HRH 7 - Kapitola 2: Naléhavé zprávy a schůzka 1/5

 Kapitola 2: Naléhavé zprávy a schůzka

       

Republika Turgis.

Byl to stát ležící na jižním okraji kontinentu Landia

Na tomto kontinentu průměrná teplota klesala, čím více jste šli na jih. Jižní okraj kontinentu, kde ležela republika Turgis, byla země ledu a sněhu.

Byla to hornatá země, ale ve srovnání s oblastí Amidonia měla více rovin a větší množství orné půdy. Avšak vzhledem k tomu, že zimy byly dlouhé a léta krátká, bylo období, kdy bylo možné půdu obdělávat, omezené a pěstování plodin příliš neprospělo.

Lidé této země byli podporováni chovem dobytka. Lidé žili z volně žijících zvířat, která mohla žít v chladných oblastech, jako byli jakové, vlnití nosorožci a mamuti.

V této zemi tvořily většinu obyvatelstva bestie patřící k tomu, čemu se říkalo pět ras ze zasněžených plání. Pět ras zahrnovalo sněžné opice, bílého králíka, bílého orla, sněžného medvěda a mroží rasu.

V těchto pěti rasách, stejně jako u jiných bestií, vypadaly ženy jako lidé se zvířecíma ušima, křídly a ocasy, ale muži měli tváře, které byly poměrně blízké skutečným zvířatům. Mezirasový sňatek byl povolen, ale zdálo se, že děti narozené z takového svazku jsou vždy po jednom z rodičů, takže nedošlo ke smíšení jejich jedinečných rysů.

Nejčastější rasou byla rasa bílých králíků, známá svou vysokou porodností, nejméně častou rasou byla mroží rasa, známá svou průměrnou výškou přes dva metry.

Tyto rasy se promísily a vytvořily kmeny uvnitř země, ale jejich rozložení po celé zemi odráželo různé schopnosti, které každá rasa měla.

Mroži a sněžní medvědi, kteří se mohli ponořit do ledových vod, aby chytili ryby, tvořili velké procento populace podél pobřeží. Naproti tomu kmeny žijící v horách měly vyšší procento příslušníků sněžných opic a ras bílých orlů, kteří si s terénem snadno poradili. A konečně, mnozí z těch, kteří žili v rovinách a pracovali na polích v krátkém letním období, byli členy rasy bílých králíků.

Byli zde přítomni i lidští kupci a příslušníci jiných ras, ale tuhé zimy znesnadňovaly ostatním rasám život na venkově. S výjimkou otroků obvykle opustili zemi dříve, než byly silnice uzavřeny sněhem.

Skoro jako Snu*kin.

Protože bylo tak drsné podnebí, nebyla tato země nikdy zničena cizím nepřítelem.

Vzdušné proudy na obloze byly vždy prudké a teploty chladné i v létě. Tyto skutečnosti držely vzdušnou sílu, jako byly wyverny, stranou a ledová moře bránila využití námořní síly.

Kvůli tomu byla jedinou cestou útoku pevnina, a pokud země postavila silnou obranu a vydržela v létě, generál Zima přijde, přeruší nepřátelské zásobovací linie a donutí je ustoupit.

Kromě toho zde byla také skutečnost, že obsazením této země nebylo co získat.

Říká se, že v dobách svého největšího rozkvětu mohla říše Gran Chaos jít s pohořím Hvězdná Dračí Hora na ruku, ale ani tehdy říše ani jednou neuvažovala o invazi.

Republika Turgis byla ovládána v primitivním systému republiky.

Nejprve se náčelníci, kteří byli zástupci každého kmene, shromáždili v radě náčelníků. Pak Nejvyšší rada odhlasovala výběr jmenovitého představitele země, jejich hlavy státu.

O vnitřních záležitostech rozhodovala diskuse mezi hlavou státu a Nejvyšší radou, ale zahraniční věci (diplomacie, války a tak dále) kontrolovala hlava státu.

