HRH 7 - Kapitola 4: Poznat člověka 2/3

Kuu pochybovačně zvedl jeden z kousků hřebenatky a hodil si ho do úst. V příštím okamžiku, Kuu šokovaně otevřel oči. „Co je to?! Chuť je teď super komplexní! Ne, je to vynikající! Je to výborné, ale nemůžu si pomoct a chci k tomu chlast!“

„Heh heh heh,“ zazubil jsem se. „Tak co? Co si myslíš o jídelní kultuře mé země?“

Řekl jsem to sebejistě a po chvíli, kdy byl zaskočen, se Kuu pobaveně zasmál.

„Oookyakya! Chápu! Cítil ses soutěživě, protože jsem předtím zmínil kulturu jídla! Tentokrát jsi mě dostal!“

„Řekl bych, že jsem jenom vyrovnal skóre,“ řekl jsem. „Myslím, že smažit je na pláži je dobrá kultura.“

„Oookyakya! O tom není pochyb! Ohh, kdy si ten chlast pospíší a přijde?“

Zatímco jsme si povídali, Leporina a Aisha se vrátily. Leporina nesla malý sud a Aisha nesla dva velké.

Potom, Hal, Kaede a Taru se k nám vrátili a měli jsme velkou párty na pláži.

Bramborová vodka, kterou Kuu dodával, byla zjevně silná látka, a když zapadlo slunce, všichni už byli příliš nadšení. Někteří se začali trochu moc uvolňovat.

Mroží muži začali tančit a skandovat něco, co byla buď falešná píseň, nebo jásot, Nedokázal jsem říct co z toho. Způsob, jakým se kroutili a svinovali, byl skoro jako břišní tanečnice.

„Jak tančí mrož pod mořem?“

„Oh! Tančí wobble-wobble-wobblingly!“

Jinde, nepochybně opilý Hal předváděl jakýsi ohňový tanec se dvěma kusy dřeva věncem v plamenech.

„Dobře! Jsem celý nažhavený!“ zvolal.

Stejně opilá Kaede se chechtala a válela kolem, když ho pozorovala.

„To je skvělé, víš! Hale!“

Mezitím měl opilý Kuu na ramenou šťastnou Tomoe.

„Oookyakya! No tak.“

„Ahahaha! Jsem tak vysoko!“

Z té dobré nálady, ve které byla, Tomoe mohla být taky opilá. Přirozeně, nedovolil jsem jí napít se alkoholu, ale možná se opila pachem, nebo se alkohol použitý na korýše úplně neodpařil. Ať je to jak chce, selhal jsem ve své roli jejího opatrovníka. Jestli se o tom Liscia dozví, budu mít přednášku.

Vedle nich, pravděpodobně podněcována Kuuem, seděla opilá Aisha s Junou na ramenou.

„Ha ha ha! To je ale veselá zábava, madam Juno!“

„V-Vydrž, Aisho! Pusť mě, prosím!“

Juna nevypadala nijak podnapilá, ale tvář měla rudou od rozpaků ze vší té pozornosti, které se jí dostávalo.

Nalil jsem si další skleničku a tak nějak jsem sledoval, jak se na pláži postupně rozvíjí chaos.

„Mweheheh, miláčku.“ Roroa se na mě zezadu přehoupla. Položila mi bradu na rameno a otřela se o mě tváří. Bylo to roztomilé, kočičí gesto, ale trochu z ní byl cítit alkohol. „Chlastáš, jak bys měl, miláčku?“

„Piju, ano,“ řekl jsem. „Ale ty, Roroo... jsi si jistá, že jsi jich neměla moc?“

„Mweheheh.“ V jedné ruce držela sklenici a v druhé mušli. Oboje už bylo prázdné, takže skutečnost, že ani jedno z toho nehodlala pustit, bylo důkazem, že už byla pěkně opilá.

„Hej, Roroo...“ začal jsem.

„Zzz...“

„Počkej, to bylo rychlé! Byli jsme uprostřed hovoru!“

Roroa tiše chrápala s bradou položenou na mém rameni.

Z úst jí vycházely malé sliny, ale.... Rozhodl jsem se předstírat, že to nevidím. Bez jiné možnosti, jsem ji sundal z ramene a nechal ji půjčit si moje zkřížené nohy jako polštář.

„Purr...“ (předení)

„…“

Opravdu... Vypadala tak šťastně, když spala. Zatímco jsem poplácával Rorou po hlavě, podíval jsem se na ten pitomý kravál, který Kuu a ostatní pořád ještě rozjížděli. Společně pili, jedli a pařili.

Když jsme spolu prožili ten zábavný čas, začala ve mně zakořeňovat jistá věc.

Mlčky jsem o tom přemýšlel.

Pak, aby se to setřelo, dopil jsem sklenici, kterou jsem držel. V této chvíli jsem si neuvědomil, že se na mě dívají oči s obavami.

