HRH 6 - Kapitola 7: Bouře 4/8

Teď, když si draci pevně všimli Naden, nastal čas zamyslet se nad skutečnou otázkou, co uděláme s bouří.

V úctě k důkladně poraženým drakům jsme opustili velkou síň, která byla plná atmosféry, jakou byste očekávali při smutečním obřadu, a přemístili se do menší místnosti.

Podle toho, co Naden řekla, to bylo jako čekárna pro ty, kteří budou mít audienci u madam Tiamat. V té místnosti jsem oslovil své společníky.

„Naden a já jsme v té bouři něco viděli.”

„Viděl jsi něco?“ zeptala se Liscia.

Přikývl jsem. „Jen jsem zahlédl černou věc skrz mezeru v mracích.”

„Určitě sis to nepředstavoval, že?”

„Taky jsme slyšeli hlas, takže si věřím. Pochytil jsem jen útržky slov, jako ty a zničit. Taky jsi to slyšela, že, Naden?”

„Slyšela jsem to, to ano, ale nebyla jsem schopna to tak jasně rozeznat.“ Naden zkřížila ruce na prsou a zamyšleně zasténala. „To, a myslím, že to nebylo v našem jazyce. Jako bych věděla, že něco říkají, ale neměla jsem tušení, co to bylo?”

„Hm? Mistr to slyšel, ale madam Naden ne?“ Carla se překvapeně zeptala a zmateně naklonila hlavu na stranu.

„...Mohu se na chvíli vmísit?“ Kaede, která až dosud mlčela, zvedla ruku.

S jejím vnímáním, Kaede pracoval jako štábní důstojník pro Ludwina, který byl považován za budoucího vrchního velitele sil národní obrany. V naší současné situaci, bez Hakuyi, byla spolehlivý myslitel.

„Pokud si dobře vzpomínám, nejste z tohoto světa, že, pane?“ zeptala se.

„Cože? Jo, to je pravda.”

„Ve vašem světě museli používat jiný jazyk, než kterým mluvíme my v tomto. Navzdory tomu vy rozumíte našemu jazyku a my rozumíme vašemu díky zvláštní moci.”

Přesně tak. Abych byl přesnější, Liscia a ostatní slyšeli, že mluvím japonsky, ale zjevně tomu rozuměli. Opak byl také pravdou. Například, kdybych zpíval japonsky, Liscia a ostatní by text pochopili, ale kdyby Juna dokonale napodobila můj zpěv, Liscia a všichni ostatní by neměli tušení, co ten text znamená.

Když o tom tak přemýšlím.... Umím číst a psát v jazyce tohoto světa, že?

Tajemně, podařilo se mi rozpoznat psací systém používaný v tomto světě. Mohl jsem psát a číst to.

Na druhou stranu, kdybych Liscii ukázal něco v japonském písmu, neměla by ponětí, jak to číst. Takže to znamenalo, že schopnost překladu fungovala jen na mé straně. Díky tomu, jsem byl schopný dělat papírování, ale... mohl by být nějaký význam za tím, proč překlad fungoval jinak pro mluvené slovo a text?

Zatímco jsem o tom přemýšlel, Kaede se zeptala Naden, „Madam Naden, vy a vaši draci jste schopni mluvit přímo k našim vědomým myslím, že?”

„Jo. Říkáme tomu mluvení do srdce nebo psychická řeč.”

„Tak mě napadlo,“ řekla Kaede. „Myslím, že schopnost Jeho Veličenstva by mohla být podobná.”

To dávalo smysl. Telepatie, jo? Nepracovala přímo na smyslu pro sluch, pracovala na části mozku, která zpracovávala informace. Možná Tomoeina schopnost mluvit se zvířaty a démony fungovala podobně.

Ale proč se najednou objevilo tohle téma...? Oh, jasně.

„Je možné, že důvod, proč jsem pochopil, co to říká, a Naden ne, byl ten, že jeden z nás měl takovou moc, která pro nás pracovala, a ten druhý ne, chceš říct.”

„Ano. Nemůžu si pomoct, ale mám to podezření.”

„No, znamená to, že ten, kdo je v tom oblaku, používal jazyk ze světa, ze kterého pochází Souma?“ zeptala se Liscia.