Tato hlava státu byla obvykle funkce, která trvala po jednu generaci, ale se souhlasem Rady náčelníků mohl být titul zděděn. Současná hlava státu v roce 1547. kontinentálního kalendáře byla zřejmě druhou generací.

Teď, když už jsme to všechno řekli o republice Turgis, pokud si vzpomeneme na jejich vztahy s Friedonským královstvím, nedaly se nazvat srdečnými.

Při hledání nezamrzlé půdy a teplých vodních přístavů se republika vždy dívala na sever po jakékoli příležitosti k expanzi. Dokonce i během nedávné války mezi Elfriedenským královstvím a Amidonským knížectvím přesunuli svá vojska blízko jižní hranice království a hledali příležitost k intervenci.

Rozmístil jsem Excel a námořnictvo blízko hranic a to zastrašování jim jen tak tak zabránilo v invazi. Kdyby válka s knížectvím uvázla, určitě by zaútočili.

Nebylo možné nechat s nimi naše stráže na holičkách. Stále, nechtěl jsem se s touto zemí hádat.

Pokud na ně zaútočíme, nic tím nezískáme. I kdybychom obsadili jejich území, způsoby, jakými lidé žili v království Friedonia a republice Turgis, byly příliš odlišné. Království bylo na jihu pěkně studené, ale zima v republice byla ještě intenzivnější. Lidé v republice tomuto klimatu přizpůsobili svůj způsob života, a bez ohledu na to, jak schopného soudce mohu poslat, nebudou schopni řádně vládnout zemi s odlišnou kulturou, hodnotami a způsobem života. A kdybychom se jim zbytečně snažili vnutit, skončilo by to vzpourou.

Země, kterou jsme nechtěli být napadeni, ale byla by příliš obtížná na to, abychom na ni sami zaútočili– to byla republika Turgis.

Právě proto jsem chtěl jako Friedonský král budovat srdečné vztahy s republikou Turgis. Naštěstí během nedávné války se naše síly přímo nestřetly s jejich. Cit každého z našich národů k tomu druhému by neměl být zvlášť špatný.

Kdybych jen mohl prožít jejich kulturu a myšlení a najít rozumný způsob, jak jim dát to, co chtějí, tušil jsem, že dokážu vybudovat srdečné vztahy.

Věděl jsem, že je to naivní naděje. Přesto by zbytečná válka zemi vyčerpala.

Války, jako byla ta, v níž jsme bojovali proti knížectví, by měly být poslední možností, ne něčím, co by se mohlo stát normou.

Ta krychli podobná věci, která přesáhla lidské propočty v pohoří Hvězdná Dračí Hora, také existovala jako prvek nejistoty. Nikdy jsem nevěděl, co a kdy se může stát, a tak jsem se chtěl vyhnout zbytečnému vynakládání moci své země.

Jeli jsme do republiky Turgis, abychom zjistili, zda lze toto přání splnit.

Přijeli jsme do města ve východní části republiky Turgis, Noblebeppu. Toto místo, které se nacházelo blízko hranic Friedského království, bylo klidné hostinské městečko obklopené horami na severu a mořem na jihu.

Bylo to ke konci května a led a sníh blokující silnice konečně roztál. Chlad se mírně zmírnil a bylo to období, ve kterém se, vzhledem k poměrům této země, žilo pohodlně. Kvůli tomu tu bylo mnoho obchodníků z jiných zemí a město bylo rušné.

Prošli jsme tím městem.

Naši skupinu tvořila Aisha, Juna, Roroa, Tomoe, Hal, Kaede a já, dohromady sedm lidí. Tomoein bodyguard, Inugami šel s námi také, ale v současné době nás hlídal jinde, spolu se zbytkem Černých Koček.

Abych byl úplně upřímný, chtěl jsem, aby přišly i Naden a Liscia, ale Naden, jak bylo pro ryuu a draky typické, nemohla vystát zimu a Liscia onemocněla po návratu z pohoří Hvězdná Dračí Hora, takže odpočívala zpátky v království.

Opravdu jsem se o Lisciu bál, ale ona sama mi řekla, „Budu v pořádku, tak se běž podívat na svět, jak by král měl.” Nemohl jsem tam potom zůstat a starat se o ni.

