, jak střílejí šípy a vyvolávají magii proti pavoučí frázi.

Nicméně jejich útoky, jako by nic neznamenaly. Zatímco tvor řval, vstřebával veškerou magii v okolí, včetně všech kouzel, která se ho dotkla. Zdálo se, že funguje jinak než Drainbracer, a nebyl to anulující efekt jako u Pána démonů, ale v každém případě to byla nebezpečná síla, která přeměňovala magickou energii použitou proti němu na více paliva.

Opálené kmenové ženy mávaly zakřivenými meči a snažily se mu ještě jednou čelit, ale fráze prostě vymrštila jednu ze svých ostrých končetin a vykuchala je.

„Itsh! Miyohmanah, Tacohdeejeekah! Garinoh!“ Jedna mladá kmenová dívka vyštěkla něco, co vypadalo jako rozkazy, ale já nerozuměl, co říká. Bylo mi divné, že jsem jí nerozuměl, protože jsem tak nějak předpokládal, že mi bůh dal nějaké vícejazyčné tělo nebo něco takového.

V každém případě vypadala, že je jejich vůdkyní. Na její rozkaz dívky s luky okamžitě ustoupily. Vypadalo to, že se snaží vytvořit boční formaci, aby mohli nebojující ustoupit.

Jedna z nohou obrovského tvora se náhle zvedla do vzduchu a vyrazila ke křičící ženě jako hozený oštěp.

„[Accel Boost]!“ Uháněl jsem mezi stromy jako šílenec a při útoku jsem ze [skladu] vyndal velký mithrilový meč. Právě včas, aby ji zastavil před nabodnutím, zachytil jsem nohu toho tvora a odrazil ji od dívky. V mžiku jsem ji popadl a vzal do náruče. Oči se jí rozšířily překvapením, když jsem uskočil dozadu a udělal mezi námi a pavoučí frází velký odstup.

Položil jsem ji na zem a znovu zamával čepelí.

„Dostaňte se do bezpečí, soustřeďte se na evakuaci a ... nemáš ponětí, co říkám, že?“ Snažil jsem se ukázat na ni a pak na hlubší les ve snaze vysvětlit to popisem. Buď to nepochopila, nebo si mě nevšímala a raději šla ke mně.

„Emoh. Ortettkoeecheeh. Merkoh! Sahnatoanehko! Boko boko!”

„N-Ne, nerozumím ti...“ Nakonec mi chvíli trvalo, než jsem si dívku pořádně prohlédl, a uvědomil jsem si, že je do značné míry obrazem válečníka. V jedné ruce mávala sekerou a po celém těle ji zdobila červená válečná barva.

Měla zdravě vypadající opálenou hnědou pleť, ale trochu mě znervózňovalo, jak málo toho měla na sobě. Hrudník jí svazoval jen jediný cár látky a spodní část těla měla pokrytou hrubě zkonstruovanou bederní rouškou. Měla sandálové boty a vylepšené zábaly na rukou, ale prakticky bojovala polonahá! Něco ve mně vzbudilo dojem, že tyto kmeny žijí úplně jiný život než ty ve velkých městech.

Ta holka musí být ve stejném věku jako já, ale v balení neuvěřitelné věci... Prakticky se zvedají a žádají, aby je osvobodili zpoza toho pouta na hrudi, co má na sobě! Rychle jsem si uvědomil, že se dívám trochu moc jinam, a okamžitě jsem situaci napravil.

„Emohoomaynaggredo! Ohcheenakuhoho! Kakanoha! Kellesohrise!“ Vykřikovala a blouznila o tom či onom, ale nedokázal jsem říct, co tím myslela. Napadlo mě, jestli se na mě nezlobí, že na mě tak zírá.

Vytlačil jsem takové myšlenky z hlavy a vzal do ruky meč. Nastal čas postavit se nepříteli. Mířil jsem na jednu z jeho nohou... A v okamžiku, kdy se má čepel stočila k němu, jsem aktivoval [gravitaci]. Tenká noha byla zredukována na pouhé úlomky pod superpovzbuzenou tíhou mého velkého meče.

„Úžasné, opravdu to fungovalo!“ Naneštěstí se roztříštěná noha zregenerovala během několika vteřin. Tvor vstřebal veškerou magii, kterou proti němu lidé před časem použili. Přesně jak jsem si myslel, jediný způsob, jak tu věc sundat, by bylo zničit jádro.

Na hlavě měla tři jádra, všechna seřazená v řadě. Zářily slabě oranžovou barvou, podobně jako jádra manta fráze při mém posledním setkání.

„Linze, Leen! Dejte jí ten starý led jeden-dva!“ Jak jsem křičel, obě začaly zaříkávat zaklínadlo pro [ledovou skálu] a shora na pavouka přistál mohutný kus. Pavoučí fráze na krátký okamžik sklonila své tělo, ale začala tíze vzdorovat a s hlasitým napínavým zvukem se tlačila vzhůru. Promiň, kamaráde, ale to ti nemůžu dovolit.

Vyskočil jsem k ledovému bloku, který se na ní snášel, a pak jsem aktivoval [gravitaci], abych zvýšil hmotnost bloku desetinásobně.

Když se pavoučí fráze napínala, ozvalo se pomalé vrzání a pak jsem uslyšel nový zvuk. Zvuk tříštícího se ledu. Obrovská skála neunesla vlastní váhu a začala se tříštit. Upřímně, překvapilo mě, že to vydrželo tak dlouho.

