IwS 7 - Kapitola I: Kalamita 6/13

Všechno, co jsem čekal, že se stane, se nakonec stalo.

Dostali jsme oficiální dopis od Yulongu. Text byl poměrně rozvláčný, ale zněl takto: „To území bylo původně naše, tak nám ho okamžitě vraťte. Nemáte právo tam stavět zeď. Pokud se nepodřídíte, budete jistě terčem posměchu celého světa a váš ubohý postoj bude odhalen. Jako kompenzaci za potíže, které jste nám zatím způsobili, rádi přijmeme několik vašich obřích bojovníků. Věci, kterým říkáte Frame Gear. Je nesmírně nestoudné, že tyto zbraně používáte, tak jak byly původně vytvořeny yulongskými praotci před staletími. Měj trochu pokory a předej nám naši právoplatnou technologii, ty drzý zloději.“

„Ti mají sakra nervy, aby to řekli...“

„Jen se pokoušejí ospravedlnit. Zdá se, že je takové překrucování baví,“ reagoval Kousaka s drobným pokrčením ramen a kyselým úsměvem. Oba jsme byli ve strážní věži na velké zdi.

Velká zeď mezi Yulongem a Hannockem měla přirozeně také stranu obrácenou k Hannocku. Na této straně však nebyly žádné pasti ani protiopatření. Způsob, jakým byla strukturována, bylo území Hannocku na západní straně zdi, pak území Brunhildu, pak východní strana zdi směřující k území Yulongu.

Napadlo mě, že bych to celé předal Hannocku, jakmile by se situace uklidnila. Dal bych jim taky velkou zeď.

Vlastně mi to ani nevadilo, protože to nebylo tak, že by to ve velkém schématu věcí moc stálo. Musel bych ale odstranit pasti.

„Takže, co bychom jim měli poslat jako odpověď?“

„Oko za oko, zub za zub. Není možné, aby nás porazili surovou silou, ale určitě by se o to mohli pokusit. Nakonec jsem jejich nepřítel já. Pokud na to přijde, budu proti Yulongu bojovat sám.“

„...Je to úžasné, opravdu... Nemůžu se ani zasmát, protože vím, že si neděláte legraci. Byl byste velkolepý tyran, Vaše Výsosti.“ Nemohl jsem popřít, že jsem se tu a tam choval sobecky. Ani jsem nechtěl, aby má vlastní země začala... Upřímně bych byl šťastný s jednoduchým domovem s velkou zahradou. Nechtěl jsem být zatížen národními povinnostmi.

Ani jsem nebyl dobrý ve vybírání daní nebo jiných podobných věcech. Rytířský řád a mé služky byly placeny z mé vlastní kapsy, a ne z vládní mzdy.

Polovinu peněz, které jsem dostal od Olby, jsem utratil za materiál na Frame Geary a druhá půlka mi bohatě stačila na pokrytí zaměstnanců. Kdybych měl popsat svůj rytířský řád, nemohl bych je v tomto ohledu nazývat národní armádou. Byli spíš něco jako moje osobní armáda.

Přesto, i kdyby s námi Yulong vedl válku, ve skutečnosti by mě jen označili za nepřítele.

„Ať už je to tyran nebo ne, uvědomuji si sám sebe. Kromě toho, říkám to už nějakou dobu, ale... neměl bys být velkovévoda místo mě, Kousako?“

„Musím odmítnout. Upřímně věřím, že když zůstanu po vašem boku, dožiju se dobytí celého světa.“

„Nemám ovšem v úmyslu ovládnout svět...“

„Na tom vlastně nezáleží. Muži se často ocitají v situacích, které nikdy nezamýšleli, když už se to stalo.“ Měl pravdu. S kombinovanou silou Babylonu a s mými Frame Geary bych byl schopen docela snadno dobýt svět. Ale ve vší počestnosti, to se mi nechtělo. Byl bych to jen já, kdo by všechny potlačoval s nepřekonatelnou silou.

Byl bych raději, kdyby mě Yulong poslouchal a jen odtáhl.

Někdo náhle zaklepal na dveře. Po několika okamžicích vstoupila do místnosti Tsubaki.

„Můj pane... Zajali jsme yulongského špiona.“

„Jeden z těch maskovaných chlápků? Dobrá práce. Dostali jste z něj něco?“

„Utlumili jsme ho nějakými paralyzujícími jedy, které jsou o něco slabší než vaše [paralyzační] kouzlo. Flora-dono nám dala sérum pravdy, takže jsme ho s tím vyslýchali.“

Co jsi jim dala, Floro... Určitě to bude v pohodě, protože je to babylonská medicína, ale i tak je to děsivé... Zřejmě se jim ho podařilo přišpendlit, než vybuchl, sundali mu masku a použili na něj sérum pravdy. Byl to zřejmě špion z Yulongu, ale pořád jsem byl háklivý, když jsem se ptal na podrobnosti jeho výslechu.

