HRH 7 - Kapitola 5: Bojujeme společně 3/4

„Hahhhhhh!“

S válečným pokřikem, Aisha máchla velkým mečem

Přistižen při útoku, jeden z ogrů byl rozsekán, aniž by s tím mohl něco udělat. Ostatní čtyři zpanikařili, když viděli, že jeden z nich šel k zemi.

Pak se na ně Aisha, Hal a Kuu vrhli.

„Určitě to víš, zrzku, ale nemáme moc času!“ vykřikl Kuu.

„Já vím, bílá hlavo!“ oplatil mu to Hal.

Počkej, Hale, je to syn jejich hlavy státu, jasný?

Kuu držel kyj zdobený zlatou stonožkou, který jsme viděli v dílně Taru. Hal držel dvě krátká kopí, ale spodky jejich násad byly svázány tenkým řetězem. To byla ta nová zbraň, kterou si prý koupil u Taru? Myslím, že se to jmenovalo kopí dvojitého hada.

„Vy grázlové zaplatíte za to, co jste udělali našim lidem!“ Kuu otočil kyjem jako větrný mlýn, pak se hbitě propletl soupeřovými pažemi, aby přesně zasáhl ogrovo čelo, solar plexus a další důležité body. „Příliš pomalu! Tady, tohle můžeš taky sníst!“

S největší pravděpodobností byl ten kyj posílen kouzlem. Pokaždé, když kyj narazil na maso, ozval se dunivý zvuk. Ogr držel místo, kde byl udeřen, a škubal bolestí.

Ve srovnání s Kuuovým stylem boje, Hal pracoval na střední vzdálenost.

Oštěp pravé ruky vložil do plamenů a hodil ho po ogrovi. Když se mu ogr vyhnul, kopí se zabodlo do stromu za ním. V tu chvíli vzplály plameny. Ozval se hlasitý řev a strom se rozletěl na kusy.

Ogr se k Halovi nezastrašeně přiblížil a zvedl své obrovské paže.

„A sakra!“ vykřikl Hal.

Než se stačil zhoupnout dolů, Hal zatáhl za zbývající kopí.

To zatáhlo za řetěz spojující kopí na jejich úpatí a druhé kopí se mu hladce vrátilo do ruky. Hal překřížil obě kopí a vykryl ogrovu ránu směrem dolů.

„Urgh... jo, nedělám to tak horké, brát to do boje bez tréninku,“ zasténal.

Zatímco zasunoval zkřížená kopí a přesměrovával ogrovy paže doprava, Hal se otočil tělem a zasadil ogrovi do boku plamenný kopanec. Ogrovo tělo, které měřilo lehce přes dva metry, bylo odhozeno asi pět metrů dozadu.

Hal trhl krkem a podíval se na ogra. „Sheeesh... Budu muset trénovat, abych to dokázal rychle používat.“

Hal se zazubil a pak tentokrát hodil po ogrovi levým oštěpem.

Ogr se mu pokusil znovu uhnout, ale Hal použil zbývající kopí a řetěz, aby změnil směr. Ogr se mu nedokázal vyhnout a udeřil se do pravého ramene.

„Vybuchni!“ křičel Hal

Plamenem ověnčený oštěp odfoukl ogrovi pravou paži.

Zatímco se zdálo, že Kuu a Hal mají ve svých bitvách výhodu, Aisha bojovala sama se dvěma ogry. Navzdory tomu nic nenasvědčovalo tomu, že by Aisha měla nějaké potíže.

Odrazila všechny těžké rány ogrů svým velkým mečem a následovala je tím, že je sekla. Jak čas plynul, počet řezných ran vyřezaných do těl obou ogrů rostl.

„Tak nezkušený. Tohle není ani rozcvička,“ řekla Aisha a uřízla jednomu ogrovi tlustou ruku v rameni.

Všichni tři odváděli úžasnou práci v boji.

Mimochodem... za sebe, díval jsem se na ně z dálky.

To proto, abych mohl hlídat sedmičku, která byla zpožděna, a dávat pozor na jakékoli známky další nepřátelské aktivity v okolí.

Zatímco já jsem občas zahlédl otvor a nechal svého Malého Musashiba (Malého) s bowgunem equipped vystřelit, husté svaly ogrů se mi neustále pletly do cesty, takže má podpůrná palba nedělala o moc víc, než že je obtěžovala.

