HRH 6 - Bonus: Naden a královské hlavní město

Naden a královské hlavní město

Jmenuji se Naden Delal.

Jsem černý ryuu z pohoří Hvězdná Dračí Hora, a právě nedávno jsem uzavřela smlouvu na dračího rytíře s Friedonským králem Soumou a pak jsem přišla do této země, abych se stala jeho nevěstou.

Uvědomte si, že i kdyby to byla smlouva s dračím rytířem, Souma je král a já jsem ryuu, takže jsme tak trochu výjimka z normy.

Tu noc, co jsme se vrátili na hrad Parnam, si mě Souma zavolal do kanceláře pro vládní záležitosti.

„Hej, Naden, dali ti v pohoří Hvězdná Dračí Hora vzdělání, jak se chovat jako správná dáma, že?”

„Jo,“ řekla jsem. „Lady Tiamat mě naučila všechno, co jsem potřebovala vědět, abych byla připravena stát se rytířovou ženou.”

„Podle toho, jak dobře tančíš, se zdá, že úroveň vzdělání v pohoří Hvězdná Dračí Hora je vysoká. Nemyslím si, že potřebuješ nějaké nové lekce o tom, jak se stát královnou.”

Podle Soumy, na rozdíl od primární královny, se sekundární královna vzdala práva svých dětí zdědit trůn výměnou za to, že nebude omezena všemi přísnými pravidly etikety. Jestliže na veřejnosti vždy podporovala primární královnu a udržovala určitou základní úroveň etikety, zjevně to stačilo.

Protože se žena mohla stát druhořadou královnou bez ohledu na své společenské postavení, a protože dokud hlásila, že odchází, mohla zamířit do hradního města s relativní svobodou, mnoho žen toužilo stát se druhořadými královnami.

Souma se poškrábal na tváři, když říkal, „No, i když budeš vedlejší královna, pořád jsi šlechtična, takže normálně bys potřebovala stráž, když jdeš ven, ale.... Pochybuji, že tu bude něco, co představuje riziko pro ryuu. Když na sebe vezmeš ryuu podobu, nikdo na tebe nevztáhne ruku, a když to bude opravdu riskantní, můžeš odletět.”

„Myslím, že máš pravdu, ale... kam tím míříš?“ Nebyla jsem si jistá, proč se k tomu staví tak oklikou.

Souma se rozpačitě usmál a řekl mi, „Brzy pojedu do republiky Turgis, ale ty s námi nemůžeš, protože je tam hrozná zima, že, Naden? Takže zatímco budu pryč, tvůj rozvrh bude prázdný.”

Měl pravdu, ryuu, draci a dragonewti se chladu příliš nepostavili. Kdybych trvala na tom, že ho budu doprovázet do země mrazivé zimy jako Turgis, mohlo by mi to zničit zdraví a způsobit potíže Soumovi. Proto jsem nemohla doprovázet Soumu na jeho cestě do republiky Turgis. Frustrovalo mě, že nemůžu pomoct.

„Netvař se tak.“ Souma vstal ze židle a poplácal mě po hlavě. „Mám na tebe prosbu. Něco, co zvládneš jen ty. Jakmile se vrátíme z republiky, chci se s tebou kvůli tomu sejít.”

„Soumo...”

„Proto, no, chtěl jsem ti říct, že by bylo dobré, kdyby ses do té doby rozhlédla po hlavním městě podle svého srdce. Bezpečnost uvnitř hlavního města je koneckonců solidní. Líbí se mi, jak jsi svobodná a bez zábran. Nechci tě přivazovat k hradu.“ Souma se usmál. „Aby ses mohla volně pohybovat po hradním městě. To jsem ti chtěl říct.”

„Soumo... Um, díky.”

Souma přemýšlel o mých potřebách. Byla jsem za to vděčná.

„Ha ha...Zasmál se. „A taky se mi postarej o Liscii.”

„Jo, vypadala trochu pod psa.”

Říkala, že ji dohání vyčerpání, ale trochu jsem se bála.

„Rozumím. Postarám se o Liscii.“ Bušila jsem se jednou rukou do hrudi, když jsem mu to slibovala.

 

„Ačkoli, i když mi řekl, že můžu svobodně přicházet a odcházet ...“

Několik dní poté, co Souma a ostatní odjeli do republiky Turgis, šla jsem dolů do hradního města.

Co se týče Liscie, která se necítila dobře, možná se ještě úplně neuzdravila, ale stabilizovala se. Neměla horečku a měla chuť k jídlu. Ale aby zůstala na bezpečné straně, bude to brát s nadhledem a nechá své tělo na chvíli odpočinout. Zítra za ní přijde dobrý doktor, takže nemám co dělat.

Za těchto okolností jsem přišla do hradního města, ale nevěděla jsem, co dělat. Byla to pro mě koneckonců neznámá země. Viděla jsem hrad odkudkoliv z města, takže nehrozilo, že se ztratím, ale kam bych šla? Zatímco jsem přemýšlela, že...

„Hm?”

Najednou jsem ucítila zatahání za sukni, a když jsem se podívala dolů, byla tam malá holčička, která mi sahala jen po pás, plakala a držela se lemu mé sukně.

„Cože, kdo jsi? Ne, co se děje?”

„Přišla jsem sem... se svým kamarádem, ale... Nevím, jak zpátky...“ Holčička mi to řekla přes vzlyky.

Jejda, ztratila se, co?

Přikrčila jsem se, abych se dostala na stejnou úroveň jako ona, a poplácala dívku po hlavě.  „Ehm... Přišla jsi se svým kamarádem, že? Kam jste šli?”

„To... to náměstí... s fontánou...”

Náměstí s fontánou, co? Vzpomněla jsem si, že jsem to viděla ze vzduchu. Možná, že než ji předat strážím, bude rychlejší, když ji tam vezmu sama. Zvedla jsem holčičku do náručí.

„Huh?”

„To je v pořádku. Vezmu tě tam.”

Skočila jsem, odkopla od zdi a přistála na jedné z oranžových střech. I v mé lidské podobě, tohle bych zvládla. Zamířila jsem po střechách k náměstí s fontánou.

„J-jsi tak rychlá...“ Holčička, kterou jsem nesla, překvapeně zamrkala. „Ale být takhle nesená... je trochu děsivé. Můžeš mě místo toho svézt na zádech...?”

„To nejde.”

„Proč ne?”

„Protože jediný, koho nechám jezdit na zádech, je můj manžel,“ řekla jsem škádlivě.

Holčička se na mě nechápavě podívala.

 

Jakmile jsem viděla tu dívku na náměstí s fontánou, kde byl její kamarád, nakonec jsem si s nimi taky hrála a než jsem se vrátila na hrad, byla jsem celá od bláta.

Když se o tom dozvěděla, povolala mě Liscia, která mi dala za ucho.

„Naden... hrála sis moc,“ vynadala mi.

„Jo...”

Už to bylo asi patnáct minut, co jsem byla donucena sednout si před postel, ve které seděla Liscia.

„Dávej si větší pozor na to, jak tě lidé vidí, i když jsi druhořadá královna, ukaž, že rozumíš svému postavení, a opravdu, měla by žena chodit a být takhle zablácená, aby začala s...? Z přednášky, kterou jsem dostala, se mi zdálo, že je docela zdravá.

„Naden,“ řekla Liscia a podívala se přímo na mě.

Dostanu víc? Napjala jsem se, čekala jsem to, ale Liscia se usmála.

„Zalíbila se ti tato země?”

Usmála jsem se a rozhodně jí odpověděla. „Jo!”