„Používají různé metody, aby ukradli Frame Gear. Plány zahrnovaly atentát na vás, únos vašich snoubenek, uplácení členů rytířského řádu a další pochybné taktiky. Vše bylo schváleno nebeským císařem Yulongu.“

„Zdá se tedy, že jsme je zastihli v pravý čas…“ Kousaka si tiše něco mumlal. Od té doby, co jsem zatím neměl žádný definitivní důkaz, jsem na ně šel zlehka, ale teď to bylo jiné. Neměl jsem v plánu se držet zpátky. Uvědomil jsem si, že když neudělám něco drastického, budou prostě přicházet dál.

„Řekl bych, že je na čase, abychom byli trochu agresivnější, ne?“

„No, myslím, že ano... Kdyby plánovali atentát, obvykle by to byl důvod k válce. Ale nemáte v plánu vést válku, že ne?“ Kousaka se na mě podíval s vědoucím úšklebkem ve tváři. Zdálo se, že ví, na co myslím. Byl jsem šťastnější než kdy jindy, že obsluhuje Brunhild. Byl pozoruhodný.

„Pokud povedeme válku, budou trpět i cizí nevinní. V ideálním případě bych se tomu chtěl vyhnout. Takže v tomto případě si myslím, že bych měl vést osobní válku.“

„A jak to hodláte udělat?“

„Chci terorizovat jejich nebeského císaře.“ Nechtěl jsem vyvolat paniku v plném rozsahu nebo skutečně ovlivnit Yulong. Místo toho jsem jim chtěl ukázat, že jsem schopen odplaty silou, kdyby si se mnou zahrávali. Nechtěl jsem vlastně oplácet, jen jsem chtěl něco dokázat.

„Jak konkrétně?“

„No, přemýšlel jsem ... Mohl bych mu zabodnout nůž do zdi u postele, vmíchat mu do jídla a pití něco hořkého, jako bych chtěl simulovat jed, možná nechat všechny v paláci zmizet na pár hodin kromě něj... Jen aby věděl, že bych ho mohl probodnout, otrávit nebo odpálit nikam, ale aktivně se rozhoduji, že to neudělám.“

„P-Propána, to je... určitě nějaké extrémní obtěžování.“

„...Slyšela jsem zvěsti, že tohle je pravá povaha Jeho Veličenstva, Kousaka-sama.“

„Psh... Není to tak extrémní. Bude z toho jen paranoidní, protože si bude myslet, že může být kdykoliv zabit. Nejlepší na tom je, že by ani nevěděl, kdyby opravdu zemřel, prostě by přestal existovat, takže by žil v neustálém strachu... Budu v tom pokračovat, dokud se neomluví.“

„No, neměli bychom se hned pouštět do něčeho tak extrémního. Prozatím bych mohl navrhnout, abychom poslali zpátky dopis s nepatrným dovětkem, který naznačuje, že víme, že to on je zodpovědný za naše potíže.“

„Mimochodem, co budete dělat, když mě zavraždí?“

„Na to jsem si ještě nic nenaplánoval, protože to prostě nevidím.“

Tsk, no tak ... Nechovej se ke mně, jako bych byl nesmrtelný! I když, myslím ... Myslím, že bych klidně mohl být, se vším tím božstvím a tak. Pokud mluvíme o mém těle, tak se možná pomalu měním v úplného boha nebo tak něco...

Rozhodl jsem se, že prozatím nemá cenu se tím trápit.

„Tak dobře. Pošlete ten dopis. Bylo by lepší, kdybychom tu záležitost vyřešili hned, jak-“

„Milorde!“ Trochu překvapeně jsem nadskočil, když do místnosti vrazil Paolo. Nestraš mě, sakra!

„Cítíš se hlučný. Co se děje?“

„J-já-se-omlouvám, milorde! P-Prosím, omluvte mě, ale... v dálce je kouř, který stoupá na straně Yulongu! Neznamená to snad, že yulongská armáda přichází, aby nás napadla?!“ To neznělo moc dobře, a tak jsme se vrhli na vrchol strážní věže. Při pohledu přes území Yulongu stoupaly z celého okolí obláčky dýmu. Krveprolití bylo jak blízko, tak daleko, na obzoru a také bezprostředněji viditelné.

„Je to kouřový signální systém, nebo požár...? Ne, tak to být nemůže...“ Nebylo možné, aby byl požár tak rozšířený. Neměl jsem tušení, co se děje, ale všude propukal chaos. Scenérii zahalil oheň a kouř.

„C-Cože... Co je to v dálce? Je to... třpytivé?“

Třpytivé? O čem to mluví? Přimhouřil jsem oči a podívala se na to, na co Paolo poukázal. Rozhodně to vypadalo jako něco lesklého ... I když jak se přibližoval, všiml jsem si, že spíš odráží světlo než svítí samo.

----------------------------------------------------------------------------------------------------

Touya je nemilosrdný 😁
Copk to asi svítí ….? 🤔🤔