Jo. To byla možnost, ne?

Ale Kaede nad tím návrhem rozhodně zavrtěla hlavou. „Myslím, že ne.”

„Jak si můžeš být tak jistá?“ zeptala se Liscia.

„Bylo by rychlejší podrobit to zkoušce. Sire, vím, že je to možná trochu otravné, ale můžete mě naučit, jak se ráno zdravíte v jazyce světa, ze kterého pocházíte? Pomalu, prosím.”

Když mi to řekla, rozepsal jsem to pro ní slabiku po slabice. „O-ha yo-u.”

„Ohayou, že?“ zeptala se Kaede. „Ohayou, princezno.”

Liscia se zatvářila překvapeně a doširoka otevřela oči. „Divné! Oba znějí jako ,Ohayou, ale chápu, že to znamená ,Dobré ráno, když to říká Souma, a když to slyším od Kaede, zní to jako neznámý jazyk.”

„J – je to tak?“ zeptal jsem se.

Kaede přikývla. „Ano. Myslím, že tohle je důkaz, že ten v oblaku nemluvil jazykem světa, ze kterého pocházíte. Kdyby používali jazyk vaší země, Naden by slyšela, jak vyslovují slova ty a zničit i když jim nerozuměla.”

I kdyby je neslyšela jako slova, slyšela by, jak se vyslovují...huh.

Kaede si přiložila ruku k ústům a promluvila, jako by přemýšlela nahlas. „Jeho Veličenstvo rozumělo tomu v oblaku, ale Naden ne. A je těžké si myslet, že to byl jazyk světa, ze kterého Jeho Veličenstvo pocházelo. To by vedlo k závěru, že ten v oblaku mluví jazykem, který není běžným jazykem tohoto kontinentu a není jazykem světa, ze kterého pochází Jeho Veličenstvo.”

Co to bylo? Znamená to, že ta osoba v oblacích není z tohoto světa, nebo z mého světa, ale z nějakého úplně jiného světa? Kdyby tam venku někdo takový byl, neměli bychom vůbec ponětí, jak se s ním vypořádat.

...Počkej, jo?

Ne, to není ono, Myslel jsem. Nepotřebují, aby přišli z jiného světa. Už je máme. Tady, na tomto kontinentu, už lidé používají úplně jiný jazyk.

„Démoni...”

Když jsem řekl to slovo, všichni polkli.

Tajemné rasy, odlišné od příšer, prý žijí hluboko v panství Pána démonů. Jediným známým případem dialogu s nimi byla krátká výměna názorů mezi Tomoe a koboldem. Bylo to něco, co fungovalo jen díky zvláštní schopnosti Tomoe, takže se to dalo očekávat.

Nebylo by vůbec divné, kdyby měli vlastní jazykový systém, zcela oddělený od společného jazyka tohoto kontinentu a jazyků světa, ze kterého jsem pocházel. Také, kdyby démoni byli schopni mluvit, moje tajemná překladatelská schopnost by mi umožnila to slyšet. Přesně tak, jak uprostřed bouře, byl jsem jediný, kdo byl schopen rozeznat, co bylo řečeno.

Moje schopnost by mi nedovolila slyšet, co zvířata říkají, jako to dělala Tomoe, ale možná by mi to umožnilo mluvit s démony?

„...Myslíte, že právě proto mě madam Tiamat nazvala klíčem?“ zeptal jsem se.

„Myslím, že je to pravděpodobné,“ přikývla Kaede.

Držíc si hlavu v dlaních, Liscia řekla, „Dejme tomu, že na chvíli... to je opravdu démon v oblacích...”

„A co když ano?“ zeptal jsem se.

„Nechci, abys šel, Soumo.“ Liscia se mi podívala zpříma do očí. „Je to příliš nebezpečné. Kdyby se ti něco stalo, naše země.... Já bych ...”

Aisha byla další, kdo promluvil. „Přesně tak! Půjdu místo Jeho Veličenstva a tu zlou věc zničím!”

Byl jsem si jistý, že se obě bojí o mou bezpečnost. Věděl jsem, jak jsem slabý, takže bych se normálně takovému nebezpečí vyhnul. Ale tentokrát, měl jsem pocit, že to nejde obejít.