„Všichni jsou tak silní,“ zamumlal jsem si pro sebe.

„Samozřejmě,“ řekla Juna. Stála vedle mě jako můj bodyguard. „Aisha a sir Halbert patří k nejlepším válečníkům v naší zemi. Pan Kuu je také silný, mohu dodat. Nejsem si jistá, jestli bych ho dokázala porazit.“

„No jo. Teď, když jsi to zmínila, byla jsi jedním z nich, co...“

Velitelka námořní pěchoty v bývalém námořnictvu. Byla někým, kdo měl sílu, kterou mohla srovnávat s ostatními.

„Vím, že se na tebe můžu spolehnout,“ dodal jsem.

„Hee hee.“ Vypadala potěšeně. „Ale... nepolevuj v ostražitosti, ano?“

Juna náhle vytáhla několik nožů a hodila je dopředu.

Nože ošlehané vodou za sebou zanechaly stopu, když letěly vpřed, pak se zabodly do velkého balvanu, který k nám v určitém okamžiku proletěl, a v příštím okamžiku

byl balvan rozdrcen. Zdálo se, že se jeden z Aishiných ogrů dostal do kouta a začal kolem sebe v zoufalství házet všechno, co mu přišlo pod ruku. Jedna z těch věcí musela skončit u nás.

„Protože věc, které je třeba se v takové chvíli opravdu bát, je zbloudilý šíp, který se na vás řítí bez vražedných úmyslů,“ dokončila.

„Oh! Dobře...“

Když si odhrnula vlasy a řekla to, cítil jsem, jak se do Juny znovu zamilovávám.

Když zbýval jen jeden ogr, dozvěděli jsme se, že došlo k pohybu od ostatních sedmi.

„Ah! Sedmička jde tudy! Kaede a Leporina jdou taky!“

Ohlásil jsem to všem a pak jsem se zase připravil na bitvu.

Leporina a Kaede odtamtud přispěchaly. Pohybovaly se podle plánu, ale z nějakého důvodu, Leporina vypadala zmateně. Přiběhla přímo ke mně.

„C-co je to?“ zeptal jsem se.

„Hah, hah... K-Kazumo! Kromě sedmi přichází od osmi hodin další skupina! Je jich pět!“

Skupina?! Posily, teď?!

Ale od Černých Koček jsem žádnou zprávu nedostal. Ať je případ jakýkoliv, poslal jsem dřevěnou myš směrem, kterým Leporina ukázala. Pak, když jsem potvrdil skupinu ... Byl jsem v šoku.

Co? Co tady dělají?!

Byl jsem tak překvapen, nenacházel jsem slov. Když jsem přišel k rozumu, schoval jsem svou panenku Musashiba do křoví. Bylo by špatné, kdyby to ti chlapi viděli.

„C-co je to?! Je to něco špatného?!“

Leporina měla ve tváři ustaraný výraz, tak jsem spěšně zavrtěl hlavou.

„Oh... To je v pořádku. Nejsou to naši nepřátelé.“

A pak vyšli z druhé strany křoví.

Na první pohled bylo vidět, že je to pět dobrodruhů. Hezký šermíř, zelenovlasá chlapecká zlodějka, svalnatý muž bojových umění, mírný kněz s něžnou tváří a tichá kráska, která byla mág. Já... znal jsem ty lidi dobře.

„Přišli jsme vás podpořit na žádost cechu dobrodruhů!“ Krásný šermíř známý jako Dece vykřikl. „Má to tady někdo na povel?“

Kdykoliv jsem měl Malého Musashiba jít ven a hrát si na dobrodruha, tohle byla parta, se kterou se často spojil.

Šermíř se jmenoval Dece.

Zlodějka byla Juno.

Mírný muž v kněžské uniformě byl Febral.

Mágská žena se jmenovala Julia.

Svalovec se jmenoval ... Kdo že to byl? Nebyl tam, když jsem se poprvé spojil s tou partou… Oh! Augus. Byl to Augus.

„Hm?“

Pak ke mně přišla Juno a....

„Hej, ty. Nepotkali jsme se někde?“ zeptala se, zatímco mi hleděla do tváře.