Bál jsem se, ale zařídil jsem nejlepší doktory v zemi, Hilde a Brada, aby se o ni postarali, takže bude nejspíš v pořádku. Kdyby se něco stalo, Naden by mi to přišla oznámit. A abych reagoval na Lisciiny pocity, musel jsem si udělat pořádnou cestu kolem republiky.

„Slyšela jsem, že je zima, tak jsem čekala jen sníh, ale není to tak zlé,“ okomentovala to Roroa.

„Koneckonců, v květnu je pozdě,“ řekla Juna. „Ale pořád je to dost studené.”

Roroa i Juna byly oblečeny silněji než v království.

Technicky, na tuto cestu, hrál jsem roli syna mladého kupce, který hledá perspektivní obchodní zboží. Tomoe byla moje mladší sestra a Aisha, Hal a Kaede byli dobrodruzi, které jsme najali. Co se týče zbývajících dvou, Roroa byla zaměstnankyně, která pracovala pro rodinný obchod, a Juna byla moje žena.

Juna se ke mně naklonila a položila mi otázku. „Um, je to v pořádku? Nechat mě hrát manželku nad primární královnou...?“

„Byla to volba učiněná s ohledem na bezpečí,“ odpověděl jsem. „Umíš zacházet s perem i mečem, Juno, takže chci, abys schovala své bojové schopnosti pro případ, že by se něco stalo.“

I kdyby nás napadli darebáci, nejspíš by měli oči na Aishe, Halovi a Kaede, kteří byli oblečeni jako dobrodruzi. Předpokládali by, že Juna je jen hezká dívka. Pak je Juna dostane zezadu, protože zklamou své stráže.

Teď už je na to trochu pozdě, ale moje snoubenky byly až příliš bojeschopné. Teď, když se k nim připojila Naden, jejich průměrná hladina energie také mohutně vzrostla.

„A s ohledem na to byl omezený počet lidí, které bychom teoreticky mohli vzít s sebou na náš výlet a kteří neměli žádné bojové schopnosti,“ řekl jsem. „Nevypadáš jako někdo, koho bychom zaměstnali, Juno, a nejsem si jistý, jestli tě nutit do role služky jako Carlu.“

„To by mi nevadilo,“ řekla. „Dej mi rozkaz, jaký chceš, pane.“

Přiložila si ruce k hrudi, usmála se a trochu naklonila hlavu, takže mi vynechalo srdce.

„Kdy se Lorelei proměnila v maid kavárnu?!“ zvolal jsem.

Chtěla mě dostat do nálady, tak jsem si přál, aby přestala.

„No, Juno, ty jsi taky jeho snoubenka, takže mi došlo, že o nic nejde.“ řekla Roroa.

„Je to tak?“

„Zatraceně tootin. A ty si hraješ na manželku, tak proč ho nenecháš, aby tě rozmazlil?“ Roroa se mi ovinula kolem paže.

„A ty jsi zaměstnanec, že?“ odpověděla Juna. „Opravdu ti nevadí takhle obejmout mladého pána?“

„Jasně,“ prohlásila. „Jsem zaměstnankyně, to jistě, ale jsem „zaměstnankyně, která usiluje o to, aby se stala druhou manželkou tím, že bude podporovat mladého pána, a možná vyřadí první ženu ze hry, když to půjde dobře“.“

„Neměňte náš příběh ze zákulisí!“ namítl jsem. „A no tak, to je podivně zapeklitá historie.“

„Takže Juna mi bude říkat ty liško.“

„J-Je to role, kterou hraju?“

„Neber ji tak vážně, Juno,“ řekl jsem. „Kromě toho, v jejím případě, Roroa by měla být místo toho tanuki...“

„Ponpokopon!“

„Jo, jo. Fakt roztomilé.“

Když jsem poplácal Rorou, která se plácala po břiše, po hlavě, zazubila se. Bubnovali tanuki v tomhle světě na břicho...? No, nebylo to jako v mém původním světě dělat to v reálném životě.