„Kdyby se to dalo vyřešit bojovou zdatností, Madam Tiamat by se neobtěžovala mě sem zavolat. Je přece spousta lidí, kteří jsou silnější než já. Protože to není ono, madam Tiamatová si musí myslet, že tento incident by měl být vyřešen dialogem.”

„Ale...“ stěžovala si Aisha.

„Myslím, že je to cenná příležitost. Naše země má to štěstí, že je daleko od panství Pána démonů. Pokud však tuto šanci promarníme, nedá se říci, kdy přijde naše další příležitost vést dialog s démonem. Měli bychom shromáždit všechny informace, dokud jsme schopni to udělat.”

„Soumo...” Stále vypadajíc ustaraně mi Liscia položila ruku na rameno.

„Samozřejmě, hodlám se udržet v bezpečí, jak jen to bude možné,“ ujistil jsem ji. „Máme i vybavení, které jsme si přivezli z království. Taky řeknu Aishe, aby mě doprovodila. Chci, aby všichni ostatní počkali na zemi. Naden, chci, aby i Aisha jezdila na tvých zádech. Bude to v pořádku?”

Slyšel jsem, že draci přece nechávají jen své partnery jezdit na zádech.

Naden o tom chvíli přemýšlela. „Hmm, nelíbí se mi to, ale... Aisha je partnerka mého partnera, takže se k ní můžeme chovat jako k partnerce? Jen si pamatuj, že nedostane mou ochranu, takže by měla být pevně svázaná, dobře?”

Carla zkřížila ruce na prsou a zasténala. „Partner mého partnera je můj partner, je to tak? Tak to vypadá, že tě nemůžu doprovázet. V tomhle větru taky nemůžu létat. Chtěla jsem udělat něco, abych pomohla...”

„Nedá se nic dělat, vzhledem k situaci,“ řekl jsem. „Aisho, promiň, že tě k tomu nutím, ale chraň mě.”

„Já už jsem ta, kdo tě chrání, tvůj kochiji!“ řekla Aisha a hrdě se bouchla do prsou.

Liscia ji vzala za ruku. „Aisho, postarej se mi o Soumu.”

„Lady Liscio.... ano! Prosím, nechte to na mně!“ Aisha položila druhou ruku na Lisciinu.

Tak tedy... Prozatím to bylo asi tak všechno, že? Každý měl přidělené své role... Počkat, co? Rozhlédl jsem se po svých přátelích a něčeho jsem si všiml.

„Cože? Kam šel Hal?”

„Cože? Teď, když jsi to zmínil... není tady.“ Liscia se neklidně rozhlédla. V této místnosti bylo jen šest lidí: Liscia, Aisha, Naden, Carla, Kaede a já. Kam šel Hal?

„O tom...“ řekla Kaede a zdálo se, že už nechce nic říkat. „Musí se na něco připravit, víte? Takže není na této schůzce.”

„Připravit?“ zeptal jsem se.

„No, ehm.... Berte to jako pojistku, kdyby se něco stalo.“ Kaede to řekla způsobem, který naznačoval nějaký hlubší význam.

Možná Kaede něco připravovala pro případ, že by nastala neočekávaná situace. Kaede měla velkou prozíravost, takže pokud připravovala něco, co by nám pomohlo, bylo to uklidňující.

„Nedělala bych si velké naděje, víte... (Bude Hal v pořádku...? Pochopil, co její návrh znamená, když ho přijal, že?)“

„Hm? Tvůj hlas na konci ztichl,“ řekl jsem.

„...Ne, to nic není, víte.“ Kaede spěšně zavrtěla hlavou.

Moc jsem to nechápal, ale... No, to je fuk.

„Každopádně všichni, spoléhám na vás,“ řekl jsem.

3 komentáře:

  1. Děkuji:)

    Docela me udivovalo, že se tím jazykovim rozdilem zatím nezabivali.

    OdpovědětVymazat
  2. ďakujem, tak tiež som premýšľal, že v pokojnej dobe sa tomu vôbec nevenovali.
    Som zvedavý čo je v oblakoch.

    OdpovědětVymazat