◇ ◇ ◇

To je jen připomínka, ale dobrodruzi byli lidé, kteří se živili čištěním kobek, které existovaly po celém kontinentu, zabíjením nebezpečných tvorů, kteří se z nich občas vylili, a plněním úkolů, jako je obrana obchodníků a podrobení si banditů.

Posledním cílem skupiny dobrodruhů bylo vyčistit kobku a získat bohatství a slávu zničením a navrácením s jádrem kobky.

Mezi sebou měli pracovní jména založená na rolích, které hráli.

Pokud se specializovali na boj zblízka, byli to „šermíři“ nebo „bojovníci“. Jestliže se specializovali na souboje na dálku, byli to střelci. A pokud se zaměřili na magii, byli mágem. Kromě toho, tam byl průzkum a komando roli hrál zloděj a roli léčitele hrál kněz, ale to byly jen pracovní tituly, a to neznamenalo, že to byli skuteční zloději nebo kněží.

Byli jako Jack a Jills ze všech oborů, jejichž těla byla jejich hlavním majetkem, což znamenalo, že jejich postavení ve společnosti nebylo nijak zvlášť vysoké, ale pokud se jim podařilo získat z žaláře něco užitečného, mohli na tom zbohatnout, takže to bylo docela populární a romantizované povolání.

Navíc vzhledem k povaze jejich živnosti často pracovali přeshraničně, takže registrace v cechu dobrodruhů měla také výhodu zjednodušených kontrol při vstupu do země nebo při jejím opouštění.

Mohli byste si myslet, že je tak bude snadné použít je jako špiony, ale zároveň to znamenalo, že pro ně bylo snadné upoutat pozornost. Kdyby se dobrodruh neopatrně dostal příliš blízko k důležitým tajemstvím, určitě by byl bez otázek sražen.

Přesto byla pravda, že to byl pohodlný způsob, jak dostat někoho do jiné země v utajení, a proto malá sestra, generálka říše Gran Chaos, Jeanne to v minulosti použila ke kontaktu se Soumou.

A teď zpět k příběhu. Vrátíme se asi o půl dne dříve.

 

Toho dne šermíř Dece, zlodějka Juno, kněz Febral, mágyně Julia a bojový umělec Augus opustili svou obvyklou oblast operací ve Friedonii, aby navštívili republiku Turgis.

Byli tu, aby nakoupili vybavení. Potřebovali si opatřit nové zbraně a zbroje, které by nahradily ty, jež použili ve svém dobrodružném podnikání, a všichni se shodli na tom, že pokud je stejně budou muset koupit, měli by si pořídit výzbroj Turgis, která je známá svou vysokou kvalitou.

Být dodavateli, kteří berou práci jiným, není jen důležitá funkce, ale také vzhled.

Protože dovozy byly poměrně drahé, rozhodli se jít na místo, kde byly vyrobeny jako prostředek k uchování peněz.

Dece a ostatní se po koupi nového vybavení usmívali, ale pak cech dobrodruhů vydal nouzový úkol.

Podle všeho byla poblíž horské vesnice objevena kobka a vylezli z ní ogrové, aby na tu malou osadu zaútočili. Úkolem bylo „spolupracovat na porobení ogrů.“

Takové nouzové výpravy byly vydávány ve jménu cechu i země a dobrodruzi v postižené oblasti byli napůl nuceni je přijmout. Mohli odmítnout, ale v případě, že by to udělali, čelili by tvrdým opatřením, jako je zbavení svého postavení dobrodruha.

„No, jestli je to nouzová výprava, tak nemůžeme odmítnout,“ okomentoval to Dece. „Jdeme, všichni.“

„Urgh... Právě jsem dostala nové vybavení a už ho musím ušpinit?“ stěžovala si Juno.

Svěsila se jim ramena, když si uvědomili, že se dostávají do pořádného maléru.

Ale i tak nemohli ignorovat nouzovou výpravu.

Nemohli dělat nic jiného, a tak Dece a ostatní spěchali do hor, aby se připojili ke skupině, která už byla na místě a zabývala se tím.

◇ ◇ ◇

----------------------------------------------------------------------------------------------------

Zas tam vlezly známé tváře. Co za nedorozumění vznikne tentokrát? 😁