„Hee hee! Když vidím Rorou, připadá mi hloupé držet se zpátky.“ Juna mě chytila kolem druhé otevřené paže. „Nemáme dost často příležitost, tak mě taky rozmazluj, miláčku.“

„Ehm... jistě. Udělám, co bude v mých silách, abych vás doprovodil.“

Když jsme o tom mluvili, Kaede, která patřila k rase liščích šelem, nás pozorovala z malé vzdálenosti s hlavou nakloněnou na stranu. „Liška? Bude mi tak Ruby taky říkat?“

„Ve tvém případě by se ani nemýlila,“ řekl Halbert unaveně. „Prosím, snažte se spolu vycházet.“

„Tak to jí budeme muset přinést dárek. Ale než mi to řekneš, zkus být tak ohleduplný, Hale.“

„Ano, madam...“ Halovi poklesla ramena.

Od chvíle, kdy si vzal Ruby za druhou manželku, naprosto ztratil kontrolu nad situací. Ne, že bych byl ten, kdo mluví.

Vedle Hala a Kaede, Tomoe jela Aishe na ramenou. „Podívej, Aisho! Tamhle se prodávají dušené brambory!“

„Oh, máš pravdu. Vypadají lahodně,“ odpověděla Aisha a slintala.

Vzhledem k tomu, že se nemohla vydat na pohoří Hvězdná Dračí Hora, vyloučíme-li bezpochyby těžké chvíle, které strávila jako uprchlice, byla to Tomoeina první cesta mimo zemi. Teď jí bylo jedenáct, takže musela být nadšená jako studentka základní školy na své první noční exkurzi v lese nebo u moře. Trochu vyčnívala, ale vypadalo to, že se baví, tak jsem to nechal plavat.

„Ah! Hej, zlato... Ne, mladý pane. Jen minutku.“ Náhle, Roroa mě zastavila před stánkem jistého kupce.

Díval jsem se, přemýšlel, o čem by to mohlo být, a zdálo se, že je to místo, kde se prodávají oděvy. „Chceš něco? Pokud to není tak drahé, mohl bych ti ho koupit...“

„Tak to není. Ne, jestli mi chceš něco koupit, to jsem ráda, ale tak to není. Podívej se, co tady prodávají.“ Roroa zvedla jednu z věcí, které byly na prodej, a podala mi ji.

Když jsem to vzal, ukázalo se, že je to ozdobná kovová sponka do vlasů. Byla navržena s motivem stromu, ale... To bylo neuvěřitelné. Použité vzory byly velmi složité. Detaily každého listu byly vyřezány a dokonce jsem rozeznal ptáka sedícího ve větvích.

„Tahle rybí náušnice má taky pečlivě vyřezané všechny šupiny,“ řekla Juna.

„Tenhle oslí brož taky,“ řekla Aisha a položila Tomoe. „Otěže jsou udělané řetězem, ale jsou opravdu detailní.“

Dál dávaly najevo, jaký na ně udělaly dojem. Byla to pravda, každý z výrobků byl jemně podrobný.

Ozvala se králičí stará dáma, která vedla obchod. „Ale, ahoj, mladej. To jsou pěkné mladé dámy, které tam máte s sebou. Proč jim nekoupíš něco z mého zboží jako dárek? Ukáže jim, jakej jsi chlap, víš?“

Stará dáma s králičíma ušima se srdečně zasmála a promluvila tím kupeckým slangem, který jsem vždycky slyšel jako kansaiský dialekt. Pokud měla králičí uši, znamenalo to, že patřila k rase bílých králíků? Slyšet o králičích bestiích, představoval jsem si králičí holky, ale... Jo, no, byla jich celá rasa, takže tam samozřejmě budou i lidé jejího věku.

Vzal jsem jeden z jejích výrobků a zeptal se, „Tenhle se mi líbí a chci ho koupit, ale je to dílo slavného řemeslníka?“

„Ne, dělají je v dílnách všude. Není to nic tak drahýho.“

„Cože? Támhle v dílně?“

Dalo by se něco tak složitého udělat tak snadno? Měl jsem pochybnosti.