Led se rozlomil a pršel v tenkých površích. Pavoučí fráze, uvolněná z drtivé síly, vyskočila vysoko do vzduchu. Načasoval jsem svůj úder, když jsem k ní padal, aktivoval jsem [gravitaci] na svém velkém meči a švihl jím dolů po stvoření.

„Roztřískej se na kusy, ty parchante! Udeřil jsem do pavoučí fráze s takovou silou, že se země začala třást.

Když se monstrum rozdělilo na tisíce kusů, ozval se roztříštěný zvuk, a přesto stále stálo. Bez ohledu na to jsem roztříštil hlavu a odhalil jádra mezi zničenými úlomky. Použitím Brunhildu, jsem je v rychlém sledu zničil.

„Guh...“ Nějak, jsem to dokázal. Bylo to také mnohem snazší než posledně. Ale myslím, že jsem za to měl poděkovat [Gravity]. Bylo by lepší, kdybych použil kouzlo na frázi přímo, ale žebráci si nemohli vybírat. Podíval jsem se na svůj velký meč a všiml si, že mithrilová čepel byla ohnutá z formy.

„Emoh... Nonamehotoh?“ Dívka s hnědou pletí něco zamumlala a zírala v nejhlubším úžasu. Netušil jsem, co říká, ale její výraz vypovídal o údivu.

Rozhlédl jsem se, abych zkontroloval zraněné, a zjistil jsem, že zírám na pole padlých lidí. Situace byla zlá.

„Zamknout cíle. Zaměřit jakoukoli zraněnou osobu v okruhu pěti set metrů. Vyvolat [Cure Heal].“

„Rozumím. Cíle získány. Vyvolávám [Cure Heal].“ Hlas zabzučel z mého smartphonu, když raněné obklopilo magické světlo, jemně ošetřující jejich zranění. Ti, kdo měli viditelná zranění, rychle zjistili, že nemají žádné otevřené rány, o kterých by se dalo mluvit.

Když mladá dívka spatřila má kouzla, rozběhla se ke svým zhrouceným spojencům.

„Páni, to byl ale výkon.“ Leen se ke mně loudala a obdivovala trosky, když kráčela. Měla pravdu. Přemýšlel jsem, jak jsem vůbec mohl mít nějaké potíže s manta frází. Připadalo mi to až příliš snadné.

Leen zvedla dva kusy mrtvé pavoučí fráze a lehce je poklepala o sebe. Potom do sebe pevně vrazila oba úlomky. Roztříštily se jako sklo.

Co se děje?

„Zdá se, že tělo fráze je křehké asi jako sklo. Jaká škoda... Myslela jsem, že z něj budeme schopni vyrobit skvělou výzbroj.“

Hmph... Měla pravdu. Kdybychom měli zbraň, která by mohla soupeřit s pevností těla fráze, pak by i Elze nebo Yae s ní mohly jít do boje. No, zdálo se, že z fráze po smrti vyprchala veškerá tvrdost. Zajímalo by mě, jestli to můžeme sklidit na okenní tabule nebo tak něco...

„Hej Leen, proč jsou ti chlapi tak tvrdí? Je možné, že používají zpevňovací magii nebo tak něco?“

„...Ach, to by mohlo být ono! Magická obrana pomocí magie jako obrany?! Pokud pracujeme s předpokladem, že fráze mají zvláštní atributy, které jim umožňují převzít magii a použít ji pro osobní prospěch, pak...“ Leen zvedla do rukou další dva úlomky. Tentokrát zavřela oči, aby do kousků nasměrovala nějakou magii, a pak je pevně udeřila do sebe. Ozval se zvuk, ale kusy zůstaly nedotčené.

„Úžasné, je to tak, jak jsem si myslela.... Samotné tělo fráze je téměř jako magický kámen. Od magického kamene ji však odlišuje to, že fráze je mnohem zběhlejší v přijímání magické moci. Jsou téměř dokonce stoprocentně schopné absorbovat magii! Netušila jsem, jaký je v tom potenciál…“

„Úplně tomu nerozumím. Trochu mi to rozveď.“ Leen žvanila o něčem, co jsem úplně nepochopil, ale co jiného bylo nového?

„Jednoduše řečeno, když do tohoto materiálu naliješ magii, ztvrdne na úroveň, která odpovídá absorbované magii. Regeneruje se, protože uchovává přebytečnou magickou sílu, kterou může použít jako rezervní energii. Skořápka se může neustále doplňovat, dokud se mana uvnitř úplně nevyprázdní.

Nemám ponětí, jak to zpracovat... Říká, že bych z toho mohl vytvořit nějaké ultratvrdé, neustále se regenerující brnění? Počkej, když z té věci vytvořím zbraň, bude nezničitelná, dokud moje rezervy many nebudou prázdné, že? Pravděpodobně bude tvrdší, čím více magie do ní naliju, ale mám [okouzlení] a [gravitaci], takže to pro mě nic neznamená! Člověče, právě jsem narazil na sakra jackpot!

„Cílový zámek. Trosky pavoučí fráze, včetně drobných úlomků. Vyvolat [Storage].“

„Rozumím. Cíle získány. Vyvolávám [Storage].“ Kouzelný kruh se rozprostíral po zemi v širokém okolí a pokrýval všechna místa, kam dopadla skořápka pavoučí fráze. Všechny úlomky se dohromady ponořily do nicoty, jako by se člověk ponořil do vody. Díky tomu byly veškeré kousky získány.

Kdybych jen věděl, jak cenné je to v poušti, sbíral bych i kousky manta fráze… No dobře, nemůžu je vyhrát všechny.

◇ ◇ ◇