 

Večírek v Moranu pokračoval až do pozdního večera a nakonec jsme tam zůstali přes noc. To proto, že skoro všichni byli totálně nalití, a i když to bylo poblíž, pořád to bylo dost daleko na to, abychom se do Noblebeppu museli vrátit vozem.

Nakonec jsme všichni spali na podlaze ve velkém sále hostince, do kterého nás Kuu dostal díky své pověsti.

Když odhlédneme od těchto obtíží, přijde další den.

Kuu, Juna a já jsme se šli projít a navštívili rybářský přístav poblíž pláže, kde jsme vařili. Zbytek skupiny byl neschopný a mimo provoz.

Roroa, Hal a Kaede byli zasaženi zvlášť těžce a Tomoe pracovala s Aishou a Leporinou, jejichž příznaky byly méně závažné, aby je ošetřily. Zdálo se, že Kuuova bramborová vodka způsobila, že ti, kdo nebyli zvyklí ji pít, utrpěli ošklivou kocovinu.

Ale proč jsem byl v pořádku?

Pochopil jsem, proč je Kuu, který je na to zvyklý, v pořádku. A pochopil jsem, proč je Juna, která se v určitém okamžiku začala držet zpátky, v pořádku. Ale z nějakého důvodu, taky jsem neměl kocovinu.

Pil jsem, jen když jsem se účastnil banketů šlechticů, nebo když jsem jedl u Poncha ve dnech, kdy mě práce zaměstnávala až do pozdních nočních hodin a zmeškal jsem večeři. Zmínil jsem se o tom oběma zmateně.

„Možná bereš svůj alkohol dobře přirozeně?“ navrhl Kuu.

Svůj alkohol beru dobře, co? Byla to genetická záležitost?

Ale, když si vzpomenu, vzpomněl jsem si, že můj děda uměl být pěkně zlej opilec. Matně jsem si pamatoval, jak se několikrát opil poté, co se ztěžka napil na večírku se svými kamarády, nedostal se domů kvůli tomu, že ho policie vzala do vazby, a druhý den dostal od babičky pořádný jazyk.

„Je to opravdu něco přirozeného na tom, jak mé tělo pracuje?“ zamumlal jsem.

„Ah...“ Juna rychle odvrátila zrak.

Co to mělo znamenat?

„Juno?“

„...Co je to?“ Juna mi ukázala svůj obvyklý klidný úsměv. Nicméně její tváře vypadaly, jako by se jen trochu škubaly.

Podíval jsem se jí do tváře. „Děje se něco?“

Juna bezostyšně odvrátila oči. Na Junu, která jen zřídkakdy dávala najevo své emoce, vypadala neobvykle rozladěně.

Podezřelé.

„Víš něco?“ pobídl jsem ji.

„Jak to myslíš?“

Díval jsem se dolů na Junu, která se snažila vyhnout otázce.

„Musí to být kvůli uwabami,“ řekla konečně a odvrátila oči.

Uwabami... To znamenalo silný alkoholik, že? Možná to souviselo s mou genetickou výbavou… Počkat, co? Řekla, že je to kvůli uwabami, ne že jsem uwabami, že? Uwabami bylo slovo, které také znamenalo velkého hada, že?

Něco mě na tom vrtalo hlavou.

Chvíli jsme hráli hru na babu, kdy jsem se snažil podívat Juně do očí a ona se dívala jinam, ale pak Kuu ukázal na moře a začal mluvit.

„Hej, Kazuma. Vidíš to?“

„Tohle?“ Podíval jsem se na moře, abych zjistil, co tím myslí, a na obzoru se rozprostřel bílý předmět.

Byl to led? Tato země byla na jižním cípu kontinentu. V takovém případě by to mohl být led jižního pólu tohoto světa. Protože mapy byly nejasné, nedalo se zjistit, jestli pod ledem není kontinent.

Kuu se při těch slovech díval přímo pod led.

„To jsou ledové ostrovy. K této zemi se postupně přibližují na konci léta. Když přijde zima, ten led a tahle pláž jsou propojené, a jakmile nasněží, nemůžete říct, co je země a co není. Toto moře je pokryto ledem tak silným, že by se přes něj dalo přejet kočárem a nelámal by se.“

Kuu se posadil přímo na pláž a přehodil si nohu přes nohu.

Pak si opřel lokty o klín, opřel si tváře o ruce a rozmrzele se zadíval na moře. „Velcí mořští tvorové tohle mrazivé moře nenávidí. To je důvod, proč se shromažďují střední a malé ryby, a to je důvod, proč naše země má bohatá místa k rybaření. To ale také znamená, že sem nemohou připlout velká lodní plavidla.“

„Je to těžké, co,“ přikývl jsem.