Roroa nafoukla hruď a hrdě vysvětlovala. „Doplňky vyrobené v republice Turgis jsou proslulé svou detailní výzdobou. V létě sem přijde spousta obchodníků, aby se k nim dostali.“

„Turgis nakonec v zimě skončí pohřbenej ve sněhu,“ vložila se do toho ta zaječí stará dáma. „Nemůžeme chodit moc daleko, takže spousta z nás zůstává doma a pracuje tam. Žijeme tak už pár století, takže my Turgisci umíme dobře pracovat rukama.“

Chápu...tak takhle to je. Zatímco jsem byl zaneprázdněn tím, že jsem byl ohromen, Roroa se směle usmála.

„Hej, mladý pane. Když řemeslníci Turgis dokáží dělat tak detailní práci, nemyslíš, že by byli schopni pomoci s výrobou těch věcí, o kterých už nějakou dobu přemýšlíš?“

„Těch věci...? Oh, tyhle!“

Byla to pravda, nějakou dobu jsem uvažoval o tom, že něco vyrobím, ale vzhledem k úrovni řemeslníků v naší zemi vývojový projekt moc nepokročil. Ale možná je budou schopni vyrobit řemeslníci této země. Pokud to, co říkala ta stará paní, byla pravda, byli v této zemi velmi schopní řemeslníci. Mohli bychom je nejen vyvíjet, ale také tlačit do sériové výroby.

Republika Turgis... Myslel jsem, že nemají nic, ale skrývali nesmírný potenciál. Obrátil jsem se ke staré paní, která vedla obchod.

„Madam, koupím si jich několik, mohla byste mi představit řemeslníka, který bydlí nedaleko a je dobrý ve své práci?“

„Díky za váš obchod. No, tak proč nezkusíš jít do Dílny Ozumi? Taru je mladá, ale schopná. Ta holka je trochu plachá a umí být tvrdohlavá, když přijde na práci, ale když ti napíšu úvodní dopis, bude se s tebou zacházet dobře.“

„Prosím. Oh! Roroo, Juno, Aisho, Tomoe, jestli tu něco chcete, můžete si to koupit.“

Roroa okamžitě zareagovala. „To je můj dra... Ne, můj mladý pane! Páni, tak štědré!“

„Děkuji, miláčku,“ dodala Juna. „Tomoe, nechtěla by sis vybrat tu naši společně?“

„Cože...? Oh, jistě!“

Juna, která věděla, že muž vypadá lépe, když v takových chvílích nezaváhá, se jednou uklonila a pak vyzvala Tomoe, která se v takových chvílích držela zpátky, aby se s ní podívala na dámské zboží.

Byly to ženy s komplikovaným původem, ale když jste je viděli před obchodem s doplňky, jak se takhle hihňaly, bylo uklidňující, jak se ty dvě podobaly každé jiné mladé dívce.

„Tohle je perfektní, Hale,“ řekla Kaede. „Měl bys koupit dárek tady pro Ruby.“

„Jistě. Oh! Ale pomůžeš mi jednu vybrat? Taky ti jednu koupím, samozřejmě, Kaede.“

„Asi budu muset. Ale očekávám, že mě vybereš sám, víš?“

„Uh, jasně.“

Vypadalo to, že i Kaede a Hal tady plánují něco koupit.

„Myslím, že zlato se bude hodit k Rubyiným zrzavým vlasům, víš,“ navrhla Kaede.

„Jo, možná máš pravdu. Mám pocit, že stříbro by se hodilo k tvým zlatým vlasům.“

„Hee hee, myslím, že máš dobrý vkus, Hale.“

Ti dva si tak sladce povídali, když se dívali na zboží v obchodě.

Počkat, co...? Kam šla Aisha?

Když jsem o tom tak přemýšlel, Aishu jsem už nějakou dobu neviděl.

Rozhlédl jsem se po okolí a kousek od sebe jsem zahlédl Aishu se dvěma posly kui posazenými na ramenou. Vypadalo to, jako by dostala dopis.