Na velkých lodích tohoto světa byli velcí mořští tvorové jako mořští draci, kteří je táhli stejně, jako koně táhnou kočár. Jestliže tito mořští draci toto moře nenáviděli, bylo to dobré v tom, že by nebyli napadeni cizím námořnictvem, ale špatné to bylo i v tom, že sem nemohly připlout ani velké dopravní lodě. Mohli provádět obchod metodami, které se nespoléhaly na mořské tvory nebo vzduch, ale to byla možnost pouze v létě. Tento svět neměl ledoborné lodě, které by se dokázaly prodírat zamrzlými zimními moři.

„Existují hranice toho, co může doprava po souši dokázat,“ řekl Kuu. „Cestující obchodníci přijíždějí jen v létě, a když je země v zimě zamčená v ledu, je těžké se tu i projít. Pokud používáme tvory, jako je numuth, můžeme převážet věci i v zimě, ale není jich tolik. Drtivá většina, kterou máme, byla také získána pro vojenské účely.“

„Nemůžete je místo toho převést na práci v dopravě?“ zeptal jsem se.

„Jsou to naše jediné prostředky mobility během zimy. Pokud se z žaláře vyhrnou nějaká monstra, nebo bandité zaútočí na vesnici, nebo byla malá vesnice izolována lavinou... potřebujeme jejich nohy, abychom se tam v takových chvílích dostali, že?“

„Chápu...“

Už je tedy používali, jak jen mohli. Pravděpodobně je nemohli přeřadit k přepravě.

Kuu se zuřivě škrábal na hlavě. „No, není to tak, že bych nechápal, proč by staříci chtěli postupovat na sever. Kdybychom mohli přijímat velké transportní lodě i v zimě, udělalo by to hodně pro to, aby tato země více prosperovala. Ale i kdybychom tam vtrhli a obsadili přístav s teplou vodou, co by z toho vzešlo? Dokud se potíže s lodní dopravou nezmění, bude z obchodu těžit jen oblast kolem tohoto přístavu. Invaze do země, kterou bude těžké takhle uživit, vypadá jako námluva s krásnou ženou ve vašich snech.“

Strachovat se o krásnou ženu ve svých snech. Zdálo se, že je to místní rčení, které se rovná tomu, že se něco japonsky nazývá obrázkem rýžových koláčků. V podstatě, bez ohledu na to, jak tvrdě jsi pracoval, abys svedl krásnou ženu, kterou jsi potkal ve svých snech, bylo to bezvýznamné a jen by tě to nechalo cítit se prázdný.

Hmm... Zimní dopravní metody, co...

Rozbil jsem si mozek.

Tato otázka byla také problémem naší země, která s touto zemí chtěla obchodovat. Pokud by doba obchodování byla omezená, znamenalo by to omezení pro potenciální obchodní zboží. Zelenina vypadala, že by bylo dobré ji do této země vyvážet, ale mnoho čerstvých potravin se dlouho neuchovávalo.

Máme malý Susumu Mark V (Maxwell-typ pohonného zařízení), takže můžeme vyslat velké lodě i v zimě, uvažoval jsem. Nedovolí nám to však prorazit silný led. Mám lidi, kteří to studují, ale kdo ví, jak dlouho bude trvat výroba ledoborce, jako je Garinko-go.

Zvládneme to nějak s tím, co máme teď? Co takhle umístit na loď mága a nechat ho vytesat cestu?

...Ne, bylo těžké použít magii na moři, že? Zamrzlá oblast byla příliš široká, takže bez ohledu na to, kolik mágů jsme měli na palubě, by jim nakonec došla pára. Mezitím, kdybychom se pokusili o leteckou přepravu, vzdušné proudy by byly příliš divoké, takže létající uspořádání by nebylo použitelné. Také proto, že země byla pokryta sněhem, kdybychom nepoužívali tvory, jako je numoth, pozemní přeprava by byla obtížná.

Nejsou tu ani sněžné pluhy. Kdyby tam bylo něco jako saně, mohli bychom sklouznout přes sníh... Počkat, nepotřebovali bychom na tahání těch saní numothy? ...Hm? Sklouznout se nad sněhem?

Tehdy jsem si vzpomněl na existenci jisté věci.

Dříve, když jsem přemýšlel o použití pro malý Susumu Mark V, bylo tu něco, co jsem vyvinul téměř výhradně jako vtip.

Možná s tím ... zamyslel jsem se. Asi zkusím kontaktovat Geniu.

Ještě jsem nevěděl, jak to půjde, takže než mu dávat falešné naděje, rozhodl jsem se to Kuuovi neříct a tajně kontaktovat královský hrad.

-------------------------------------------------------------------------------------------
Velká chlastačka tak jasně že bude velká kocovina 😆
Uwabami …. Velký had …………….😁😂😂😂😂
Co zase s Geniou vymysleli?